Živý bič

Výkvet slovenského herectva, veľmi známe dielo, ale čo má totálne sralo bola uplakanosť až urevanosť. Ženská plače, dieťa plače, potom zase narieka tá istá ženská, všetko strašne hlasno, aby sme pochopili, že ozaj trpí. Nervy som mal z toho. Až som skontroloval, či to je naozaj Živý bič, alebo len Bitch. (07.11.2022)

Film z dedinskeho prostredia, kde chyba muzska cast populacie, kvoli svetovej vojne. Nestrhne to dostatocne, a film nema dostatocne vysperkovane dialogy, oproti povedzme Kladivu na Carodejnice. Na 60-ky ide stale o kvalitu, ale Bielikov Majster Kat je o cosi lepsi /ta neopakovatelna osmanska cast filmu, to boli proste vizualne orgie/, alebo vyssie u mna je aj film Ostre Sledovane Vlaky s Menzelom na reziserskej stolicke. 58 % (10.09.2013)

"Chceš vedieť kto ti skántril ženu?..." Živý bič právom patrí medzi najlepšie slovenské filmy, z dedinského prostredia určite a môžem ho pozerať opakovane. Hraje v ňom výkvet slovenského herectva, scenár i réžia je na vysokej úrovni a čiernobiela farba filmu výborne sedí. Pri vrcholných dielach slovenskej kinematografie veľmi často spolupracoval skladateľ Z. Liška. Tu pravdepodobne pre pracovnú vyťaženosť nestíhal, ale jeho zástupca sa za výsledok rozhodne hanbiť nemusí. Na dedinskej atmosféra má hudba veľký podiel. Obraz dediny bez chlapov, plný žien, detí a starcov výborne dopĺňajú neherci v krátkych záberoch, v ktorých dokážete čítať vyčerponosť a bezradnosť. Do filmu výborne zapadol i J. Majerčík v roli veterána z 1. svetovej vojny, ktorý sa vrátil bez ruky a nemý. A Viera Strnisková? To bola božská herečka..."Syna mi vráť!..." Filmová verzia - 80%. Dvojdielna tv verzia - 100%. (05.07.2013)

Priznám sa, keď som videl tento film prvýkrát, bolo to ešte v škole v rámci výčby slovenskej literatúry a jej klasikov. Bol to jeden z veľmi malého počtu filmov, ktorý nám bol pustený v rámci výučby; fakt, pustených filmov by sa dalo spočítať na prstoch jednej ruky (Ťapákovci, Živý bič, O myšiach a ľuďoch, Na západe nič nového,...a ešte nejaký). Samozrejme a pochopiteľne, stredoškolákov takéto filmy absolútne nezaujímajú. Napriek tomu som si z neho zapamätal výkon Mikuláša Hubu a vždy, keď počujem jeho meno, keď o ňom niekto v telke rozpráva, vybaví sa mi ako prvá práve jeho scéna z tohoto televízneho filmu. Ale späť k filmu. Teraz po mnohých rokoch (a v digitálnej retuši) vidím krásu tohoto filmu, jeho majstrovstvo i vtip, zaujímavú réžiu Martina Ťapáka a široký psychologický rozmer, ktorý do svojho príbehu vtisol Milo Urban. Síce by to išlo aj bez toho lyricko-poetického spracovania, ale to by nebol Ťapák, aby to tam nedal. No a Hubov výkon je naozaj hodný majstra. (14.10.2016)

Dvojdílný televizní film se odehrává v období první světové války a začínající režisér Martin Ťapák ho natočil krásným poetickým způsobem s obrovským vlivem slovenského folklóru a zobrazuje tak i lidové tradice, které se na začátku 20. století na slovenském venkově dodržovaly. Tohle jsem vždycky na Ťapákovi obdivoval, že dokázal točit snímky, ve kterých byla zjevná opravdovost a upřímná snaha přiblížit se co nejvíce realitě. Klobouk dolů před jeho ranými díly, nikdo to už takhle natočit nedokáže. Věrohodnost je podtržena civilními obličeji starých a upracovaných lidí, většina z nich bez hereckého vzdělání, jenž bezchybně doplňují opravdoví herci, kterým nedělal žádný problém srůst s rolí a mezi neherci působí naprosto přirozeně. Za všechny zmíním roli Mikuláše Huby (bratr slavnějšího Martina Huby, který jako by mu z oka vypadl) a jeho zákeřnou postavu Okolického. Co mě ale dovádělo k šílenství, byl spratek Adamko, který v každém záběru, kde se ukázal křičel a fňukal, jako kdyby ho na nože brali. Ve druhém dílu už je naštěstí klid. Hudbu zkomponoval Ján Zimmer a jeho burácivé tóny tvoří k filmu nezapomenutelnou kulisu. Musím zmínit ještě překrásnej čistej obraz díky HD kvalitě, ve které ho slovenská televize vysílala. Absolutní pastva pro oči!!!! (21.10.2019)