Nenávisť

„Tento film je věnován přátelům a rodinám, kteří zemřeli když byl natáčen.“ Tři mladiství delikventi, kteří pociťují nenávist vůči všemu, včetně slova láska, jehož pravý význam nikdy nepoznali, bezcílně bloumají Paříži a čekají co se stane. A my s nimi. Vteřiny je míjejí bez zájmu, z vteřin se stávají minuty, minuty se přelévají v hodiny. Vincent, Sayid a Hubert sem tam potkají nějakého poldu, kterého pošlou do hajzlu, nějakého skina, kterému pohrozí smrtí, kámoše, na kterého budou mířit nalezeným revolverem. Během jednoho dne potkají strakatou krávu i pidimužíka se zvláštní historkou o Bohu a sraní. Ač černobílá, využívá Nenávist přehršle moderních vizuálních postupů, famózně je zde například využito vertigo, oko labužníka potěší i mnohé záběry skrze díru nějaké mříže (Hitchcockův duch je všude). Objekty zájmu Nenávisti jsou „budoucnost národa“, parta ukřivděných zoufalců. Že nenávist plodí jenom další nenávist je stará známá pravda, ale jen málo filmů dokázalo tuto myšlenku podat tak komplexně a tak působivě. Po celý film se nic moc neděje, nic nenarušuje přirozený průběh věcí, teprve ve finále si uvědomíte, kolik se toho za celý film vlastně událo. Vzhledem k množství symbolů a maximální obrazové preciznosti bych se nebál mluvit o „Mechanickém pomeranči současnosti“, ač natočená před jedenácti lety, zvlášť zásluhou loňských (2005) pařížských výtržností, je Nenávist bolestně aktuální a obávám se, že bude rok od roku víc. Mathieu Kassovitz naplno předvedl, jaký talent v něm vězí, o to víc zamrzí, jak marnotratně jej rozmělňuje v neambiciózních projektech typu Gotiky. Společně se Zvráceným Gaspara Noého považuji Nenávist za nejpozoruhodnějšího zástupce francouzské kinematografie posledních let – jsou to filmy, které se nebojí být nekonvenční, jsou to filmy, které dokázaly opatrně vybalancovat formu a obsah do téměř stabilní polohy. Nebýt občasných odchylek od rovnovážného stavu, ani v jednom případě bych s pěti hvězdičkami příliš neotálel. Na závěr si dovolím interpretovat po svém jedno moudro z filmu: „Když nebudete srát s ostatníma, ujede vám vlak“. 85% Zajímavé komentáře: Faye, dANo (16.12.2006)

SVĚT JE NÁŠ! Nečekal jsem, že by mě projednou mohl tolik zaujmout film z prostředí komunity, jaká ve mě svým chováním už na první pohled vyvolává odpor a kde příběh k tomu občas ani nemá souvislý děj. Viděl jsem více filmů, které zobrazovaly určitou sociální spodinu, jaké se vyhýbám velkým obkloukem, činily tak věrohodně i s dalšími filmařskými kvalitami, často i nápodobně s jistou dávkou humoru a vzešel z nich proto kult, ale mě se většinou osobně dokonale protivily spolu s hlavními postavami a minuly mě. Netuším, proč mě najednou zrovna Nenávist dokázala nadchnout, nevím, jakým zázrakem jsem se ocitl na jedné vlně s marginalizovanými ničemi, kteří se městem celé dny flákají od ničeho k ničemu, trousí ze svých úst každou chvíli ty nejhanlivější výrazy a pestují si v sobě vůči sobě, jiným i celé společnosti agresi spojenou se stále víc vzrůstající nenávistí. Vzhledem k poselství filmu i zdejším ohlasům si zpětně úplně neumím vysvětlit ani to, že jsem se u nejedné scény z tohoto drsného dramatu dokázal zároveň nahlas smát (snad o to víc na mě zapůsobil závěr) a film vnímal zároveň jako tragikomedii s nádechem absurdna... krutě realistického absurdna. Jenom vím, že Mathieu Kassovitz točil v 90. letech zcela nekorektní undergroundové filmy s osobitým rukopisem, které mě dokážou naplno přikovat, pocitově rozdrtit a silně rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí, a že po mém loňském filmovém šoku jménem Povolání vrah (1997) mě Kassovitz jako režisér totálně dostal už podruhé...! Černobílý formát s dokumentární kamerou a civilními projevy protagonistů na mě zapůsobil velice sugestivně, až jsem se někdy cítil, jakobych sledoval autentický záznam. Nenávist otevírá společenský problém s lhostejností na straně zúčastněných individuí a obrovskou bezmocností v aktuální situaci na straně ostatních. Jako sociální drama se vyhýbá jakémukoliv řešení, ale v ukázce nepřikrášleného a působivého obrazu této reality spočívá jeho síla. Pro mě silný zážitek i podnětné obohacení, dokonce i ten rap byl k přežití. [90%] (14.10.2021)

