Milí lidé

Šmarjá to byl ale divnej film, trochu mi připomínal Knoflíkáře, tedy hodně perverzní Knoflíkáře. To moje adjektivum "divnej" je ovšem myšleno v pozitivním smyslu, mám rád divný filmy. Ale bohužel ten film nebyl jen divnej, ale byl i trochu blbej, konkrétně celá ta záležitost s natáčením amputačního pornáče a kterak při něm herečka slastně vyvrcholila. Ale naštěstí mě taky celkem pobavilo i vyvrcholení celého filmu (i když jsem čekal něco mnohem ujetějšího) a navíc jsem zjistil, že Ryan Gosling má v Dánsku hodně slušného imitátora. Čtvrtou hvězdu dávám navíc, protože tenhle film se mi určitě během pár dnů z hlavy beze stopy nevykouří, jako přes devadesát procent ostatních filmů kterými si proplachuju mozek. (15.03.2015)

Dánové dělají něco dobře. Jako jeden z mála národů žijí v hlubokém smyslu v míru s vlastní směšností, nesmyslností života a celkovou beznadějí. Ne jako třeba britové, kteří se naoko všemu vysmějí, ale v jádru se berou smrtelně vážně, nebo francouzi, z jejichž osvobozující dekadence zůstalo akorát pár básnických sbírek. V severské depresi je autentické přitakání životu. Je to paradox, ale i díky tomu se Dánsko umisťuje na předních příčkách World Happiness Indexu. Severská deprese má víc ducha než americký sen. Tenhle film je toho oslavou. (Krom toho diváka neobtěžuje patosem nebo expozicí.) (11.07.2021)

Tak tedy, tenhle film mi vyrazil dech. To co se od začátku děje je už samo o sobě celkem "dramatické"-pochmurné a drsné (budu -li se držet neexpresivního jazyka), ale je to jen slabý odvar toho, co se začne dít potom a na konci to vygraduje. Pohnuté podivně propletené osudy několika lidí. Všechny drsné, svým způsobem smutné, ale i lehce podivné. Tento snímek dalo by se říci, je prapodivnou míchaninou dramatu, psychologického filmu, černé komedie a romantického filmu. To co je na tom ale to nejpodivnější je, že celá kombinace funguje a to tak, že velmi dobře. Kdybych si mohla osobně vybírat, trochu bych ubrala na množství úchylek, které se ve filmu objevují. Je sice pravda, že už by možná nebyl dojem tak drtivý, ale taky je pravda, že takhle vše místy lehce hraničilo s ironií. Moje hodnocení je mezi 4 a 5 hvězdičkami- a věřte mi, že za ten konec bych byla schopná tam těch pět dát. - Takže možná až se na tenhle film podívám znovu, tak změním hodnocení, ale zatím dávám hodně silné čtyři. ----"Vzduch je naplněn krásnými a slibnými začátky."---- (19.03.2013)

Zpočátku to vypadalo slibně; pak se to ale zvrtlo v další přehlídku bizarností, která ještě k tomu postrádá nadhled (až na pár - doslova pár - okamžiků), a mě už ty neustálé sondy do života sexuálních "odchylů" a jejich zážitků nudí. Škoda, některé momenty byly silné. Méně by bylo více. O tom, že je "spaluje" touha, by se taky dalo pochybovat, a vůbec nechápu, proč tady většina uživatelů vychvaluje konec. Trochu mi to, vyzněním i strukturou (paralelně vyprávěné příběhy, které se v jednom či více okamžicích protnou), připomíná české pokusy o dramata z let cca 2001 - 2006. (20.05.2014)

Z mého nenáročného diváckého pohledu se jedná téměř o nesnesitelně dlouhou nudu s výtečným závěrečným setkáním 4 hlavních úchylů u vánočního stromečku na štědrovečerní večeři. Moje zklamání pramení především z neuvěřitelně vysokých očekávání, která jsem si před zhlédnutím nastavil na základě slibně vypadajícího popisu. Dánsko a okolní severské země jsou továrnou na depresivno. Nic jiného téměř točit nedovedou. Snad kromě pána prohánějícího v parku svoji užovku neshledávám na zúčastněných retardech nic závratně neobvyklého, ba dokonce společensky provokativního. O nějaký náznak černého humoru, kterého jsem tu očekával kupy, jsem zavadil opravdu jen zřídka, což shledávám zřejmě problémem největším. Víc než hvězdu dát nedovedu. (15.03.2015)