Vtedy v Anatólii

Tak něco takového jsem opravdu nečekal. Je to vlastně docela unikátní film, protože tohle téma tímto doslovným způsobem asi ještě nikdo nenatočil. Je zde několik úžasných momentů, které jsou bohužel, jak píše uživatel Vančura, až příliš rozmělněny do obrovské stopáže, až se nakonec ta celá "metafyzičnost" naprosto vytrácí. Nedá se tedy říct, že by mě to nějak uchvátilo, nebylo to ani tak formálně zajímavé jako Reygadas ani tak tajemné a uhrančivé jako Tarr nebo Zvjagincev, ale něco v tom je. Několik nejlepších fragmentů tohoto filmu - scéna s jablkem, prokurátorův příběh a jeho pohled při jmenování léku, představitel vraha s dokonale ostře řezanou tváří a dialog o jogurtech :). (02.02.2012)

Dvou a půl hodinový snímek o partě policistů, kteří v temné noci hledají zakopanou mrtvolu. Toto píšu na začátek aby si divák uvědomil do čeho jde a jestli se jedná o snímek, který by ho mohl zajímat. Film je to skutečně zdlouhavý a v řadě scén se neděje nic co by jakkoliv posouvalo celkový příběh. Musím však uznat, že noční pátrání, které zabírá většinu filmu, má svou osobitou a překvapivě působivou atmosféru, kde se na první pohled nic neděje, vše je zbytečně zdlouhavé ale neustále vás zajímá co se bude dále dít. Konec už spíše dojíždí ale přesto film neodsoudím jako artovou nudu, protože větší část filmu, mě skutečně bavila. (20.03.2013)

Tenkrát v Anatolii se nic zvláštního nestalo. Geniální existenciální detektivka, vůbec nejrealističtější, jakou jste kdy viděli. Skvostně poschovávané mikropříběhy postav, poetické kompozice, úchvatné herecké typy. Jakmile přijmete Ceylanovo plíživé tempo, vyvstane před vámi Anatolie v celé kráse a obyčejnosti. Film postavený na tom nejsubtilnějším, co ve vizuálním díle lze pocítit. (07.07.2011)

Klenot tureckého filmu (ktorý v posledných rokoch príjemne prekvapuje) s potenciálom a atribútmi byť aj klenotom toho svetového, ktorému sa tiež zároveň podarilo dostať sa pred zrak divákov aj mimo ohrádku artového fanúšika (takmer 50k hodnotení na IMDb je slušné číslo). Odporcovia slow cinema a pomalého rozprávania buď preskočiť, alebo sa poriadne obrniť, pretože toto je takmer trojhodinová zmes dlhých statických záberov a nikdy nekončiacich dialógov. Nejedná sa o extrém razenia Béla Tarr, no "úvodných" 55 minút mohlo byť seriózne nahradených dvoma-troma päťminútovými scénami. Film okrem hlavnej dejovej linky chce riešiť aj iné, prevažne sociálne témy, zobraziť život v odľahlých oblastiach Turecka, a ten vytvára prostredníctvom konverzácií v autách, počas večerí, na planinách, v sadoch s jablkovými stromami. V závere sa tempo začína pomaly zrýchľovať, zároveň aj kadencia dialógov a ich varieta, škoda len, že až s príchodom druhej hodiny. Zdĺhavá spokojnosť, no spokojnosť. Dám určite opäť znova... (17.4.2021) (24.7.2022) (24.07.2022)

Putovanie jablka, rozprava o nepravdepodobnej smrti ako leitmotív, vnútorná odcudzenosť postáv voči svetu v ktorom sa nachádzajú, Tiryakiho kamera zaostrujúca na smutné pohľady a zachytávajúca banálne rozhovory policajných vyšetrovateľov, krásna dcéra nepekného otca pôsobiaca ako zjavenie z iného sveta a dážď dopadajúci na okná auta počas jazdy krásnou a pustou krajinou Anatólie. Ceylan opustil vzťahy svojich hrdinov ako ich poznáme z jeho predchádzajúcej tvorby a vybral sa inou cestou naratívnych postupov a vizuálnych štylizácií. Príbeh je stále komorný ale zbavený akejkoľvek drámy. Všetky skutočnosti a motivácie sú tu prezentované len v náznakoch a nikdy nie sú explicitne vypovedané. Celý čas tu vnímame len akúsi banálnosť rozhovor, ktorá nám ale dopomáha spoznať postavy trochu z iného uhľa. Nie je to esencia nudy, ale systematicky budovaný realizmus. V rámci súčasnej autorskej tvorby je Ceylan neprekonateľný a s výrazným osobitým rukopisom. A aj keď sa možno nejedná o jeho najlepšie dielo, Anatólia a jej príbeh má na to rezonovať ešte pekne dlho v mysli diváka. Či už ho príjme pozitívne, alebo nie. (30.05.2015)