Až vyjde mesiac

Síce je to asi najmenej vtipný film Wesa Andersona a Owen Wilson tam sakramentsky chýba (i keď Edward Norton ho hravo nahradzuje), je to opäť jedna čarokrásna prechádzka magickým svetom Andersonovej predstavivosti. Miesto tradičnej témy znovuzrodenia bizarnej rodiny (čo je tu stále prítomné) do popredia vstupuje storytelling a motív detstva a detskej lásky. Osobitne treba pochváliť casting a výber detských predstaviteľov! Z Kary Hayward za 10 rokov bude hviezda generácie. (07.08.2012)

PRO-BO-HA!!! Co zase všichni čicháte? Ať je to cokoliv, nepochybně to dýluje Gondry s Kaufmanem. A přitom jsem se tolik snažil! Fuckt! Nehrál jsem u toho Tetrisy, nepočítal hrboly v omítce, ani jednou jsem se nebyl vychcat a opravdu soustředěně jsem sledoval všechny ty vynikající herce, jak se potácejí od ničeho k ničemu v téhle téměř nesnesitelné sračce výstředního psychopata, jenž byl asi zamlada na skautském táboře vedeném sbormistrem Kulínským! A to nějaký ten šrám na duši určitě zanechá! Ano, i já se u toho smál, ale nebylo to tím vytříbeným syslem pro tumor, který se dá odhalit snad jen s kapesníkem napuštěným ředidlem. Bylo to proto, že asi ve čtyřicáté minutě mi přiletěla na obrazovku moucha a sedla trapně se pitvořícímu Wilišovi přímo na pleš! K po-pu-ká-ní! No, ještěže mi to všechno vynahradila ta téměř magická, tolik opěvovaná poetika a imaginace režiséra. Naposledy jsem takovéto čarokrásné pocity a plnění diváckých snů zažil, když jsem devadesát minut čuměl do ledničky a bez dechu sledoval, jak v ní mrzne hovězí. Akorát s tím alarmem na dveřích musím příště něco udělat, to pípání mi trochu kurvilo ten hluboký, artový zážitek! (10.10.2012)

Andersonovo specifická režie plná neobvyklých úhlů pohledu (doslovných i pomyslných) a karikaturních hereckých výkonů (v tomhle směru tentokrát exceluje hlavně Tilda Swinton) vždy pobaví a i v případě Moonrise Kingdom vyniká. Příběh mi přišel o něco zábavnější, než třeba v nevyzrálém Darjeelingu, ale když srovnám s největšími Andersonovskými opusy, Rodinkou a především dokonalým Životem pod vodou (po kterém se mi nechtělo opouštět kino bez další projekce), pak i tenhle letní kousek podstatně zaostává. Co se ale zpracování týče, pořád je to evidentní nadprůměr o několika nepřekonatelných fórech ("Měl jsem v puse písek", zpáteční přeskok s chlápkem na zádech...). 60% (06.08.2013)

Andersonovy svérázné filmy své kouzlo mají, o tom žádná. Ale nebudu tu do nebes vyvolávat chvalozpěvy jen proto, že to dělají všichni okolo. Režisérovo poslední dítko je sice plné zajímavých momentů libujících si v drobných bizarnostech a absurditách, ale představuje také hlavně táhlou lovestory, která tu a tam dokáže přinést vytříbený smysl pro humor, ale Anderson často zapomíná, že má vyprávět i nějaký příběh. Nutno podotknout, že linie obrýleného nenáviděného skauta a problémové dívky, která si nechá sahat na prsa, je přitažlivá. Přitažlivé je vlastně všechno, i výtvarná kompozice scén, i pohyby kamery, i hudba, i herci, i to, že netušíme, co se stane další minutu. Anderson ale svou osobitost dává až moc najevo a já si pořád myslím, že se stejně jako v případě Darjeelingu s ručením omezeným nebo Takové zvláštní rodinky herci se štábem během natáčení bavili víc, než pak divák v přítmí kina. Anderson má prostě svůj žánr, debutující Kara Hayward zase jakousi vnitřní neodolatelnost, Edward Norton je už asi odepsanej a Bill Murray? Ten zřejmě někde dál kácí svůj strom. (25.10.2012)

Opět se mi někam zatoulala niť. A tak rád, bych tomu filmu pomohl! Už vím: milý film. Ten přívlastek je hnus, obvykle totiž svádí lidi k šišlání, tady je však potřebný. Wes se dá rozpoznat; podivíni, kolorit, hudba, kamera - a je to dobře, protože se mi zdá, že jeho osobitost není vycucaná z palce, prostě to v něm je a basta! Jen nevím, jestli je mu dovoleno velké plátno. Ono se totiž může stát, že člověk takovou dávku hravosti neunese a začne jeho svět považovat za epileptický. (16.07.2012)