Superclásico

Dansky film, ktory sa odohrava celyv Argentinskom Buenos Aires - tak to ja beriem jednoznacne. Uz len preto, ze argentinske realie vo filme vidim sakra malo, vacsinou stale niekto z USA zachranuje svet. Bez ohladu na to, ci sa to ludom paci alebo nie! A ked sa to ludom nepaci, tak mam pocit, ze oelstakovany superhrdina zachrani svet i proti jeho voli! No ale tu US realii niet, a to je len dobre! Tuna ma chlapik manzelstvo v prdeli, snazi sa zachranit vztah s holkou, do toho este vylety po Buenos Aires - namakane kulisy aj exteriery, no bavil som sa a to tak, ze velmi . 77 % (10.08.2019)

„Anno, rád bych s tebou mluvil.“ - „Za hodinu ale začíná zápas.“ - „Jakej zápas?“ - „Přece Superclásico! Už za hodinu.“ - „A je to utkání důležitý?“ Aneb když váš nezájem o manželčin milovaný fotbal vede až k rozvodu…Když přiletíte do Argentiny a vaším prvním setkáním je střet s rozčilenými fotbalovými fanoušky následované až příliš intimním setkáním s manželčiným milencem, nedá se to hodnotit jako slibný začátek. Jenže Christiana čeká ještě tvrdší střet s realitou. Pro něj hořký, pro diváka úsměvný, přece jen jde o oddechovou komedii s jednoduchým humorem, který tu a tam lehce pobaví, ale po většinu času nijak zvlášť neoslní. Zároveň snímek sází na velkou nadsázku, neb postavy se chovají dost iracionálně, a některé jejich zkraty spolu s motivacemi nedávají moc velký smysl (ani mixování dánštiny a španělštiny se příliš neřeší). I přes vzhledem k vývoji trochu nečekaný závěr jde o čistě průměrnou věc. „Christianovi začalo docházet, že ho okradli. Ale byli slušní a milí. Takže si to uvědomil, až když se vracel domů, a neměl na sobě vůbec nic.“ (25.04.2024)

Dle traileru by jeden očekával boj o lásku, fotbal a atmosféru života Buenos Aires, ale mně se dostalo jen pohledu na sex každého s každým, pár televizních záběrů na fotbalové hřiště a umělých scének s údajnými obyvateli tohoto jihoamerického města, kteří se chovali jak loutky podle představ danského scénáristy a režiséra v jedné osobě – to vše hodně prokládané vatou, čili něčím absolutně nepodstatným, pomalým a dlouhým, co natáhne film do celovečerní stopáže. Jednu hvězdičku ale nakonec dám – za ten moudrý konec. Vstupovat podruhé do stejné řeky znamená točit se v uzavřeném kruhu. (03.12.2013)

Dansky rukopis je citelny i v Buenos Aires a ocividne nepobavil v kine jen me, ale i zbylou hrstku divaku. V tomto stoleti mi je dansky (svedsky, norsky) humor nejblizsi, alespon ten filmovy. Resi manzelskou krizi, synovo dospivani, lasku k vinu, fotbalove silenstvi a to vse s nadhledem, lehkosti a vtipem. (28.09.2012)

Woody zjevně inspiruje i v pozdní fázi - jeho jižanská tour de force po turistických destinacích jižní Evropy čpí ze SuperClásico na sto honů. Styčné plochy mnohé - v hlavní roli město, instituce břitkého vševědoucího vypravěče, vztahové a rodinné potíže, mozaika osudů, citace z textů zahrnutých ve filosofické čítance, koktejl starých i nových kulturních klišé. Nadhodnota? Ryze dánský humor. Jestli se Vám líbilo To Rome With Love, netrpíte dogmatickými očekáváními a hledáte čím se utěšit před Blue Jasmine, budete spokojeni. Žádnej Objektiv tedy nečekejte. Buenos Aires v příběhu plní funkci ostrova v jižních mořích, ztraceného ráje zabydleného ryzími bytostmi napájenými vínem a sluncem [= blbost]. Madsen klišé sice reflektuje, ale lehce opracovává do nového tvaru jen zhruba každé druhé, nebo před jeho vyvrcholením na poslední chvíli uhne jen o něco méně očekávatelným směrem, což mu může vytýkat jen divák, který se domnívá, že lze komedii, u níž se lze smát jinak než hořce, stavět na autenticitě. Výsledkem je takový ten eskapistický, odmocněný typ katarze, asi jako když přijedete z fajn rodinné dovolené, na níž se nestalo nic, co by nebylo předtušeno ilustracemi v katalogu. Což se daří vlastně zřídka, takže oukej. A taky se u toho dobře spí, že jo, Markéto? (18.01.2013)