Nenávisť

Od prvej do poslednej minúty sledovania Kassovitzovho filmu máte dojem, že sledujete dokument z nie príliš vzdialenej doby. Svoju úlohu v ňom zohral aj použitý čiernobiely materiál, ale rozhodujúce bolo, že traja herci s dominujúcim Vincentom Casselom, pochopili a zvládli zámer scenáristu, režiséra a strihača v jednej osobe. Prekvapilo ma, že nie je dôležité, či ide o mladíkov z multietnickej Parížskej štvrte, z favely v Riu alebo cigánskej osady na Východnom Slovensku. Stále sú to rovnaké záujmy a slovník, rovnaké pohyby a gestá a najmä prebytok nenávisti, ktorá hľadá objekt svojho uplatnenia. Ale tiež na druhej strane rovnako bezmocní občania a bezradná polícia. A rakovina násilia sa šíri za nezúčastnených pohľadov mocných, ktorí jej nádor neodstránili v čase, keď bola ešte nádej na vyliečenie. Ani môj odpor k indivíduám zobrazeným vo filme mi nezabránil dať tomuto podnetnému dielku štyri hviezdičky. (27.12.2011)

Ještě je to dobrý, si mohli lidé říkat v době natočení Nenávisti, těch patnáct pater nad zemí, dnes už nám chybí tak dvě, tři patra a bude následovat dopad. Kassovitz předběhl dobu minimálně o jeden maraton. Natočil velmi vyspělé drama o problémech, které téměř nikoho netrápí. Z pomalinku rozvíjeného příběhu tří mladíků, kteří se poflakují životem, se přes lekci o sraní film přesouvá k závěrečné katarzi. A ten závěr je fenomenální. (17.11.2012)

Normálně reálnej přímej přenos ze života kluků ulice. Vincent Cassel zahrál svou roli tak skvěle, že by se stal u nás na Žižkově kápem nějaké pouliční bandy úplně hravě. Doslova šokující je i nadčasovost téhle drsné jízdy. Vzniknul deset let před tím, než se naplno rozhořely náslinosti na okraji Paříže. Během sledování filmu máte pocit jako kdyby film byl až reakcí na tyto události. Svým tématem a zpracováním naprosto vyjímečný a originální film. (02.07.2007)

Kdyby bylo Haine natočeno po roce 2002, označil bych to za francouzský klon brilantního Města bohů. Jenomže Haine je o celých sedm let starší a tudíž je to originální film o drsném životě na pařížském předměstí. V průběhu filmu jsem měl dost smíšené pocity. Perfektní začátek, pak je to nuda až do scén s Asterixem, pak zase nuda, pak galerie, pak zas nuda, pak geniální závěr. Mrazivé, syrové a depresivní scény se prolínají s nudnými a prázdnými. Jenomže přesně takový je život lidí, o kterých mluví - chvílemi drsný, chvílemi prázdný a bezcílný. Pokud jde o technickou stránku - jednoduchá, černobílá kamera, chladný dokumentární styl, hiphopová hudba, která se k filmu hodí (jakkoliv hiphop nesnáším), celkem slušné herecké výkony (François Levantal ve vedlejší roli Asterixe, Vincent Cassel), scénář chvílemi skvělý, chvílemi zdlouhavý. Asi se budu muset víc zaměřit na moderní francouzskou kinematografii. (12.06.2009)

Prázdnota, nuda a nenávist. Taková byla a je atmosféra na předměstích Paříže, obývaných převážně araby, černochy a židy. Nemajíc práci a žádnou zářivou budoucnost obviňují všechny kolem sebe, nenávidí, nespokojeně proplouvají každodenní realitou. A přitom by to nemusely být vůbec špatní kluci. Motají se v kruhu ze kterého většinou není žádná správná cesta ven. No a přesně uprostřed téhle reality se zjevuje Kassovitz, který si bere černocha, araba a žida (nezní to trochu jako úvod k vtipu?) a pouští je do jednoho dne. Že se v něm první půlku nic zásadního neděje není pravda. Děje se v něm toho naopak až moc a navíc velice věrohodně. Všichni tři grázlící v podání Cassela, Koundého a Taghmaoui navíc hrají naprosto bezchybně a věřil bych jim každou vykradenou samoobsluhu. Když k tomu přidám skvělý audiovizuál nemůžu jít jinam než na pět hvězd. The world is yours (14.10.2012)