Do Ríma s láskou

TOSCU JSEM INSCENOVAL V TELEFONNÍ BUDCE. Snad poprvé jsem měl u Woodyho filmu pocit, že jeho dialogy a styl, variace, popřípadě variace variací znám dokonale a nic moc mě nepřekvapilo. Kdyby historka o pěvci byla součástí jiného povídkového filmu, další dvě by mohli dejme tomu točit Coppola a Scorsese, bylo by to za stovku. (03.08.2012)

Talianska "kultúra" očami Woodyho Allena. Tentokrát nie veľmi vydarený pokus. Súbežné ľudské príbehy sú sami o sebe dobre napísané, no v širšom kontexte a na plátne len dve z nich divácky najviac zaujmú. Plne súhlasím s jojineckom, že pasáž s Beningnim a "sprchovacie scény" bodujú najviac a vravím si pri nich, že takúto perličku může vymyslieť len Woody Allen:) Štýl, ktorým je film tvorený nie je typicky woodyovský, skôr vytvára dojem prvoplánovej grotesky. Tentokrát sa pritrafilo aj pár zbytočností, čo ubralo na celkovej atraktivite. Jasné, že ani tento film sa nezaobišiel bez neurotického pofrflávania nad smrteľnosťou, čo Woodyho zdá sa desí čoraz intenzívnejšie. Fanúšikovia W.A. určite čiastočne pookrejú nad novým "cestovateľským" kúskom a možno aj odpustia, že tentokrát to nieje úplne to, čo sme čakali. (27.11.2012)

Film stejný, jako je jeho opakující se hudební motiv - veselý, jemný, příjemný, hravý a lehce fantaskní. Woody se (konečně) vrátil i jako herec (a pro jistotu se roztrojil), Penelope doslova září a utáhne svou lehce slabší dějovou linku (ačkoli právě v ní se objevuje vynikající vtip s hotelovým zlodějem). Benigniho příběh o tom, jak se přes noc stal slavným prostě proto, že je slavný, je asi nejzábavnější a nejvypointovanější. Woodyho operní režisér, který dokázal nastudovat "Rigoletta v kostýmech bílých myší", nemá chybu; střet neurotického Američana s italskou rodinou, kde otec je funebrák a syn levičáckej právník, to je jeden allenovský gag za druhým. Škoda jen, že chybí lehce údernější závěr, docela by tomu slušel. A příběh Eisenberga, Ellen Pageové a Aleca Baldwina, to je klasická allenovská historka o fatálních, přitažlivých, ale nestálých kráskách, kterou Woody vyprávěl už mockrát - a opět je skvělá, jen lehce zkratkovitá. Ale proč ne? I když vybrat si Ellen Pagevou jako femme fatale nebyl nejlepší nápad, existují přitažlivější herečky, nakonec i moje společnice v kině byla daleko krásnější. Po filmu jsem měl neskutečnou chuť jít se toulat římskými uličkami nebo si aspoň dát nějaké italské víno - to první kupodivu nevyšlo, to druhé už ano - a zakončit tak nádherný římský woodyallenovský večer. I když maličko slabších pět hvězdiček, pořád je to za pět. (02.08.2012)

Je trochu škoda, že si Woody buď nepohrál víc s propojením jednotlivých příběhů, nebo je naopak zcela neoddělil... Výsledek tak skáče ze zcela bláznivé "italské" komedie k "neworskoidnímu" filosofování o vztazích, aniž by to bralo ohled na časové plynutí jednotlivých dějů (den a noc tu nemá žádnou (ani filmovou) logiku). ALE - každý z těch příběhů má nějaký skvělý nápad, a vydal by na samostatný film. A je jedno v jaké by to bylo zemi. Snad až na toho operního pěvce:) Tohle je fakt skvělý Woody, trochu roztříštěný, ale slabší chvilky si vybral v letech 2010 a 2007. V tomto případě opravdu ne! Va bene! (10.06.2015)

Newyorská neuróza může být okouzlující, ale nikoli v kombinaci s taliánskou hysterií. Okouzlil mě jen příběh svaté čtveřice Ellen Page-Jesse Eisenberg (alias Woody junior)- Alec Baldwin-Greta Gerwig, kde Allen ústy sarkastického (anti)Amorka Baldwina demaskuje herecké pózy a pseudointelektuálky, které od Rilkeho četly jediný verš. Zajímavá je i metafora geneze a rozplynutí bulvární slávy karikatury italského úředníčka v podání Roberta Benigniho, ale původně hravá metafora se zvrhne v absurdní frašku, v níž vidíme jen další a další neumělé karikatury, které by pravděpodobně po třech dnech ve Věčném měste stvořil jakýkoli turista s průvodcem (not so) Lonely Planet. Notoricky známé je i vyjádření Woodyho Allena, že důchod=smrt, což mu jeho manželka-psychiatrička v podání skvělé Judy Davis nezapomíná připomenout. Woody Allen má ze smrti zjevně vskutku strach, protože v tomhle filmu se jeho osobnost roztrojí (Eisenberg, Baldwin, Allen) , snad aby stihl všechno říct. Nápad se sprchou na operní scéně je poprvé geniální, ale opakovaný vtip není vtipem. A poslední kousek maloměšťáckých manželů, jejichž život má zachránit (trapná) nevěra, mě uspával, přestože Penelope Cruz byla exaltovaná jako vždycky. Italové vyšli z Říma nejen jako napomádování špageťáci, ale jako dokonalí idioti. Možná jsem studený psí čumák, ale zdá se, že horko Woodymu nesvědčí. Arridiverci, Roma, Goddag, Kobenhavn. (25.07.2012)