Až vyjde mesiac

Andersonovy svérázné filmy své kouzlo mají, o tom žádná. Ale nebudu tu do nebes vyvolávat chvalozpěvy jen proto, že to dělají všichni okolo. Režisérovo poslední dítko je sice plné zajímavých momentů libujících si v drobných bizarnostech a absurditách, ale představuje také hlavně táhlou lovestory, která tu a tam dokáže přinést vytříbený smysl pro humor, ale Anderson často zapomíná, že má vyprávět i nějaký příběh. Nutno podotknout, že linie obrýleného nenáviděného skauta a problémové dívky, která si nechá sahat na prsa, je přitažlivá. Přitažlivé je vlastně všechno, i výtvarná kompozice scén, i pohyby kamery, i hudba, i herci, i to, že netušíme, co se stane další minutu. Anderson ale svou osobitost dává až moc najevo a já si pořád myslím, že se stejně jako v případě Darjeelingu s ručením omezeným nebo Takové zvláštní rodinky herci se štábem během natáčení bavili víc, než pak divák v přítmí kina. Anderson má prostě svůj žánr, debutující Kara Hayward zase jakousi vnitřní neodolatelnost, Edward Norton je už asi odepsanej a Bill Murray? Ten zřejmě někde dál kácí svůj strom. (25.10.2012)

Taká zvláštna rodinka (2001) ma trocha namlsala, no ale v tomto prípade je to opäť raz starý čudný Wes Anderson, ktorého filmový svet skrátka asi nikdy nepochopím a nikdy to nebude pre mňa to pravé orechové. Hoci vizuálne krásne a dokonale farebne zladené s úžasnou kamerou a zaujímavými bizarnými postavičkami, ale po obsahovej stránke ma to vôbec nenadchlo - dejová linka sa síce snaží miestami navodiť dojem bizarnej situácie, no väčšinou to aj tak skĺzavalo do nezáživnosti, prípadne pocitu trápnosti a banality. Ide o taký príbeh o ničom. Ale kvitujem aspoň tých pár podarených hlášok, ktoré tú celkovú nudu trochu spestrili. Slabší priemer. 55/100 (25.10.2017)

Jako byste se dívali na obraz šternberského naivního malíře Libora Vojkůvky a někdo se vás pak zeptal, O ČEM ten obraz byl? Ano, bylo to... o tom. Takové... ryze Andersonovské. Bylo to plné sytých barev, sytých charakterů, sytých dialogů a sytých skautů. Hladové byly jen ty dvě divné, sofistikovaně uprchlé děti. A ačkoli byly tak velice divné, hladové po lásce byly úplně normálně. Jako kdokoli z nás, z našeho dospělácky šedého světa. Jenže divný Sam a ještě divnější Suzy ten hlad brali tak nějak víc od podlahy, bez kompromisů. Jak řekla Suzy po krvavé bitvě: „Bylo to buď my, nebo oni.“ Vzpomínám, taky jsem chtěl kdysi dávno utéct z domova, vybaven příručkou zálesáka. I vzduchovku jsem měl a sirky... Vlastně mi chyběla jen ta kánoe. Ovšem co s kánoí na Hané, že. A taky jsem tak nějak ani neměl s kým utíkat, což je chyba dosti zásadní. Tak jsem si to alespoň teď v dospělosti dodatečně užil, při tomhle krásně groteskním Andersonově úletu do barevnějšího a láskyplného světa. A jeden malý, něžný vzkaz těm, kdo se tuto nádhernou naivní malbu na filmové plátno odvážili hodnotit jako blbost : Nešahejte mi na tento film. Nebo vás bodnu! Samozřejmě nůžkami pro leváky. (28.12.2012)

Je nějaká šance zachytit čistější a opravdovější romantiku než v dětské lásce? Po dvouch slabších kouskách se Wes vrací alespoň v první polovině k tomu co mu jde nejlépe. Bohužel i přes krátkou stopáž působí filmová druhá polovina po skvělé první dosti nepovedeně. Dětský casting se povedl, Bruce Willis zase jednou hraje se zaujetím a nechybí nezbytný Bill Murray. 70% (04.10.2012)

Už jsem si zvykl na to, že Anderson točí filmy věnované pouze určité divácké skupině a že já bych musel být snad trochu na drogách, abych se s jeho fiktivním světem ztotožnil. Ale jak mě Život pod vodou nebo Fantastický pan Lišák vůbec nezaujali, tak Moonrise Kingdom se celkem vydařilo a já se u něj dokázal docela dobře pobavit(a to jsem nebyl na drogách). Významnou roli sehrál hlavně jednoduchý a povedený námět, který v rukou zajímavého režiséra, jakým Anderson bezpochyby je, nabývá mnohem větších myšlenkových a vypravěčských rozměrů, a samozřejmě také excelentní herecké výkony. Hlavně Bruce Willis má zase po delší době pořádnou roli a je radost ho sledovat i v jiné poloze, než jen jako hláškujícího Johna McClanea. Edward Norton je jako skautský vedoucí také jedinečný a na mladou Karu Hayward si budeme muset dát v budoucnu velký pozor. Anderson to tentokráte konečně ustál, a byť se na můj vkus až moc často střídají vynikající momenty s těmi vyloženě slabšími, povedlo se mu stvořit naprosto pohodovou rodinnou oddechovku se skvělými dětskými hrdiny, pro kterou je jedna projekce asi zatraceně málo. 3* a 1/2 (25.11.2012)