Réžia:
Quentin TarantinoScenár:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHrajú:
Jamie Foxx, Christoph Waltz, Leonardo DiCaprio, Kerry Washington, Samuel L. Jackson, Walton Goggins, Dennis Christopher, James Remar, David Steen (viac)VOD (4)
Obsahy(3)
Dej sa odohráva dva roky pred americkou občianskou vojnou Severu proti Juhu. V hlavnej úlohe s Jamie Foxxom ako otrokom Djangom, ktorý sa pod vplyvom doktora Schultza, nemeckého lovca ľudí v podaní Christophera Waltza, sám stane krutým lovcom ľudí za odmenu. Schultz je na stope vražedným bratom Brittlovcom, ku ktorým ho môže priviesť jedine Django. Neortodoxný Schultz získava Djanga s prísľubom vyslobodenia ho zo služieb bratov - či už mŕtvých alebo živých.
Úspech misie vedie Schultza k oslobedeniu Djanga, ale aj napriek tomu sa ich cesty nerozídu, pomáha mu vyslobodiť z otroctva i Djangovu ženu Broomhildu (Kerry Washington). Tá je však v zajatí bezohľadného plantážnika Calvina Candieho (Leonardo DiCaprio), majiteľa klubu, kde otrokyne ponúkajú ako sexuálne objekty a otrokov ako gladiátorov, ktorých pripravuje "cvičiteľ" otrokov Ace Woody (Kurt Russell). Django a Schultz v utajení vzbudzujú podozrenie u Stephena (Samuel L. Jackson), Candieho dôverného sluhu a ich zámer sa prezradí. Aby sa Djangovi a Schultzovi podarilo uniknúť s Broomhildou, musia si zvoliť medzi nezávislosťou a solidaritou, a medzi obetou a prežitím.
(TV Markíza)
Videá (42)
Recenzie (3 239)
Daleko žánrově čistější, než jsem čekal. Trochu sice zamrzí, že se Tarantino vzdal komplexnějšího pojetí příběhu. Na druhou stranu je ale nehorázná zábava sledovat jeho podání tradičního pistolnického westernu, kde bok po boku vládnou ultimátní hláškař a neoblomný motherf*cker. Vůbec tak nevadí, že má film jen jednu regulérní přestřelku (zbytek jsou spíš "brutálně násilné chvilky"). I v téhle podobě film skoro nestihne nudit a nechává diváka hltat jak vypiplané dialogy, tak nekončící zástup cool momentů, ve kterých se můžete kochat nádhernými scenériemi, stylovou hudbou nebo přepáleným krvavým násilím. Všeho je zkrátka tak akorát, aby to vydalo na ultimátní žánrovou žranici, která už snad nemohla být divácky vděčnější. ()
Film, který určitě bude mít v sekretariátu Dělnický strany své čestné místo. To stejně musí být pohled na chlapce z prázdnem na hlavě i v hlavě, když sledují tuhle oslavu černý bary. Jo, jo je to tak QT sází na černou a já mile rád přihazuju. Protože film, který trvá 165 minut uteče tak rychle, že si jeden nestačí ani uprdnout. Dovolím si filmu dát fotbalovej sestřih a rozmrdnout ho na dvě půlky. V té první je doslova radost sledovat, každý posraný filmový políčko a obdivovat herecký supertalent pana Christopha Waltza, ten mě tak oslnil, že bych mu na kanoii klidně dělal háčka. Samostatnou kapitolou je pak ku-klux-klan scéna, kdy jsem ze smíchu měl asi ještě pět minut slzy v očích. Opravdu jsem na sedačce vyváděl jako jelen co právě přišel do říje. Tady se Qvétéčko z videopůjčovny fakt vytáhlo. Do druhé půle vbíhá nový player, který má na dresu jméno Leonardo DiCaprio a postupně se vytrácí hvězda prvního poločasu Christoph Waltz. Což sice zamrzí, ale Leo naštěstí předvádí stejně dokonalou hru jako Christoph a po herecký stránce se nuda tedy rozhodně nekoná. Navíc muziku přitvrdí ještě démonicky dokonalej Sam L Jackson, jehož postavu jsem od první chvíle upřimně nesnášel. Celý film má plnej zásobník černýho humoru, vybroušených dialogů a oku lahodících záběrů, teda až na ty koule, to "děkuju" pěkně pane QT. Vůbec mě QT v tomhle filmu přišel trošku jako koulofil. Abych jen nechválil, měl bych v rukávu i dvě kritický připomínky, první, že vše to dynamické a zábavné skončilo v okamžiku, kdy Christoph "podá" Leovi ruku, pak už je to až moc velká snaha o to bejt cool a vůbec mě to nelepilo s předchozí podstatnou částí filmu. No a druhá výtka je osobní, proč tak malá rolička pro Zoe Bell ? Ale i přes tyhle výtky jsem si na černou nepřihodil naposled. ()
