Amélia z Montmartru

Krásny a pohodový film.Audrey Tautou je milá, sympatická a aj keď je tej dobrosrdečnosti niekedy až príliš, aj tak sa nechávame unášať mierne poetickým scenárom, nikým nekopírovanou dejovou líniou , nápadom a správnym šmrncom.Francúzsky film dokazuje, prečo je na európskej mape jednotkou. (19.04.2009)

Neviem, možno som divný , ale mňa to nebavilo.....65%. (19.10.2010)

Další z filmů, kterému jsem se (bezdůvodně) vyhýbala celé roky. Ale nakonec došlo i na Amélii. Setkání s ní bylo mnohem méně šílený, barevný, přeplácaný... než jsem čekala, ale "divný" to bylo i tak. Prostě taková příjemně zvláštní záležitost, ale znova to vidět (minimálně pár let) nemusim. 65 % (15.03.2011)

Amélie z Montmartru útočí na mou zálibu v kýči. Miluju způsob, jakým Jean-Pierre Jeunet vypráví své příběhy (podobně a stejně efektivně vypráví i Příliš dlouhé zásnuby a zase to funguje). Zároven si libuju v jeho lehce groteskním myšlení (které dovedl dál ve svém novém Galimatyáši). A když to vše protne melancholií a láskou, už jsem na kolenou. Chápu, proč někomu může Amélie připadat nesnesitelně kýčovitá, vypočítavá a přehnaně roztomilá. Jediné, co k tomu dokáži říct, je, že na mě to prostě funguje. A Audrey Tautou je kouzelná. (19.03.2011)

Amélie má svůj vlastní kouzelný svět. Dětskou radost jí denně vyvolají věci, které my - obyčejní smrtelníci - prostě nevidíme. Zajímavé jsou i vedlejší postavy, jimž Amélie zásadně mění životy. Změní ale nakonec někdo život i jí? Jedno je jisté, mně Amélie život už změnila. Nejoblíbenější film jsem viděla snad už stokrát. Bez Amélie by mé dnešní city byly jen skořápkou citů dávných! Křehkost a roztomilost Audrey Tautou a hudba Yanna Tiersena mě dostane ze všech zamračených nálad a depresivních chvil. Jean-Pierre Jeunet vytvořil něco neskutečného, co se slovy dá jen těžko popsat.. to se musí vidět a zažít. Jasných 5 hvězd, které hřejivě září! (30.04.2011)

Jak tak koukám tak Frantíci jsou mi ale pošahaný:) Ale i přes to dokázali natočit opravdu velmi silný a kvalitní snímek. A abych pravdu řekl, k Amélii sem přistupoval opravdu skepticky a jen těžko sem si dokázal představit, že ve mě film vyvolá tolik pocitů a navodí takovou příjemnou pozitivní náladu. Snímek o dívce, která se stará o spoustu lidí kolem sebe, o dívce která chce pomáhat a které skoro nezbývá čas na svůj vlastní život. . Opravdu, klobouk dolů. Ato nezmiňuji hudbu a ani herecký výkon Amélie. To je samozřejmost. (18.05.2011)

Neobyčejně podané obyčejné věci. A Amélie, kterou prostě musíte zbožňovat. Báječné a barevné. A tolik nedetailních detailů. (18.09.2011)

Moje celoživotní láska :o). Jak film, tak hlavně hlavní hrdinka! Netřeba dalších komentářů, protože celý film je dokonalý. Když mám špatnou náladu, spraví jí tento film. Nechápu, jak režisér tohoto geniálního snímku mohl natočit takovou tláskanici, jako je Vetřelec: Vzkříšení. PS: Závidím Ninovi! I když se to nemá... :-) (03.01.2012)

