Domek z karet - Série 6

Co zůstalo při starém, jsou kvalitní herecké výkony, především samozřejmě Robin Wright, Diane Lane a Michael Kelly (Doug) a dále audiovizuál, který opět prezentuje značně desaturované barvy a přiléhavé basové linky příležitostně doplněné klavírem či smyčci. Teď už ale k té nejdůležitější otázce – chybí tady Frank? Chybí, a to hodně. Claire mu byla důstojnou partnerkou, ale sama Dům z karet neutáhne, bolestně tady chybí jejich dialogy. Jejich hádky, jejich shodné i rozdílné ambice a scény společného plánování dvou amorálních spoluviníků (kdyby role byly prohozené, citelně by chyběla i ona). O to všechno jsme ochuzeni a zůstává jen Claire, která tentokrát svou velkou hraje sólo, aniž bychom jí pořádně viděli do hlavy nebo věděli co chce. A nejspíš to pořádně nevěděli ani scenáristé, což je obzvláště vidět na jejích promluvách k divákům, jež tu jsou už spíše jen ze setrvačnosti. Postava Franka Underwooda není ze seriálu vymazána úplně, pořád se o něm hodně mluví a řeší se jeho (zlo)činy, na druhou stranu nikdy neuvidíme jeho tvář a neuslyšíme ani jeho hlas, což by ovšem třeba v podzápletce s jeho nahrávkami dávalo smysl. Ne všechno je samozřejmě vina Spaceyho absence, mnohá negativa poslední řady jsou jen amplifikované chyby již posledních několika sezón, kdy seriál zhruba někdy v době, kdy Frank dosáhl nejvyšší možné politické funkce a již neměl kam dál stoupat, začal stagnovat a postupně upadat. Vcelku zajímavě nová řada pracuje s feministickými tématy, kdy na jednu stranu tepe do představy o prezidentu jako jedině muži (v americké ústavě je to třeba vždycky „on“ (he, his), což u jazyka bez gramatických rodů bije do očí). Na druhou stranu ani nekáže, ale ukazuje i jak Claire feministické ideály tvrdě zneužívá. Vcelku je šestá série kompilací více i méně uvěřitelných a více či méně zábavných (spíše méně) thrillerových linek, v nichž místy poctivě vytahuje ze skříně kostlivce až z dob prvních sérií, zatímco na jiné podzápletky jako kdyby zapomněla a nechá je vyšumět. Posledním hřebíkem do hromádky rozsypaných karet je značně neuspokojivý a otevřený závěr. Ne že by se tady někdo snažil o pootevření vrátek pro pokračování, šlo o záměr, ale k seriálu, který vždycky věci dotahoval důsledně do konce, se to nehodí. Jako zakončení seriálu to paradoxně funguje hůř než konec páté řady a to je zkrátka špatně. (23.04.2020)

První 4 episody byli absolutně nezáživný hajzl, kde jsem nevěděl absolutně co se děje, kdo kdo je, co chce, co dělá, proč co dělá, a tak dále. Pátá episoda už konečně vzpamatovala alespoň trochu šestou sérii, a až do finále seriál jel dost slušně. Ovšem, až na jednu dost zásadní věc. A to sice: Mezi díly se ztratí takových duležitých scén (doslova - nevznikne) které by si divák dost přál aby tam byli, jelikož má ve všem bordel, a trvá mu polovinu episody aby se vůbec zorientoval co se k*rva děje. Což stejně většinu věcí nepochopíte protože to prostě nijak vysvětlené není. Postava kterou jsem první polovinu seriálu přímo nesnášel, tak se stala nakonec moji nejoblíbenější postavou - Doug Stamper. Samozřejmě Francise nepočítaje. PO DOKOUKÁNÍ FINÁLE: Můžu s naprostou jistotu konstatovat, že tento seriál měl to nejhorší zakončení v dějinách známějších seriálů. Na tohle k*rva nemá ani Game Of Thrones. Oproti tomuto zvratku GoT skončilo jako masterpiece. Tak to jsem neviděl toto. (22.06.2024)

První dvě epizody jsou trapas. Nedá se tomu věřit, jelikož celou dobu divák akorát sleduje zoufalou snahu scenáristů nějakým způsobem obtancovat nepřítomnost Kevina Spaceyho. Je to křeč. A to i přesto, že jsem se opravdu snažil k této sérii přistupovat s čistou a otevřenou myslí. Jenomže další tři epizody se to začíná citelně zlepšovat a nehledě na to, že nové postavy se objevily odnikud a je to opět tak nějak k smíchu, by si člověk mohl snad i myslet, že ono to bez Franka půjde. Samozřejmě to zachraňuje postava Douga a Toma. Jenomže předposlední dvě epizody už jsou zase o něco slabší a ta úplně poslední je opět trapas. Postava Douga je zcela na konci dehonestována a zakončení je neuspokojivé. Vlastně to nedává moc smysl. Seriál, který zničila ideologie. (23.12.2018)

Scénář 6. série je maximální zoufalost a doslova atentát na předchozí fenomenální  jízdu. Děj ani atmosféru se vůbec nepodařilo zachovat. Dlouho jsem váhala, jestli si to pustit a s největší pravděpodobností si zkazit konečný dojem, až jsem to jednoho krásného velikonočního dne udělala a skutečně jsem si ho zkazila. (23.04.2022)

Tak nám zabili Franka Underwooda (ovšem srabáckým způsobem, jako když zemře herec (RIP, Kevin)), přičemž s jeho odkazem se série horko těžko vyrovnávala, neustále ho řešila a sesypalo se jí to pod rukama. Bezcharakterní vypočítavá mrcha Claire brojila zatvrzele proti všem (prý měla plán), furt povýšenecky komentovala do kamery a zcela účelově se vezla na militantně feministické vlně soudobé objednávky (čistě ženská vláda). Jelikož na okamžitý 180stupňový obrat v popularitě jí stačilo jen oznámit těhotenství (aha, plán!), zatímco pomalu každodenní atentáty, vraždy, a nakonec i nedokonaná inicializace jaderného konfliktu s IS (WTF?) jí bez problémů procházely, obnažila se bezradnost scénáristů v celé své nahotě. Robin Wright tuhle stigmatizovanou, ukvapenou a nedopečenou nudu neutáhla (v JEHO stínu ani nemohla), ostatní figurky se jí pak protrápily ještě nedůstojněji až k trapnému závěru (chudák Doug). (24.04.2019)