TO JE PŘÍBĚH SPOLEČNOSTI, KTERÁ PADÁ A PŘI TOM SI V JEDNOM KUSE OPAKUJE, ABY SE UJISTILA: ZATÍM JE TO DOBRÝ, ZATÍM JE TO DOBRÝ.... ZATÍM JE TO DOBRÝ...... /// Francie současnosti, multikulturní sídliště, arabáči, černoši (atd.), kteří se bouří z důvodů .....asi nespokojenosti(?), policie snažící se dělat svoji práci a trojice týpků. Ta je nejdůležitější. Nejsou to jen obyčejní ,,bastardi“ co se poflakujou a nudí a kteří nemají nárok na život ve svobodný společnosti. Na nich chtěl M.Kassovitz předvést myšlenkové pochody a postoj ke společnosti. Nikdo nemůže napsat, že se nejedná o originální a zajímavou filmařinu s perfektními hereckými výkony (nejen výtečnej V.Cassel v další variaci na magora). NENÁVIST PLODÍ ZASE JEN NENÁVIST. Je toho tady na mě asi zbytečně moc. Když smotáte dohromady Boha, trávu, pakáž, Magnum, rasismus, nenávist a sraní, kolem toho všeho navíc posloucháte onu ohromnou spoustu keců, - mě se to zdá zbytečně rozvleklý. Ztrácí to na síle. Ale možná je tu znát ten časový posun 15ti let (od natočení). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechci si oddělat barvy v televizi, proto ,,jedu“ jen černobílý filmy. 2.) Patřím k lidem, kteří rozlišujou, jestli zabijou zadarmo nebo za prachy. 3.) Přemejšlím o ,,arabským“ sídlišti (bydlet, ne vyhladit!). 4.) Nevím proč Grunwalski umrznul a proč se ve Francii volil Jean Marie Le Pen. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (22.06.2011)

Přijde Žid, Arab a černoch do baru... a než se barman zeptá, co chtějí, pravděpodobně někoho urazí, něco ukradnou, něco rozbijou a někoho zmlátí. Syrové sociální drama raných devadesátek bez kudrlinek, ale těžko se mi najíždí na potenciální "ACAB linku", když sledujeme vlastně tři solidní vymaštěnce stojící v opozici údajně zkaženého systému, lhostejno, jak je měl determinovat a společensky "viktimizovat". A když kromě nich onu "lidskou tvář" vlastně získává i řada obyčejných policistů. Veškerá morální dilemata pak zjemňuje a nebo spíše komplikuje snaha o férovost vyobrazení a výrazná komediálnost snímku. Po herecké a formální stránce jinak výborný film. (17.10.2022)

Škoda, že Kassovitz na tuhle filmařsky i společensky proklatě aktuální pecku do hlavy nedokázal nějak navázat. Tenhle film má vlastní ksicht, který se vám může líbit stejně málo jako jeho obsah, ale to ještě neznamená, že by to bylo špatně. Nic není jednoduché, nic není v pořádku, nic nemůže skončit dobře. Trojice hlavních protagonistů je perfektní, obzvlášť Vincent Cassel vypadá natolik jako primitiv z ulice, že by mne skoro nenapadlo, že ho jenom hraje. Syrová černobílá kamera to celé jen umocňuje. Bravo! (20.04.2010)