Do Ríma s láskou

Americká turistka, márne hľadajúca fontánu Di Trevi. Ľavicový právnik, vždy ochotný pomôcť. Vzniká tak prvý pár. Aj prvá poviedka. Dôležitú úlohu v nej zohrávajú otcovia mladých snúbencov. Na jednej strane americký, hypochondrický divadelný a operný režisér, a na strane druhej majiteľ pohrebného ústavu, ktorého koníčkom je spev operných árií pri sprchovaní. Druhá poviedka je o páre, ktorý prichádza do Ríma nájsť nové perspektívy a azda aj nové profesijné príležitosti. Všetko im zamotá príchod nevolanej (no niekým zaplatenej) kurtizány na izbu mladého muža. Prichádza zľahka odená práve v momente, kedy je tento v spodnom prádle a jeho žena išla do kaderníctva. Vzápätí za prostitútkou vtrhnú do izby mladíkovi veľmi konzervatívni príbuzní. Manželka sa popri hľadaní salónu krásy zapletie so známym hercom aj hotelovým lupičom. Tretia poviedka sa nesie v znamení ustáleného partnerského páru, ktorý navštívi na ženino pozvanie jej sexuálne atraktívna priateľka. Ľady sa trhajú, partner neodolá vášni, napriek upozorneniam staršieho Američana, presne odhaľujúcemu zvody sexuchtivej, no neveľmi stálej kamarátky - herečky. No a napokon tu je obyčajný, predvídateľný úradník, ktorý si načas užije nečakanej mediálnej slávy, typickej prívalom superprimitívnych otázok a skenovaním intímneho súkromia. Týpek si vďaka tomu v posteli užije zopár atraktívnych mileniek, aby sa po presune slávy na inú persónu opäť spokojne vrátil k rodine.  Nenáročná poviedková rímska jazda. Ukazujúca, že v Ríme popustí skoro každý uzdu svojím vášňam. Chlípnosti sa totiž v Ríme po tisícročia úspešne darí. Celok je dôsledne hudobne zaštítený typickými italo motívmi, odkláňajúci sa od allenovsky typickej jazzovej jazdy. Za mňa spokojnosť. Veď cieľom nebolo urobiť nejakú sofistikovanú záležitosť, ale odľahčenú taliansku komédiu. 70%. (07.07.2021)

Nepatřím k nekritickým obdivovatelům Woodyho Allena. Chtěl jsem nějakou nenáročnou komedii. Začátek je neslaný nemastný, změní to až příchod Penelope a následně Ellen, které jsou příslibem zábavy. A některé okamžiky se vážně povedly. Filmu navíc moc prospívá, že Allen dokáže ve správnou dobu šokovat. Jedná se o několik nezávislých příběhů, které se někde protnou. Líbí se mi poselství filmu – každý člověk chce to co nemá; příležitost dělá zloděje. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 5 | humor 3 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 6 (24.04.2013)

Nebudu tak přísný, protože jsem se dobře bavil - dokonce i ten milostný trojúhelník, který by už byl opravdu ohraný, Woody Allen tentokrát příjemně oživil "svědomím" v podání Aleka Baldwina a pomohla mu také výborná Ellen Page. Kromě toho mě ale vyloženě nadchly části s celebritou z lidu (perfektní Robert Benigni) a také se zpěvákem ve sprše, které mi připomněly Allenovy absurdní povídky. A senzační byla i Penélope Cruz - kromě dechberoucí krásy mohla tentokrát využít i komediální talent, což udělala. (17.01.2016)

Allenův první film, který mě nebavil. Povídky postrádají jakékoliv kouzlo, vtipné pasáže nefungují, vývoj děje je nudně plochý a k polovině postav jsem nedokázala cítit sebemenší sympatie. Pokud chcete vidět nějaký Allenův film, který oslavuje krásy Evropy, pusťte si radši Půlnoc v Paříží. A pokud toužíte po Woodyho pohledu na život slavných osobností, dejte raději přednost Celebritám (ve kterých měl, shodou okolností, původně hrát hlavní roli také Alec Baldwin). (20.09.2012)

Je to skoro stejná jistota jako že po zimě přijde jaro - každý rok pošle Woody Allen do kin nový film. A já ho zase s radostí konzumuju. Tentokrát jsem teda ovlivněná tím, že se odehrává v Římě, který jsem si loni na dovolené zamilovala, a Woody parádně využívá ty úžasné památky a úzké uličky, ale ani samotný scénář není špatný. Má v sobě pořád dost toho allenovského, leccos pobaví a nechybí ani pár zajímavých námětů - jak se rychle rodí a zase zaniká bulvární sláva a sprchová verze Komediantů. Jen bohužel ty příběhy společně moc nefungují, některé mě moc nebavily, jiné by zase potřebovaly víc prostoru a prakticky tam chybí nějaká souvislost, takže se film po shlédnutí nejspíš docela rychle vytratí z hlavy. Nicméně jako fanynka Allena zklamaná nejsem a těším se, co nám pošle příští rok z Kodaně. (28.07.2012)