Vždycky je příjemné zhlédnout snímek, který mi formou i obsahem připomene, proč vlastně miluji film. Že je Amélie z Montmartru silně laskavý a ve výsledku pozitivní film, to jsem věděl předem. Naštěstí je natolik různorodý, že uspokojí jak zaryté optimisty, tak beznadějné cyniky. Do Amélie není těžké se zamilovat, ale o to vlastně vůbec nejde. Film je především dvousečný a důrazně upozorňuje na kontrasty v každodenním životě. Zároveň toho hodně vypovídá o harmonickém přechodu z dětství do dospělosti, pro což je nutné, aby iluze byly konfrontovány s realitou. Dětské atributy Amélie (křehkost a bázlivost) tu stojí proti dospělým (pochopení, strategie), a jak si film správně uvědomuje, rovnováhu lze najít jen zkrze city. A tak se film spíše cítí a prožívá, než sleduje. Hravá forma obohacená magickým realismem je tomu naštěstí přizpůsobena dokonale, navíc doslova vybízí diváka k tomu, aby si všímal. Nejen ve filmu, ale i v životě. Amélie mě nedostala do kolen, ale pohladila mě na duši, protože je optimistická a laskavá tak přirozeně a nenásilně, že jí to žeru i s navijákem. Forrest Gump může klidně běžet do prdele, tenhle film toho o člověku řekne mnohem víc. 85% (26.07.2012)

Tento film mě nějakou dobu míjel. Chtěla jsem se na něj podívat dlouho ale nelákal mě až tak moc, takže jsem to stále a stále odkládala. Když jsem se na něj konečně podívala, po dokoukání jsem si řekla: "Jak to, že jsem Amélii tak dlouho ignorovala?". Díky bohu, že jsem tuto chybu napravila. Je to kouzelný film. Milý, originální, příjemný na koukání a taky velice optimistický. Amélie je krásná osobnost. Strašně se mi líbila hudba a vizuální stránka filmu, romantická Paříž a to červeno-žluto-zelené barevné ladění. Audrey Tautou je dokonalá ukázka francouzského půvabu (a ty její kukadla!), navíc mi už dlouhou dobu šíleně připomíná Audrey Hepburn. Film, který stojí za to vidět! A kdo ho ještě neviděl, tak šup šup... :-) (22.03.2013)

naprosto nápaditý a originální začátek. Tento začátek si mě získal. Celý film byl dost zajímavě a originálně zpracován. Až jsem si říkal, že začnu také pomáhat. Na druhou stranu pořád si říkám, že z toho šlo vytlačit o něco víc, a proto to "víc" co uteklo odčítám z mého verdiktu. Nerad to dělám, ale tu pátou tomu nedám i když mám nutkání. Ne! 85% (11.04.2013)

Krásné,... ještě pořád vstřebávám všechny dojmy. (15.05.2013)

Milá Amélia... Prebuď sa! Si naivná hlúpa nána, Tvoj úsmev mi otvára nožík vo vrecku a Tvoje veľké kváziúprimné okále sú ako stvorené sledovať nízkorozpočtový snuff v hlavnej úlohe s Tebou, moja drahá. O čo ti vlastne šlo? Nachvíľu ľuďom zakryť oči ružovými okuliarmi, oblbnúť ich fanatickým Dobrom a ukázať im krajšiu stránku sveta, v ktorom žijeme? Chvíľu som dúfal, že trpíš psychózou a na konci povraždíš kaderníckymi nožničkami polku Montmartru a odmietneš sa vzdať žandárom s výkrikom "Ať žije Satanovo dítko!" ale asi som Ťa preceňoval. Takmer dve hodiny s Tebou boli ako 2 hodiny v mučiarni, no ani zďaleka tak príjemné. *** za scény, kde si nebola tak trafene entuziastická a dovolila mi sledovať aj ostatné výkony. Tais toi, děvko. (04.02.2014)

Film, který má jiskru, ať už v oku samotné Amélie, hudebním doprovodu nebo ve svém příběhu. Nikoho nemůže urazit, zároveň musí vzbudit velký optimismus, a to je vždy dobrá kombinace. (11.04.2015)

Francouzské filmy nejsou nic pro mě. 5* je pouze ta klavírní skladba, která mě ponoukla k tomu, abych se na Amélii podívala. (01.03.2019)

