Réžia:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Yann TiersenHrajú:
Audrey Tautou, Mathieu Kassovitz, Rufus, Jamel Debbouze, Clotilde Mollet, Isabelle Nanty, Dominique Pinon, Yolande Moreau, Maurice Bénichou, Claire Maurier (viac)Obsahy(1)
Amélia žije v parížskej štvrti Montmartre, kde pracuje ako čašníčka v miestnom bistre. Jedného dňa objaví vo svojom byte ukrytý poklad - starú škatuľu s pamiatkami na detstvo niekdajšieho nájomníka. Rozhodne sa, že mu škatuľu po rokoch doručí a zároveň zistí, že môže pomáhať zlepšovať a naprávať okolitý svet. (RTVS)
Recenzie (1 578)
Pokud nemůžete večer spát, tak je to skvělá volba, já usnul hned několikrát, než jsem se dostal na konec. Některé dějové nápady jsou zajímavé, ale bohužel v celku spolu moc nesouvisí, hlavní postava je divná stejně jako celý film a celé je to tak slaďoučké až se mně to protivilo. ()
Jeden z mých NEJ filmů, je prostě úžasný. Děj je krásně a zajímavě propracovaný, líbí se mi jeho "barvitá propletenost". Co se týče Tiersenovy hudby k filmu, hereckého obsazení, prostředí, kamery, nápadu...všechno supr! ()
Nic extra to není, slabé 3* ()
Prazvláštní koláž složená z několika životů obyčejných lidí, které můžete dnes a denně míjet na ulici při cestě do práce. A myslím, že právě tahle civilnost dělá z tohoto filmu docela milou podívanou, se kterou jsem ale měl přece jen místy problém. Asi to není tak úplně můj šálek kávy, původně jsem dokonce chtěl dát jen 3*, ale dvě věci mě utvrdily v tom že pod 4 jít nemůžu. Nádherné oči Audrey Tautou a úžasný trpaslík na cestách. ()
nejlepsi film tohtoto rezisera a urcite i hlavni predstavitelky Amelie... + naprosto dokonaly soundtrack... Amelie je především poctou francouzskému hlavnímu městu. V jedné scéně která není nijak nápadná, sedí starý muž ve stanici metra a na staromodnim gramofonu si poušti šanson. Hudba se odráží od vykachlickovanych sten a zní majestátně jako hymna... Paříž ve chvílích, kdy pláče a kdy se směje - to je téma tohoto filmu, který divákům v pravém slova smyslu ucaroval. A já se mohu řadit mezi ně též... ()
Úvodných 30 minút bolo mučenie. Bolo to nemastné-neslané a hlavne zbytočné. Síce sme sa dozvedeli, prečo je Amélia introvert s bujnou predstavivosťou, ale doplo by bám to aj bez toho. Namiesto prvých 30 min stačil jeden rozhovor Amélie s otcom. Dlhé monológy rozprávača mi liezli na nervy od úplného začiatku. Mala to byť komédia, no nezasmiala som sa ani raz. Čím minúty nabiehali film sa stával aspoň pozerateľnejším, koniec bol v podstate dobrý. Vďaka introvertnosti hlavnej postavy bolo vcelku zaujímavé sledovať jej rodiaci sa vzťah so zberačom odhodených fotiek (mimochodom predavačom v sexshope, čo nechápem, načo dávali). A z úsmevu Audrey Tautou ma mrazilo na chrbte. Za začiatok ledva 1*, za koniec by som dala aj 4*. Výsledok - priemerné 3* ()
Jen málokdy mě takovýto vesele barevný snímek okouzlí, ale Amélie z Montmártu je jednoznačně jedním z nejlepším filmů všech dob podlě mě vůbec. Toto dílo jsem viděla už víckrát a věřím, že se na něj dá dívat stále dokola a znova. Audrey Tatou jakožto roztomilá Pařížanka hraje výborně a celkový příběh je velice poutavý. Film doplněný skvělými hláškami, určitě stojí za shlédnutí. ()
Náádhernééé! Filmu jsem moc nevěřil, ale úplně mě dostal. Vypisovat všechny jeho klady je úplně zbytečný...film možná neni pro každýho, ale u mě má ode dneška zvláštní místo na polici. ()
Film, který do vás naleje pozitivní energii a vykouzlí lehce přihlouplý úsměv na obličeji. Audrey Tautou nezávidím musí to být těžké zahrát si už v pětadvaceti svou životní roli se kterou vás budou do konce života srovnávat. Jeunet opět hýří nápady a ani na chvilku nedopustil, abych se nudil. ()
