Wallace & Gromit: Prekliatie králikolaka

Moje oblíbená plastelínová dvojice nezklamala ani v celovečerním formátu, i když si myslím, že se k nim krátkometrážní stopáž hodí lépe. Množství nápadů a vtípků je tradičně vysoké, film je báječně a do detailu vypiplaný, báječnému dabingu vévodí hlásek Heleny Bonham Carter a výborná je i hudba. Téměř dokonalé! (08.12.2005)

Umím si představit, že cca pětileté děti to dobře zabaví, ale postrádá to stopu hlubšího smyslu, myšlenkové sepětí, logickou koherenci i celistvější poselství. Proč proboha všichni v městečku považují za smysl svého života pěstování dokonalé zeleniny pro vítězství v pět set let staré soutěži? A kde se berou sýry, když všichni pěstují zeleninu? Jen dvě otázky z asi tisíce dalších, které na člověka během sledování filmu nutně vyskáčou, ale vedou jen k vrtění hlavou a krčení ramen ve slepé uličce. *** (Na Proboštově, s R., ze zvědavosti, 1. 4. 2024.) *~ (01.04.2024)

Po všetkých tých nadšených komentároch som sa na Wallace and Grommit dosť tešil, o to väčšie je však moje sklamanie. Nechápte ma zle, plastelínová animácie je vynikajúca, postavičky dostatočne komické, čo však absentuje je poriadny príbeh. Film má švih v záverečných dvadsiatich minútach, ktoré sú nabité odkazmi na iné filmy a strhujúcou ( nikdy by som neveril, že toto slovo použijem v súvislosti s plastelínou) akciou. Takisto úroveň fórov je v celom filme dosť nevyrovnaná, rozhodne som sa na tom netlamil toľko ako napríklad na Burtonovej Továrni. Záverečný verdikt : Vizuálne pútavý animák s nevyrovnaným dejom a úrovňou humoru. 7/10 (24.10.2005)

Proboha, co tohle jako má být? Dlouho předlouho jsem se rozmýšlel, jestli tento film (můžu-li to tak vůbec nazvat) nemám hodit do odpadu! Ale nakonec, ani sám už teď dva dny po shlédnutí nevím, za co je ta jedna hvězda. Nevím, opravdu nevím, protože film jsem nepochopil a o tom ději se ani raději zmiňovat nebudu. Tento snímek potvrdil mou domněnku, že všeho moc škodí. Zde to platí nejmíň dvojnásobně. Myslím tím hlavně tu plastelínu, protože té je zde tolik, že nebudete vědět jestli ji náhodou nemáte také na sobě místo lidské kůže. Nesnáším plastelínové filmy. Začlo to Slepičím úletem, kterého všichni vychvalovali a vynášeli do nebes. Já ho považoval za velký omyl. Prokletí králíkodlaka je doufám už můj poslední „plastelíňák“, který jsem viděl. Jediné plastelínové postavy, které mě opravdu bavily, byly chobotničky malej a velkej z komedie Veselé Vánoce přejí chobotnice. Tímto komentářem vzkazuji autorům, ať už se nepokoušejí točit filmy, které budou obsahovat velmi mnoho zvláštní hmoty, které se říká plastelína. (17.10.2008)

Tak u tohodle animovaného snímku jsem se fakt pobavil, ať už co se týče jeho animace, která je od pohledu vtipná, nebo řady skvělých scén a když jsem se zrovna nebavil, tak mě to spíš dostalo emocionálně. Duo Wallace and Gromit (hlavně ten) je perfektní a většina vtipných scén stojí na nich a pak ještě na až nechutně roztomilých králících (já bych si ty svině malý musel i přes jejich neřešti nechat doma). A samozřejmě nesmim zapomenout na záporáka Victora Quatermainea, který zde poměrně často měnil své příčesky (to byste se divili, co všechno si na tu holou hlavu dal) a jeho drsného psa. Na tenhle film opravdu jen tak nezapomenu, absolutně špičková podívaná, u které se divák ani vteřinu nenudí. (26.10.2005)