Majster

Určitě zajímavý a promyšlený sled symbolů a motivů, které nelze brát jako nějakou látku vyskládanou na zlatém podnose. Divák se musí hodně snažit, hodně si domýšlet, utřídit právě viděné. Jednou za čas tak přijde dílo, u kterého je lepší vyzkoušet jej na vlastní kůži. Podchytit jeho podstatu totiž není tak úplně snadné. Diváci ho ale docení asi až časem – sám nevím, zda na mě víc působila soustředěná režie, výborná kamera nebo shrbený Joaquin Phoenix předvádějící Stanislavského metodu až na krev. Intenzivní zážitek se dostavil, ale ono potěšení, které od filmu očekávám, nikoliv. Kdo ví, třeba jednou, za pět deset let.. (06.06.2013)

Už dlouho jsem z ničeho nebyl tak znejistělý a zasažený jako z tohoto filmu. Jedno vím jistě, nikdo dnes netočí jako PTA a málokdo si troufne tak nekompromisně kloubit enigmatické fragmenty a explicitní významy. The Master je film-psychóza, ještě víc než There Will Be Blood sází na vyšinuté a uhrančivé postavy, jejichž osudy jsou líčeny jedním velkým filmovým anakolutem. Dvě a půl hodiny náznaků, zlomků, nedořečeností, frustrujícího těkání mezi afektem a manipulací, vztekem a apatií, dvě a půl hodiny záměrné bezvýchodnosti, extrémní podivnosti slov, věcí i lidí, přitom však zcela mistrné režijní kontroly nad každým obrazem i nad celkem. Pouto mistra a učedníka se všemi skrytými i zjevnými záchvěvy, analytický pohled na duchovní manipulaci, syrový obraz lidské touhy po smyslu a naplnění, dosažení rovnováhy skrze toho, který "ví", chlad, virtuozita, zároveň silné pochyby, zda to celé není až příliš vykalkulované, ostentativně tajemné... film, který "nechci" vidět znovu. "Musím". To se mi často nestává. The Master, nikoli Holy Motors, je pro mě nejdivnějším snímkem roku. [uzavřená projekce] Edit:Co mi na tom filmu chybí je celek - PTA úmyslně neopouští fázi nekončícího excesu a záchvatů psychózy. I když některé fragmenty jsou božské a postava Freddieho masterpiece (herecky i scenáristicky), film jako takový nevytvoří monumentální jednotu jako Až na krev, je to fragmentární obraz marného hledání, nedosažitelné touhy a vnitřní ambivalence - najít toho, kdo nám dá smysl a zároveň být tím, kdo žádného mistra nemá. Na to, kolik témat Mistr otevírá, je odpověď vlastně banálně prostá - žena z písku. Možná proto tu chybí ona zneklidňující nezařaditelnost Daniela Plainviewa a Eli Sundaye. I když film zčásti funguje enigmaticky (neposkytne jednoznačné motivace a odpovědi na tázání hlavní postavy), není to druh šifer, který vtahuje, spíše strašně sebevědomých okázalých autorských gest (tenhle film má dva mistry: postavu Amy Adams a režiséra). Zatímco Až na krev lze brát jako zneklidňující metaforu člověka, moci, víry a kapitalismu, Mistr je uzamčená, obskurní, přesto nádherná stavba tvůrce, který jako by až příliš začínal podléhat výlučnosti svých vizí. A vzbuzuje ten druh frustrace, bez které nelze myslet a existovat. [85%] (28.11.2012)

Strašně zajímavé. Už od první minuty, od prvního záběru, první hudby jsem tušil, že to nebude jenom běžný film z americké produkce. Výborná, místy ponurá hudba, ale hlavně herecké výkony, to je zcela nepochybně tím největším kladem tohoto filmu. I když mám Amy rád, tak veškerou pozornost na sebe strhávají dva hlavní mužští herečtí představitelé. Philip v roli Mistra a hlavně Jaquin, jehož Freddie Quell podává opravdu fenomenální výkon a jestli za tohle nevyhrál Oscara, považuji to za velmi těžký zločin ! Jejich vztah, jejich rozhovory a hlavně ten na lodi, to bylo něco, co jsem už hodně dlouho neviděl. Mistr není rozhodně obyčejný snímek a určitě se nebude líbit každému, na mě však udělal opravdu velmi silný dojem, který ještě zintenzivnil, po posledních pěti minutách, které mě opravdu dostaly. Paule, jen tak dál! (14.07.2014)

Pro mě asi nejnáročnější Andersonův film, určitě se na to musím někdy podívat znovu, abych plně pochopila veškerou tu psychologii postav. Závěrečná pointa mě dostala zvláštním způsobem, po konci filmu jsem měla velmi nepříjemný pocit. Co jsem si nadmíru užívala, byla ta odzbrojující mistrovská filmařina, taková scéna výslechu na lodi je něco geniálního. Joaquin Phoenix je fenomenální, on nehrál, on se stal postavou, škoda, že letos proti němu na Oscarech stojí Daniel Day-Lewis, já bych upřímně více přála Oscara právě Joaquinovi, Philip Seymour Hoffman za ním příliš nezaostává. Velmi dobrý a hlavně zase trochu jiný filmový zážitek, ostatně jako každý Andersonův film. (06.02.2013)

Tajně jsem doufala, že s příchodem postavy Philipa Seymoura Hoffmana získá film myšlenku a spád, ve skutečnosti však v onom momentu mělo mé utrpení teprve začít. Herecky a režijně nesmírně precizní film, příběhově však o nic hlubší než myšlenky "mistra" Dodda. Ukázka všeho, co nemám ráda na kontinentální filosofii, v nekonečných 137 minutách. (24.11.2012)