Film má některé velmi krásné a vtipné momenty (trpaslík na cestách), jednotlivé detaily filmu jsou nádherné, ale celé dohromady mi to přijde....klasicky romantické, jako xy filmů před tím....3 1/2, zbylých půlbodu za oči Audrey Tautou :) ()
Krásná moderní pohádka, která je však i realistická, což je jejím velkým kouzlem. ()
Óda na krásu každodenních maličkostí. Nesmírně pozitivní snímek s ideálně obsazenými rolemi. Bez slabých míst, nepřepatetizovaný, krásný. ()
Nevim, proč jsem se Amélii tak dlouho vyhýbal. Výborný! ()
Když si mám vybrat čistý, nenásilný film, bude to Amélie. Magická hudba, která je velice profláknutá, jakoby vytržená z Pařížského kolotoče udělala snímek ještě kouzelnější. ()
Strýc Pepin odpustí, ale... "Nudíte se? Kupte si medvídka Mývala! Máte na duši splín? Podívejte se na Amélii z Montmartru!". Tak skvělý, barevný a milý film na spravení nálady jsem totiž už dlouho neviděl. Vůbec nevadí, že je plný takových těch klišé, které na diváka číhají takřka v každém romantickém filmu, tady to nějakým záhadným způsobem funguje a film si vás v několika prvních minutách nastaví do správného rozpoložení. Někteří z nás se budou možná v prvních sekundách bránit, ale jakmile poprvé uvidí (maličkou) Amélii, jsou jasní. Její příběh je totiž tak nějak divně roztomilý a upřímný, až se z něho chce člověku roztát jak zmrzlina v parném létě. Vynikající soundtrack už je potom jen takovou malou a milou třešničkou na dortu. Výtka? Asi bujarý sex na záchodu restaurace, přišel mi až moc dlouhý a do celkového vyznění filmu nezapadal. Ale jinak? Super! ()
Krásná hudba, svým způsobem i krásnej film, ale bohužel, já nejsem snílek, ale realista a tak jsem Amélii (jako postavu) nechápal. Jsou tam momenty, který mi vykouzlily úsměv na rtech, který mi dokázaly dojmout, při kterejch mi běhal mráz po zádech (hlavně z hudby Yanna Tiersena, ta je prostě dokonalá), ale i momenty, který mi přinutily zívat, při kterejch jsem si říkal, co sakra ta Amélie dělá (v restauraci, když psala menu na sklo), momenty, kdy jsem ji nechápal. A tyhle momenty převažovaly. ()
ach... Amelia... tento film si zasluzi 5 hviezdiciek uz len kvoli tej nadhernej hudbe a kvoli Montmartru... :) a ten cestujuci trpaslik, ktory vzdy posiela fotky, to nema chybu ()
Cítim, že po tomto filme je svet zasa o niečo krajší. ()
Bylo 16. ledna 2011, 20 hodin 14 minut a 20 vteřin, venku byla jasná a mrazivá noc, soused od naproti zrovna rozsvítil jsou lampičku na nočním stolku, a já si položil otázku kdo vlastně je Amélie z Montmartru, abych si po 117 minutách impozantní podívané režísera Jean-Pierre Jeunet, sám odpověděl. Amélie je dívka, kterou by chtěl mít ve svém sousedství ne jeden divák. Amelie je dívka, jenž dokázala mít radost z těch nejmenších věcí a ostatním dělat radost těmi největšími. Amélie z Montmartu je dívka, která se Vám dostane pod kůži. Velice příjemná,svěží a originální podívaná. ()
Tenhle film buď nenávidíte anebo bezmezně milujete. U mě byl dlouhou dobu (několik let) absolutní jednička. EDIT 10.6.2022: A musím říct, že právem zůstává. Tento skvost je čistá poezie na plátně. Dnes jsem ho viděl (asi poprvé) na velkém plátně a každý záběr rezonoval mojí duší, každý detail mě naplňoval radostí a štěstím. Tak neuvěřitelně propracované záběry, kamera, postavy a výprava. Neskutečně se to vše do mě vpíjí a musím říct, že asi není žádný jiný film, který bych tak miloval. Pravda, Naše malá sestra nebo Šepot srdce umí krásně pohladit, ale neumí tak krásně zvednout tlak a intenzivně prožít každou vteřinu filmu jako to umí Amélie. Vzpomínám si, že před patnácti lety, jsem taky chodil v úterý kupovat kuře a dodnes se u nás doma ustálilo: "Měl jsem dva inkfarty a potrat, protože jsem v těhotenství bral crack..." Když má člověk pocit, že ho druhý neposlouchá :D ()