Láska

Film z roku 2012, treba očakávať presvedčivé herecké výkony, najmä od herca a herečky, ktorí nie sú nováčikovia, sú to veteráni filmu a hrajú na sklonku svojich životov pre nich aktuálne záležitosti. Po tejto stránke niet, čo vyčítať. Film by som odporučil najmä mladšej generácii, aby si uvedomila ako môže život dopadnúť, ako niekedy končí a zamyslieť sa nad tým, ako dožiť posledné chvíľky života. Film vyzeral veľmi dobre. Jeho rozdelenie, kde do súčasnosti do stredu deja umiestnili udalosti posledných chvíľ života jednej dvojice celé doplnené predstavami nebolo nič nové z hľadiska postupov, ale filmu sa to hodilo. Zarážalo ma to ticho, čím chcel zrejme režisér zvýrazniť dej. Myslím, že takýchto filmov bude pribúdať, keďže takzvaná západná časť sveta starne. Nemám rád, ak sa všetko ženie do depresie, tento film mi je v dnešných dňoch blízky, lebo jedna z hlavných postáv tu dostala viackrát mŕtvicu, ktorú pred niekoľkými dňami dostal aj môj dedo. S tou stratou lásky, súcitom to takto dopadnúť môže, no keďže som proti eutanáziám a iným vraždám, tak ma to zamrzelo. Keby ste videli mojich starých rodičov a ako sa babka stará o dedka, ako sa majú radi, tak by ste pochopili, že skutočná láska vie byť na celý život a že tu sa stala niekde chyba. Koniec bol v tomto filme úplne pokazený, nič mi nedal, proste to bolo len také mechanické dožitie a naozaj by ma zaujímalo ako dopadol on, či sa niekde zabil alebo čo sa s ním stalo. Francúzština nie je môj obľúbený jazyk a tak v tomto zmysle som si to tiež pretrpel, ale to nie je dôvod znevažovať, proste by som si ten film vedel predstaviť aj inak než opis toho, čo sa deje v mnohých domácnostiach, to bolo len sfilmovanie reality, o skoro nič viac, a o skoro nič menej, je to mierne lepší priemer. (18.04.2013)

Krásná i nehezká, smutná a pravdivá, pomalu plynoucí, ke konci, který čeká na každého z nás. Takový je film Michaela Hanekeho Láska. Příběh dvou dlouholetých manželů, jejich silné pouto, poněkud odtažitý vztah jejich dcery… To jen tak namátkou. To jsou všechno jenom dílky, které dohromady tvoří velmi pečlivou skládanku. Tvořenou z prožitků, pocitů, bolesti, smutků a osvobození. Pro mě naprosto perfektní a dokonalou. Jediné čím se utěšuji, že mi ještě nějaký ten rok zbývá. Snad….. (14.04.2015)

Už jedna z úvodních scén, v níž Haneke ukáže divákovi koncertní sál z perspektivy pozorovatele stojícího na pódiu, tedy jakoby z druhé, opačné strany, než bývá obvyklým zvykem, kdy filmový divák sice slyší hudbu, ale sleduje diváky namísto koncertujícího virtuosa, svérázný tvůrce jasně naznačuje, že přistoupí k titulnímu tématu jinak a ukáže zcela netypickou podobu lásky, než jak je v médiu zvaném film obvykle prezentována. Láska je totiž schematicky asociována s etapou mládí, tedy s počátečním úsekem života, pootočením rastru ovšem před divákem ožívá podoba lásky prožívané na samém konci lidského bytí. Tomu odpovídá i forma - pozvolná dynamika, statická kamera, typický Hanekeho úsporný styl, výrazový minimalismus, na pouhý jeden byt omezená scéna, tedy formální nápodoba podzimu života. Haneke záměrně vystavěl svůj příběh na všech těch starých dobrých (křesťanských) hodnotách, které se staly v poslední etapě vývoje západní civilizace notně zaprášenými, neboť zbytnělý individualismus a neustálé zrychlování doby a životního tempa pomalu dusí dlouhé partnerské vztahy a cokoliv, co by se dalo chápat jako oběť. Hanekeho filmy obvykle bolí a nejinak tomu je i ve filmu o lásce - jakoby velký režisér cítil vnitřní potřebu sdělovat potřebné bolestivě. Věren svému uměleckému modu sleduje své hrdiny z odstupu, zůstává neutrální a netlačí na diváka, i když už samo téma a postavy neutrálními nejsou. Nejtěžší věci života přicházejí v okamžiku, v němž vyjde najevo neexistence lidského práva na důstojný konec... (09.12.2012)

Láska se skvěle vyhýbá jakémukoliv patosu a klišé, emoce jsou ve filmu poschovávané a je na divákovi, zdali je odhalí či nikoliv. Haneke opět nic nedává zadarmo. Přesto mi trochu vadila akademická odtažitost. Stárnutí a umírání není nic veselého, o tom nepochybuji, ale snobská záležitost to určitě také nebude. (13.02.2013)

Hanekeho pitva posledních fází lidského života vedená s chirurgickou přesností - chladná, antiseptická a v řadě ohledů stejným dílem zamilovaná jako krutá sonda zaměřená na dobře situovaný pár, který jsme nuceni obsedantně sledovat od posledních záchvěvů zamilovanosti přes láskyplné opečovávání chátrajícího těla až po zoufalé šílenství starého muže. Haneke jde opět až na dřeň a využívá k tomu tu nejsilnější emoci ze všech - strach ze smrti. Dech dávající a dech beroucí zážitek, který je celé dvě hodiny tak intenzivní, že z filmu divák odchází se sklopenou hlavou přesvědčujíc sama sebe, že se jedná pouze o filmovou fikci, ale kdo ví jakým koncem si nakonec každý z nás projde. Jeden z nejomračujících zážitků letošního festivalu. (02.07.2012)