Snehulienka

Místy lechtivá komediální pohádka, která si bere na paškál jasně dané schéma tradiční Sněhurky. V téměř zaplněném sále jsem byl s přehledem nejstarší divák bez doprovodu, přesto jsem se bavil stejně náramně, jako všechna ta drobotina kolem. Jeden pětiletý chlapeček sedící za mnou sice v půlce zašišlal mamině "mě už to nebaví, pojď domů!", ale dostal řádně za vyučenou, to když ho z nudy probral drak, až si strachy cvrknul. Příště už bude dozajista vděčný, když za něj maminka s tatínkem vypláznou 460 zlaťáků za rodinné vstupné + další za nějaký ten popkorn a rezžravou kolču. Čtyři hvězdy dávám s naprosto čistým svědomím, protože se nehodlám hnidopišsky a rádoby odborně hnípat v něčem, co se evidentně nebere vážně, nýbrž s humornou nadsázkou. (06.04.2012)

Šílenost. Vizuální pojetí se mi vůbec nelíbilo, já vím, že originalita se cení a je mi jasné, že toto vizuální vyznění byl účel, ale tu umělost interiérů i exteriérů jsem nedokázala překousnout. I přesto jsem ale z počátku byla celkem překvapená, čekala jsem mnohem větší úlet, to, že se jedná v podstatě o blbost, si film moc dobře uvědomuje a tak se ani nesnaží o to, aby byl brán vážně, umí si udělat srandu sám ze sebe. První hodinu jsem si říkala, že tomu určitě ty 3* dám, nenudila jsem se, dokonce jsem se i párkrát pousmála, Julia Roberts byla docela fajn a Lily Collins správně roztomilá. Jenže zhruba druhou půlku tvůrci totálně zabili, ta opravdu hodně bolela. (05.06.2012)

Sněhurku v její tradiční podobě zakonzervoval Disney už před válkou, proto všechny další pokusy o oživení téhle klasiky představují jen více či méně ambiciózní nadstavby. Vzhledem k tomu, že se z téhle látky stal takový zlatý grál, Disney nikdy nepovolil oficiální pokračování a konkurence vždycky musí přicházet s něčím navíc. Z takových nápadů můžeme zavzpomínat na roztomilé trpaslinky nebo naopak na příběh hrůzy, Mirror Mirror Tarsema Singha přichází v době Snow White and the Huntsman a chtě nechtě spolu musí oba filmy soupeřit. Je to trochu škoda, protože žánrově jde pokaždé o něco jiného. Tohle je herecké sólo Julie Roberts v nové komediální poloze, která se nepodbízí a je něčím nová. To, co se děje mimo scény s ní je sice odvaz, ale špatné to také není. Zajímavé triky, opulentní kostýmy, nevšední pojetí prince a dialogy, které by nikdo v pohádce nečekal, to je, oč tu běží. To závěrečné taneční číslo budu ignorovat, protože je hrozně anorganické (podobně jak v Milionáři z chatrče). (25.12.2020)

Áno, extra hrubé obočie hlavnej predstaviteľky aj mňa dosť odrádzalo už pred filmom. Ale pri pozeraní som si zvykla a neskôr usúdila, že aj toto bola súčasť premyslenej štylizácie poskladanej z mnohých detailov. I keď rozprávky príliš nemusím, táto bola príjemná a hlavne zábavná. Taká rozprávkovo milá, ale šitá aj na mieru dospelých. Štvrtú hviezdičku udeľujem špeciálne za záverečné bollywoodske hudobno-tanečné číslo, ktoré ma doslova odrovnalo. Pecka! :-) Keď som v titulkoch uvidela indické meno režiséra, bolo to jasné :-) Každopádne som rada, že mu producenti povolili takýto úlet, pre mňa to bola veľmi osviežujúca "vodka za správami". Pretočila som si tú časť ešte dvakrát :-) (07.08.2012)

Myslím, že alespoň pro ty výtvarně vypiplané scény to stojí za pozornost. Desítky milionů dolarů evidentně padly na honosné sály, výrobu umělého lesa a vymazlené kostýmy. Indický tvůrce Tarsem Singh, který stále čeká na pořádné prosazení v továrně na sny, má pevnou autorskou vizi a výtvarné cítění, které mu můžou mnozí kolegové jen tiše závidět. První plus. Ironická Julia Roberts (zatraceně jí to sluší) bezpečně strká zbytek hereckého osazenstva do kapsy. Druhé plus. Zbytek ale pokulhává. Uvolněná a bizarní hra na postmoderní pohádku s bollywoodskou tečkou selhává v tom, že mezi těmi esteticky poutavými záběry nalézáme show, kdy se parta lidí snaží po svém vyzrát na klasické pohádkové téma. Zůstali však jen na půli cesty, protože jejich pohádka není až tak dojímající a jejich jízlivost není až tak vtipná. (25.12.2013)