Dáždnik svätého Petra

Naivné herectvo aj naivný príbeh zodpovedajú roku vzniku filmu, menej už trochu neprirodzené a príliš saturované farby, ktoré do čiernobieleho filmu pridali reštaurátori. Pohľad na nádhernú modrú oblohu a sýtočervený dáždnik poteší oči a ucho zase ľúbozvučná slovenčina staršieho vydania. Dedičstvo rozháda slušnú rodinu tak, že nakoniec prídu na rad až sekery a z nábytku zostanú iba triesky. O dáždnik v dedičstve záujem nie je a ten sa stane zvláštnou zhodou okolností zdrojom zázrakov a uctievanou relikviou v malej dedinke. (27.01.2014)

Příjemná venkovská komedie, s ještě příjemnějším hereckým obsazením. V hlavní roli se objevuje mladý slovenský herec Karol Machata, dívčí hlavní roli si střihla velmi půvabná a stejně tak naivní dívčina Mari Töröcsik (herecky i zjevově podobná české Janě Rybářové ze Stříbrného větru). Film poukazuje na nešvary venkovského života, kde si každý téměř do talíře vidí. Skvělé dialogy vedou vesnické drbny, jinak velmi morálné a počestné, faráže neustále otravující, protipólem jsou bohatí měšťané, hašteřící se o zděděný majetek. Z jiného světa je farářovic sestra Verunka, milé a půvabné děvče, dosud nezkažené životem. Zajímavé je porovnání s dalšími filmy, které upozorňují na špatný vliv pověrčivosti a falešného náboženství - viz např. Farářův konec, Bílá paní, Noc nevěsty či Slepice a kostelník. (06.02.2013)

Dnes už spomienka na Mari Törőcsik, ktorá nás len nedávno opustila. Vtedy krásna, mladá dáma. Film, ktorý napriek starému roku výroby 1958 bol natočený vo farbe a dnes je dostupný aj v krásnej vyjasnenej verzii. Táto ľahká romanticky ladená komédia sa mi veľmi páčila kapitálnym herectvom a narážkami na dedinské povery, ale aj ľudskú chamtivosť. Klasika s nádhernou slovenčinou, ešte nesprznenou výdobytkami modernej doby. (15.11.2021)

Bejval to v mládí velmi oblíbený film mojí babičky. Z dnešního pohledu asi lehce zestárlý, není vlastně bez zajímavosti, že se jedná o remake původně mnohem staršího maďarského filmu z meziválečného období a samotná knižní předloha spadá až do konce 19. století. Samotného mě tento film dnes ať tolik nenadchl, jako když jsem ho před takovými 10ti lety dvakrát právě s babičkou sledoval a v některých scénách se to nevyhne jemnému kýči. Ale zároveň to v restaurovaných barvách působí příjemně, Mari Törőcsiková je v roli osirocené Veroniky kouzelná, kostýmy dotvářejí pěknou atmosféru, nenudí to a v rámci rozvíjeni děje a sdělení to nemá výraznější hluchá místa. Satira na pověrčivý lid v první polovině v sobě ten vtip má, ač osobně mě opět více bavila druhá polovina s pěkným nápadem pátrání po ztraceném deštníku. DÁŽDNIK je filmem pro pamětníky, s legendickým a svátečním duchem, a jako takový pořád (i na mě) funguje. V rámci československých filmů 50. let přináší i velmi příjemné spestření v podobě koprodukční kostymní komedie, která mi svým pojetím víc než domácí tvorbu vzdáleně připomínala soudobé rakouské či západoněmecké veselohry s Romy Schneider a spol. 75% (25.02.2021)

Prirodzeným vývojom zostarnutý koprodukčný film, ktorý mal v čase svojho premietania v kinách celkom slušný úspech a priniesol popularitu Mari Töröcsik. Za socializmu bolo pohodlnejšie a bezpečnejšie navážať sa do cirkevnej problematiky, ako sa púšťať do komunálnej satiry, či dokonca dotýkať sa (aj zľahka) vtedajších mocných. Už si z filmu takmer nič nepamätám a vôbec ma to netrápi. (27.11.2021)