Tarantino vyznává lásku drsným chlápkům s koltem u pasu a jakkoli si celý westernový svět upravuje k obrazu svému, nevypadne ani na okamžik z příběhu, pocty ani včas odlehčené nálady. A ať už se v soundtracku ozve rap, hlavní hrdina nasadí sluneční brýle nebo neodolatelný Leo zběsile přehrává, pořád vím, že tohle je ve své podstatě dokonalá žánrovka. To jen její režisér se i přes špičkovou práci stává obětí sama sebe. Po emočně bohatším Kill Bill a dokonale vybroušených Panchartech už zkrátka v cestách za pomstou a v nekonečně-znepokojivých dialozích s uzemňující gradací není kam stoupat. ()
[Komentář plný spoilerů a možná i něčeho dalšího, ale to už nechám na vzdělaném čtenáři, aby to odhalil] Tarantino nikdy nepatřil k mým oblíbeným režisérům, náš vztah byl spíše neutrální. Ani od Odpoutaného Djanga jsem nečekal nic jiného, než dobrou a krvavou, leč povrchní zábavu. A té jsem také bohatě dostal, je vidět, že Tarantino už moc dobře ví, co jeho fanoušci chtějí a tenhle kousek jim natočil přesně podle jejich přání. Ale tentokrát je tu mimo obvyklou zábavu i něco víc, něco hlubšího, poselství, myšlenka. Je nasnadě už samotným tématem a prostředím, ve kterém se příběh odehrává, že ústředním motivem pro nějaký myšlenkový přesah se zde nabízí otázka otroctví a rozdílů mezi rasami. Tarantino se této možnosti chopil a dosáhl ve svém snímku velice kontroverzního vyznění – film jasně zastává myšlenku otroctví a ilustruje chybu, kterou bylo jeho zrušení. Jednotlivé indicie se nám nabízí od první scény, kdy několik otroků získá svobodu a místo, aby pomohli svému zraněnému bílému bližnímu, raději jej chladnokrevně zabijí. Ale nejdůležitější je samotná postava Djanga, Odpoutaného Djanga, černocha, který zdánlivě získá svobodu od lovce lidí, který je původem z Německa (!). Němec sice nabídne svému černému příteli svobodu, ale ten na volnost není zvyklý (a podle dalších scén ani přizpůsobilý) a stává se Němcovou loutkou sestrojenou k zabíjení (Django: „Mam zabíjet bílý a dostávat za to peníze? Může se mi taková práce nelíbit?“). Další průběh filmu už jen celou pointu vybrušuje (otázky frenologie – paradoxní je však smrt jejich vzdělaného zastánce z rukou německého lovce lidí, ale zde se zřejmě nejedná o otázku ideologickou, jako spíše ilustraci faktu, že Němci prostě neumějí prohrávat; dále stojí za zmínku například scéna, ve které Django chladnokrevně zastřelí své bílé osvoboditele apod.). Symbolické je také spojení Odpoutaného Djanga se Shelleyho Odpoutaným Prométheem, ve kterém se poddaný vzepře svému pánu a svrhne jej, čímž Shelley vyslovil své představy o svobodě člověka, Tarantiho jej pak ve svém filmu v zásadě popírá. Ve zkratce: udělit jednomu černochovi svobodu, znamená způsobit smrt desítkám bílých mužů a žen. Jak jsem napsal, vyznění je to vskutku kontroverzní a já se s ním v žádném případě nemohu ztotožnit, ale bohužel je to tam. ()
Nejzábavnější tarantinovka za pěkných pár let, která - tak jak si žánr zaslouží - oslní hlavně živým velkofilmovým lookem. Richardson je král. Inovativní pohled na přestřelky a machrování s kvéry potěší moc, stejně tak bezděčná souhra dvou hlavních postav. Django má grády, není tak monotónní jako Pancharti, a i když Tarantino zase začne natahovat svou scenáristickou fusekli v rámci oddalování předvídatelných point, základní rámec příběhu je krásně nosný. DiCaprio a hlavně Waltz to dávají královsky. ()
Galéria (123)
Zaujímavosti (129)
- Na konci závěrečných titulků můžeme zhlédnout krátkou scénu. (Scelleton)
- Ve scéně, kdy jsou Django (Jamie Foxx) a Dr. Schultz (Christoph Waltz) na koni, a mluví na Benneta (Don Johnson), tak se za nimi v jednotlivých záběrech mění chodící postavy. (Delock)
- Do kin šla nakonec umírněnější verze, sám Quentin Tarantino uznal, že ta původní byla moc brutální. I tak podle režiséra dokáže snímek zahýbat žaludkem i otrlejšímu divákovi. (hippyman)
Reklama