Café de Flore

Mám spíš literární vkus a nejsem zrovna ten typ diváka, který dokáže ocenit ryze formální přednosti filmu. V tomhle případě ale musím trvat na tom, že to co dělá tenhle film vyjímečným je právě formální ekvilibristika režiséra, která zásadně napomáhá vyznění filmu, málokdy se podaří, aby takhle výrazný styl nerušil a sloužil celkovému vyznění. Za mě osobně dost podceněný film na ČSFD. Škoda, kdyby autor vypustil to doslovné new age propojení obou linií, bylo by to ještě silnější a přesvědčivější. Ale i tak, filmová lahůdka. (27.10.2014)

Priznám sa, po pár minútach pozerania som si myslel, že to asi bude trápenie, no postupom času, ako sa začali odkrývať karty a ako sa do príbehu celkom nenápadne začala vkrádať mysterióznosť, tak nastal obrat... Obsahová stránka s príbehom sú zaujímavo vyskladané a jednotlivé dieliky dejovej linky do seba zapadajú logickým spôsobom. Len škoda, že niektoré scény, hlavne zo začiatku a zo stredu snímku, sú úplne zbytočne hrozne naťahované. Možno to malo budiť umelecký dojem, neviem, no u mňa to pôsobilo skôr opačne, v niektorých momentoch je skrátka dôležité pridať švih a energiu. Čiastočne to našťastie kompenzovali výborní herci a hlavne na pohľad zaujímavá Vanessa Paradis. A ten záver? Páni, to bolo niečo, len málokedy sa vidí tak geniálne premyslené rozuzlenie, mysteriózne no pritom racionálne a navyše aj emotívne krásne podfarbené. Nádhera. Posledný záber kamery ma totálne rozbil. Mám veľmi rád pointu na báze akejsi osudovosti, prípadne na báze karmy a toto bolo presne ono čo vo filmoch s týmto námetom hľadám. Keby nie tých pár slabších miest a chybičiek tak idem do plna. 80/100 (28.04.2017)

Dva příběhy, dva životy a tytéž osoby, nebo spíše duše....čisté a křehké, bolestné a přesto tak očišťující. Pravé přijetí je v pochopení a odpuštění....to je poselství. Prý nakonec všichni pochopíme, že ani karma není....asi to bude ještě pár životů trvat, ale už ta cesta....sakra to je taková síla... (09.02.2015)

Dostalo mě to a jsem si jistá, že po čase si tuhle silnou vůni kávy opět vychutnám. Ač se to všechno může zdát tak vzdálené těmi roky, má to k sobě neuvěřitelně blízko jak jen to je možné. Člověk vše musí vnímat od začátku a nevynechat ani okamžik, aby ke konci pochopil pravý smysl a znal všechny odpovědi. Přiznání, že něco krásné končí, aby něco nové mohlo začít. Každý se s tím vyrovnává po svém. To jsi ty, má spřízněná duše. Na úplném konci filmu mě proběhlo hlavou, škoda že v reálném životě vše pokaždé nekončí tak idylicky jako tady. ... "Věříš na ně? Na spřízněné duše. Že eixstuje někdo, kdo k Tobě patří. Co tě přimělo opustit jednu spřízněnou duši kvůli jiné?." (02.11.2012)

Nedávno jsem došel k závěru, že pokud je u některého filmu uvedeno žánrové označení drama + romantický, tak to bývá předzvěstí katastrofy. Nicméně, najdou se i výjimky. Tohle je právě jedna z nich. Hnedle první vstup vypravěčky na mě udělal velký dojem a dával na tušenou, že by se v následujících dvou hodinách trpět nemělo. No posuďte sami, komentář ke chlapci s downovým syndromem ve znění "... a tohle je chlapec, který nemá jediný důvod ke štěstí a ani dost rozumu, aby si toho byl vědom..." jistě zapůsobí na každého. Tím spíše pronesený v libozvučné francouzštině. Právě vypravěččiny úvahy byly tím nejvíce krásným na celém snímku. Dále jsem se trošku obával, že mě příliš neosloví jednotlivé rodinné příběhy. Oslovily! Dokonce oba. Muzika od Sigur Rós nádherně dotváří atmosféru, protože tahle banda ani špatnou hudbu tvořit jaksi neumí. Opravdu citlivý a příjemný snímeček o životě, o rodině a o štěstí. V závěru musím pochválit moc pěkný a emotivní střih i ne úplně triviální pointu a poselství (oproštění se od vlastní sobeckosti a vzdání se nejmilovanější osoby pro její nejlepší dobro - prolínání časových rovin a úžasná metafora s přeříznutím provazů na mě udělala opravdu dojem), kvůli kterému se nakonec přikláním spíše k těm 4 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (05.06.2016)