Hry o život

První panický záchvat blonďaté holky a už nemůžu. Asi nenávidím emoce, které jsou tímto způsobem vidět. Od pořádného citu člověka jen zdržují. Ale proto, že jsem sama před pár lety napsala něco o teenagerech pobíhajících po lese a teď jsem řádně naštvaná, že už to nebudu moct dál rozvíjet, protože by to vypadalo jako plagiát, jsem se donutila nakonec k celému zážitku. A musím říci, že od adaptace literárního díla jsem očekávala mnohem větší propracovanost v detailech. (Protože fakt, že mají všichni dekadenti různě barevné vlasy a koláčky v mísách, za propracovanost detailů nepočítám.) Příběh působí velmi podobně jako většina hollywoodských rychlopecek, hodně věcí při podrobnějším zkoumání nedává pražádného smyslu, nic moc mi příliš nedovoluje poznat, že to ve skutečnosti vyrůstá z velmi spletitého a fanoušky adorovaného podhoubí. U dobrých adaptací jde poznat, že se jedná o práci s knižní předlohou, a ani člověk nemusí znát původní text, a ani to nemusí být ortodoxní přepis, zkrátka z takového příběhu lze vycítit, že nad ním někdo dlouze přemýšlel v souvislostech. Tady ten pocit nemám. (Ovšem předlohu osobně neznám a je tady ta možnost, že je také špatná.) Taky mi hodně vadil přístup k postavám, dvacet čtyři lidí je hodně, i dvanáct je hodně, i šest je hodně. Jako divák je chci poznat - jak na tom základním levelu (Všichni kluci mi připadali úplně stejní, například. Neviděla jsem mezi nimi rozdíl, žádný náznak osobnosti, žádné výrazné typy. To, že má v ruce meč, z něj ještě démona nedělá. To, že má modré oči, z něj ještě hrdinu nedělá. Stejný prototyp kluka modela, podobný střih vlasů, podobná stavba těla, a ještě jsou všichni stejně oblečení, ci boha.) - tak na tom vyšším, kde na mě má zřejmě působit, že jsou to "ještě děti" mleté nemilosrdným soukolím. Ale nedostanu detaily, nemůžu si je ani prohlédnout, pořád nějaký pohyb obrazu a vzdálená kamera a fantastické dekorace a létající nože a virtuální řídící centra, která odvádějí pozornost pryč ke zcela povrchním, nezajímavým složkám příběhu i filmu jako takového. A zároveň je vše servírováno na stříbrném podnosu bez špetky fantazie nebo invence, pochybuji, že by si někdo u těchto Her řekl: "Tak tohle jsem vážně nečekal." A co s takovým zážitkem přes kopírák. (Chválit jenom proto, že to není Stmívání?!) (25.11.2013)

Hunger Games je další z řady zajímavých fantasy knižních příběhů, která se dočkaly filmového zpracování direktem přímo z Hollywoodu. Dlouho jsem tápal. Přiznám se, že ačkoliv mám fantasy filmy moc rád, nikdy nevím, co od nich očekávat a poslední dobou převládá spíš průměr až smutek. Nakonec jsem si ale jedno nedělní odpoledne udělal čas. Nedělní proto, že má film skoro tři hodiny. Takový film tak musí zákonitě mít koule na to, aby mě zaujal a já u něj neusnul. První půl hodina byla taková obecnější. Tvůrci představovali daný svět. Nic zvláštního se nedělo, ale mělo to smysl. Jakmile se ale „hladové hry“ naplno rozjely, i samotný film mě začal okamžitě neuvěřitelně bavit. Ta představa mi přišla hodně zajímavá, dost chytlavá a musím uznat, že i v ten moment se naplno projevil způsob natáčení, který není z řady těch obvyklých. Celý ten příběh je totiž hodně realistický s řadou dost zajímavých témat k zamyšlení. A musím říct, že jak jsem se za daný svět postavil ze začátku pesimisticky, postupem času se mně začal líbit a říkal jsem si, čím nás tvůrci a samotná knižní předloha překvapí příště. Ale jo, musím říct, že něco do sebe tenhle knižní svět má. Zpracování je také poctivé a dvě a půl hodiny utekly jak voda. Za mě určitě spokojenost. Jsem zvědavý na pokračování. (13.12.2013)

Skoro 1500 komentářů a já to snad viděla poslední, tak to nebudu moc rozebírat. Když jsem si nastavila mojí mysl na věk 15 - 20 let, což u mě není žádný problém i v kteroukoliv jinou dobu, tak jsem byla víc než jen spokojená. Hlavním srdcem celého filmu byla vynikající Jennifer a tady zabodovala úplně fantasticky. Nechybělo tomu nic ze žánrů nahoře vypsaných a pochopitelně i s romantickou linií, jinak by to přece nebylo to pravé ořechové. Pomalejší začátek, ale strhující závěr, nuda to rozhodně nebyla, takže emma dá dnes s přehledem čtyřku a na tu Jennifer se budu muset mrknout víc zblízka. P.S. - jen ty zvířátka na konci si mohli odpustit:-) (28.11.2013)

Jsem sice dva roky pozadu.... Ale chtěl jsem říct, že bylo fajn vidět pop-teen senzaci kde se nehrajou žádný píčoviny typu emo upíří baseball za bouřky... tady se mezi sebou vraždí středoškoláci a děti, přičemž navíc je to něco, co má hlavu a patu a moc sympatický charaktery. Woody Harrelson opět skóruje a JLaw je prostě nejroztomilejší. Hurá dál. (23.11.2013)

Hunger Games rozhodně nechce působit jako podřadné béčko, či lacinná jednohubka, nejspíš proto akčnímu "běsnění" předchází celá hodina vykreslování zákonitostí kastovní společnosti. Bohužel film absolutně selhává v pokusech o celistvost, či komplexnost. Předkládané střípky musíte usilovně "číst jako knihu", tzn. doplňovat scenáristické mezery a přešlapy vlastní představivostí. Teprve pak se vám před očima odhalí poměrně zajímavý futuristický svět. S příchodem do arény a tedy s příslibem pořádné akce se dočkáte ještě většího zklamání. Pokud dříve existovala v pravidlech filmu jistá benevolence, pak aréna je naprostý chaos, kde si filmaři v zájmu puberťácké efektivnosti dělají, co chtěji. Funkčnost environmentální kontroly hravě pokoří i méně ambiciózní Chata v horách, neustálé prostřihy na kontrolory hry vytrhávají z atmosféry o přežití (srovnání s Battle Royale = nebe a dudy). Není v tom humor, ani emoce (pokud nepočítáme ty po Twilightovsku umělé). Vše je nechutně korektní, hrdinka nemusí činit žádná těžká rozhodnutí (např. morální dilema typu zabít, či ušetřit... vlastně nemusí zabít téměř nikoho) a celkově postavy jsou šíleně dementní... Koneckonců i druhý díl je důkazem toho, že to jde udělat o dost líp. 4/10 (11.12.2013)