Flashdance

Ještě předtím, než se jedna z nejnádhernějších a nejlepších postav seriálu "L Word", exotická Bette Porter stala lesbickou ředitelkou uměleckého centra, pracovala jako svářečka a tancovala v nočním klubu:) Kdyby byl samotný příběh alespoň tolik propracovaný a úchvatný jako taneční čísla a soundtrack, mohl být Flashdance špičkový film. Jenže právě zpracování příběhu a scénáře je to, co je jeho nejslabší částí. Chyběly mu grády, větší zapálenost a alespoň nějaká hloubka a síla. Takto to na mě působilo jakoby ledabyle, bez zájmu. Tvůrci si asi řekli, "budou tam vymakaná taneční čísla, hodíme tam nějaké pořádné vypalovačky a na nějaký obsáhlejší příběh se můžeme vykašlat. To bude určitě stačit." Pohled na Jennifer Beals potěší, stejně jako vystoupení a písničky. Jen škoda toho zazděného příběhu. (11.12.2011)

Flashdance se mi vyhýbal docela dlouho, I když filmy o tancování mám opravdu ráda. Líbí se mi, že již od začátku na diváka dýchnou ty pravá 80.léta plan trvalé, bikin a naprosto bombové hudby. Hlavní představitelka není vyložená kráska, ale je velmi sypatická. Příběh je plochý a nijaký, to mě na tom mrzelo nejvíce. Že si vice nepohráli s příběhem. Když si vezmete Hříšný tanec, tam si tvůrci hráli s romantickou dějovou linkou, tady s ničím. Za mě je to veliké minus filmu, jinak by to byl super film a to nejlepší? Rozhodne soundtrack! (27.02.2020)

Čirý osmdesátkový fetiš! Motivačně popelkovská, romantická (R-ková) pohádka o 18leté svářečce, která si plní sen stát se profesionální tanečnicí, zatímco upocené tréninky prokládá žhavým nakrucováním na pódiu v baru. Přestože mě sálající energie a styl zpočátku nakoply, naivní plytký scénář už dál nic v rukávu neschovává. Nejspíš i z toho důvodu se režie plně soustředí na hudební čísla, pojatá vyloženě jako živelné, tělesné videoklipy (na dnes již totálně profláklé disko hity). (20.01.2023)

V době ČR (pardon, ČSSR) premiéry mi mohlo být kolem patnácti a tahle osmnáctka se svářečkou, co bydlí sama jenom s drsně vypadajícím čoklem v bývalém skladu (dneska by se tomu říkalo loft a bylo by to prestižní bydlení, tehdá to bylo myšleno jako znak nižší společenské vrstvy, to jsou mi paradoxy), po odpolednách trénuje baletní figury a po večerech řádí na barovém pódiu, mezitím balí šéfa, chvíli je něha a křehkost sama, chvíli rozbíjí okna a je sprostá jako dlaždič, aby za chvíli brečela knězi ve zpovědnici, a při tom všem z ní čiší živočišná radost ze života a z pohybu, tahle holka mi tenkrát otevřela oči. Z dnešního pohledu se to může zdát legrační, ale tenkrát mi poprvé naplno došlo, že je vlastně jenom na mě, co se svým životem udělám, a že mě vlastně můžou čekat docela zajímavé věci. A ani teď po letech v tomhle bijáku, kde má každá druhá postava svůj sen, který se holt někomu splní a někomu ne, nedokážu při vší cukrkandlovitosti vidět jenom blbej řadovej muzikál o tom, jak chudá holka dík své kráse k princeznovství přišla. Ta osmdesátková popina je tu vlastně nejslabší stránkou, i když dneska už i k ní člověk cítí jistý sentiment. Zato taneční scény dokážou ještě dnes i mně, totálnímu pohybovému dřevu, zprostředkovat ten „What a feeling!“ pocit. Tak tedy za čtyři. (29.06.2012)

Tenhle film jsem v kinech při jeho premiéře viděl snad desetkrát. Dnes můžu v klidu napsat recenzi po včerejším připomenutí bez svejch pubertálních sklonů a potřeb. Film je naivní jako moje hokejová Sparta, když mluví před sezónou už skoro dvacet let o titulu. Hudba je doslova děsivá. Vím že s většinou našeho "chytrýho!!!" národa bych se neshodnul, ale větších odrhovaček už není. Snad tam mohli švihnout i Michala Davida a céčka.  BRRRRRRRRR!!!!!!! Takže v dnešní době už je to ohlodaná klasika a pohádka. Jediný, co v tom filmu stojí za něco, je roztomilá Jennifer Beals. Jinak skoro nic. 40%. (26.05.2024)