Milí lidé

Taková bomba to zase nebyla... Herci jsou sice vynikající (Ingeborg mi bylo dost líto) a závěr mne docela odzbrojil, ale ty mezihry s detaily, které měly šokovat, resp. pobavit, mi zas tak kulervoucí nepřišly. Už jsem na leccos zvyklý, kór u Dánů, v jejichž filmech předem tuším nějakou tu perverzi pomalu každých deset minut. (24.05.2013)

Vždycky když vidím podobný snímek, hned si připadám trochu normálnější :D. Ale žerty stranou - tenhle film je zajímavý nejen pro diváky dánské televizní série "Zločin", kteří si mohou při jeho sledování lámat hlavu, ve které sezóně "Forbrydelsen" toho kterého herce v menší roli viděli. Především je to občas docela smutné a depresivní, chvílemi však nečekaně vtipné vyprávění o našich bližních, kteří mají jen tu a tam poněkud bizarnější problémy než je zcela běžné. Pointa je možná trochu vykonstruovaná, ale mě se velmi líbila - nakonec to opravdu byli takoví milí lidé. (06.07.2015)

Na režisérský debut téma vcelku nevšední a odvážné, ovšem jestli se někdy později dozvím, že se rejža nejmenoval Munch-Fals, ale Munch-Falus, bude všechno mnohem jasnější. Dánové se s tím nemažou a představují nám čtyři příběhy o lidech, jenž obklopeni reklamou na dokonalost, pochybují o své začlenitelnosti do společnosti, a sami sebe nemají za plnohodnotné lidi. Vyloženě úchylka mi přišla jen jedna, ostatní tři jen jako jisté životní východisko. Film na mě nejvíc působil jako vtipná stylovka, jenž všechny čtyři nešťastníky pomalu navádí do poslední desetiminutovky u společné večeře, která byla jistojistě pro zúčastněné vrcholem trapnosti a studu. Osobně se těším na další Falusův film, pardon Falsův, protože věřím, že podobných hrdinů běhá po dánských parcích a nejen tam, mnohem víc... (30.03.2014)

Smukke mennesker je velmi depresivní film. Vězte, že pokud si k němu připravíte popcorn, zaskočí vám v hrdle. Ne, ani Heimlichův zákrok nepomůže. Snad kdybyste si vylomili nohu z kyčle, snad kdybyste si zarazili sanici, pak, možná, zarputilá kukuřice vyskočí. Po dokoukání budete mít nutkání zabalit se do cukrové vaty a prostým lízáním se dopracovat ke smyslu života. Je jím láska? Po zapnutí filmu se vám může stát, že vaší myslí potáhnou myšlenky na to, že hledíte na nejlepší a zároveň nejhorší film svého života. Dánské odhodlání dát světu i něco jiného než depresi končí depresí. Smukke mennesker, světe zboř se, končí happy endem. Dánským depresivním happy endem. Ale tak to prostě je. (14.09.2012)

Od Dreyera po Triera (jak se to rýmuje!) jsme se mohli domnívat, že nějak tak to je, a pokud se nám to nezdá, pak to bude nejspíš naše vina. Tady ta závažnost i přesvědčovací scopnost (jak se to rýmuje!) už chybí. Perverze je samozřejmě cesta, ale zde jde o cestu z perverze, která skončí (už mimo film) dvěma sňatky nebo alespoň čtyřmi spokojenými partnery (kteří se mohou jmenovat stejně). Film je legračně pojatý, to je v pořádku, protože perverze je spíš veselá.... Konkrétními Dány jsem začal, obecnými skončím: Když jsme tábořili - zrovna vařili včeři - v jedné písečné duně, přišla za nami - každý s baterkou - delegace osadního výboru (možná spíš domobrana) s vyjednavačem. Dohodli jsme se, že dovaříme, povečeříme a pak pojedeme dál. Ten den jsme večeřeli v záři asi pětadvaceti baterek; třeba to taky patří do expandujícího vesmíru perverze. (05.08.2017)