Poetika tohoto snímku společně s hudbou, hlavní hrdinkou a pařížskými exteriéry je dokonalá… Chce to mít na film náladu, když ho ji máte, je to nezapomenutelný zážitek. Amélie z Montmartru je chvála všem snílkům, vždyť bez nich by nakonec ani nebyl ten náš filmový svět. Dál se nemá cenu rozepisovat, kdo ještě neviděl, vyhraďte si dvě hodiny klidu, ať vás nic neruší a ponořte se do snového světa Amélie, nebudete litovat. (15.01.2022)

O spoustě filmů se říká, že jsou krásné, pohodové nebo, dnešním slovníkem, "feel good". Když se pak na filmy s touto pověstí podíváte, často se vám stane, že vám až tak good vlastně nepřijdou. Měla-li bych ale zmínit snímek, u kterého zvěsti opravdu nelžou, byla by to právě Amélie. V tomto filmu se sešlo naprosto vše, potkáme v něm sympatické postavy se spoustou zvláštností a dobrým srdcem, fandíme Amélii, aby svou dobrotou a poťouchlostí změnila k lepšímu svět okolo sebe a našla i své životní štěstí, bavíme se, rozněžňujeme, užíváme si tu barevnost, jemnost, něhu, zvláštní kouzlo (viděla jsem tu mimochodem např. jedny z nejkouzelnějších filmových polibků vůbec), se kterou je příběh mladé Pařížanky vyprávěn, posloucháme dokonalý hudební podkres. To vše a ještě mnohem více dodává filmu, který by vlastně jinak mohl být jen takovým malým nenápadným příběhem o pár lidech, co jsou trochu outsideři a hledají ten svůj kousek životního štěstí, neopakovatelnou atmosféru a dělá z něj záležitost, která vás opravdu pohladí po duši a která se stala už dávno kultem, kterým dle mého nepřestane být nikdy. Mohou přijít filmy, které budou mít výhodu v možnosti využití různých moderních (technických) výdobytků, které dvacet, čtyřicet, padesát let dozadu použít nešlo. To "něco" co má v sobě Amélie a co se těžko popisuje někomu, kdo ji neviděl, se ale opakuje či napodobuje těžko. 85 %. (07.03.2024)

Kdybych si měl vybrat nějaké umělecké dílo, ve kterém bych chtěl prožít jeden den svého života, byl by to zcela určitě tento snímek...Jedinečná atmosféra Montmartru umocněná výbornou kamerou a střihem vás vtáhne do děje a až se na konci filmu proberete s přiblblým úsměvem na rtech, tak máte pocit, že jste prožili něco neopakovatelného...Musím se přiznat, že jsem od Jeuneta něco tak křehkého a oduševnělého bezprostředně po Vetřelcovi nečekal, klobouk dolů...Audrey Tatou v hlavní roli je prostě neodolatelná. (19.09.2003)

Tak tohle je filmové pohlazení na duši, jaké se jen tak nevidí...Jenom si pořád říkám, kde se to v Jeunetovi vzalo? Asi to bude tou malčkostí, která mnohdy šokuje celý filmový svět. Vývojem. V tomto případě se neskutečně klaním někomu, kdo natočil (alespoň z mého pohledu) bezduchý snímek Vetřelec-vzkříšení a poté přišel s tak geniálně jednoduchým filmem o holčičce z lontu, kterou si u mě nanejvýš šplhnul. 95% (12.09.2005)

Balzám na duši a nervy v našem uspěchaném, hektickém životě. Kouzlo Amélie vzpočívá v tom, že dokáže člověku zvednout náladu, donutí ho vidět svět lepší a přinutí ho jít házet žabky. Jeunet je skvělý filmař, který se každým filmem zdokonaluje po všech stránkách-svůj styl vybrušuje jako démant. Navíc světu dal Auderey Tautou-bohužel se zatím ze stínu Amelie nedokázala dostat. Ale to se ani nedivím. Jelikož tento film právem patří do výšin kam hned po premíeře vzlétl. Amelie je jedním slovem DOKONALÁ. (13.06.2007)