Patrola

Patrola je dalším z mnoha amerických kriminálních filmů, který zaujme jedním nesporně originálním aspektem, a tím je zvolená forma. Ta je sofistikovaně pseudodokumentární, digitální kamera snímaná ortodoxně z ruky, doplněná různými kamerkami napevno připevněnými k policejním vozidlům či jiným objektům, což dalo výslednému tvaru místy až klipovou podobu (doplněnou pak formálně přesně volenou hudbou), různé metatitulky navozující dojem záznamu z průmyslové/domácí kamery, jen sem tam velký celek (obvykle snímaný z helikoptéry), rychlý dynamický střih, zesílený dojem civilnosti a důraz na reálnost exponovaných situací. Vše dosud řečené je vysokým kladem snímku, zadrhává se ovšem v momentech, kdy ruční ,,dokumentární" kamera snímá scény, které by z logiky věci snímat nemohla - vhledy do soukromí postav atd. a reálné scény střídají ty patetické. Tady je zvolená forma trochu na obtíž. Režisér David Ayer ale naštěstí toto faux pas ubalancoval a výsledný mix působí jako slušná adrenalinová exkurze do služebního dne losangeleského policisty. Samorostlý tvůrce také poněkud ubral svůj silně kontroverzní ideologický extrémně pravicový (nebál bych se použít slova fašistický) rastr, kterým proslul ve svém předešlém filmu Street Kings, i když významově stojí Patrola stále hodně vpravo (a připomene tak třeba fenomenální brazilskou Tropa de Elite). Tohle drama se řadí po bok těch nejpovedenějších policejních klasik, která americká kinematografie světu dala, hlavně díky své atmosféře... (02.12.2012)

Expert na drsné policajné drámy David Ayer sa upgraduje POV zábermi a prináša sled výstrižkov z denníku dvojice L.A. polišov. Od pokecov pri jazde autom a hrdinských požiarnickych činov, cez radosti života (svadba, narodenie potomka), až po nachádzanie častí zmasakrovaných tiel v dusných barákoch a šliapnutie na chvost mechikánskeho hada, ktoré nemôže ostať bez následkov. Film nestavia na zápletke ale na momentkách, miestami je zábavný i zaujímavý, ale dramaticky dokáže strhnúť až vo finále (priznávam slzy v očiach). Pre fandov policajných drám slušný zárez, pre nezaujatých trochu nuda. Gyllenhaal a Peňa tradične dobrí. Ak odomňa dostali štyri Training Day, tu musím ostať na troch. (05.11.2012)

Patrole se dá vyčítat hned několik věcí - ale nikdy ne všechny najednou. Někomu bude vadit kamera (z ruky, někdy cíleně z Taylorovy kamery, někdy z ruky filmového kameramana, někdy z kamerek na uniformách, na hlavních, na zpětných zrcátkách, pod vysílačkou v autě atd. atd.), někomu bude vadit podezřelá civilnost až přízemnost "mimopracovních" scének (sex, pubertální názory na vztahy, sex, všichni jsme velká rodina, sex, chlast, sex - ale pozor, monogamní sex;)) a možná i "kecy o ničem" v práci, když zrovna neprobíhá nějaká akce. Zkuste si ale s někým duchaplně povídat dvanáct hodin denně... s někým, kdo skutečně má být jako váš bratr, kdo vám má krýt záda, když jde do tuhého. A někomu bude nepochybně vadit, že hlavní hrdinové jsou téměř vždy nezodpovědní, svým způsobem se schovávající za odznak. David Ayer to (v tomto filmu) ale vždy otočí tak, abychom viděli i protiklad, a sice oddanost vysokým ideálům, odvahu, bratrství, i to (opožděné) vědomí vlastní smrtelnosti atd. A k tomu nás zásobuje ukázkami toho, že bez takovýchhle "uniforem" by nám, leckdy naivním a zoufale sebe sama si hledícím lidičkám, zvěř rozumějící jenom zákonu džungle, naše poklidné životy pořádně pocuchala. Čecháčci samozřejmě budou mít plno řečí o otrávených netáhlech na obvodních odděleních, o korupci, machrování, a budou si ťukat na čelo při srovnávání policejní práce Taylora a Zavaly s řadovými příslušníky PČR. Jistě, jsou mezi nimi takoví, kterým bych z různých důvodů nesvěřil ani konzervu trenčianského párku s fazulí - ale takoví jsou i v mojí i ve vaší práci. A moje (a asi ani vaše) práce nespočívá v tom, že netuším, který z těch bezďáků, co je pravidelně zvedám z lavičky, kde vytuhli po náročném tanečním čísle na téma "paninko, ukažte co máte v tom kočárku, nebyl by nějakej drobásek?", má na krku vyhoštění, a v záchvatu paniky mi vrazí do boku šroubovák. Ani že nemám potuchy, jestli ten třicátýsedmý letošní squatter se zvláštními trhanými pohyby náhodou nemá v kapse zapomenutou stříkačku, ze které si odnesu v lepším případě žloutenku, protože mi při osobní prohlídce propíchne oboje rukavice. Nemluvě o tom, co si každou službu vyslechnu od všech těch "uvědomělých občanů", kterým se sakra vůbec nehodí, aby si někdo dovolil jim říct "pane, to co děláte, je špatně", a vědí moc dobře, kdo z ostatních se právě teď dopouští daleko horších věcí, a měli byste se věnovat jim a ne jemu. Takže prostě ano, Davide Ayere, takhle to vypadá, ať se to lidem líbí nebo ne, a můžeme jenom diskutovat o tom, jestli jsi tím chtěl říct něco navíc. Pokud ano, tak je to správně morálně šedivé (ale jen pokud se nad tím zamyslíte - pokud ne, tak se budete na policisty dívat s větším respektem než doteď), a pokud ne, tak je to velmi povedený mix akce a emocí. A pokud vám jako divákovi jsou tyhle všechny věci lhostejné, a jedete si jen po hereckých výkonech, tak si taky přijdete na své. Takže i když to není zdaleka komplexní záležitost, je to věc docela výjimečná, a zaslouží si 80%. (11.05.2014)

Když jsem viděl trailer na tento film, tak, nevím proč, jsem mu moc nevěřil. Nevěřil jsem, že to bude tak dobré, abych na to musel jít do kina, tak jsem si počkal a zhlédl film doma. Musím říct, že jsem rád, že jsem se spletl. End of Watch je naprosto parádní film, kde se kombinuje ruční kamera s normální, takže chvílemi máte pocit, že nesledujete film, ale dokument. Navíc Gyllenhaal a Peña jsou jedni z nejsehranějších parťáků, co jsem kdy viděl. Ta chemie mezi nimi je opravdová a člověk jim doslova žere i s navijákem fakt, že už spolu pár let slouží u policie. Do toho všeho Anna Kendrick (moje velká slabost) a odzbrojující závěr. V takovýhle chvílích jsem rád, že nemám vždy pravdu, a že jsem tomuto filmu křivdil. 100 %. (07.03.2013)

Výborný film o životě policajtů v LA. Ústřední dvojice byla maximálně sympatická (ačkoliv divák si moc dobře uvědomuje, že dokonalí rozhodně nejsou…což je ovšem účel a lze jej jen kvitovat) a jejich společné akce, avšak třeba i jen ty dialogy, mě dost bavily. Ty jejich kecy navíc byly vtipné, ale přitom ne mimo, naopak pochopitelné (nejen díky nim film působí dost civilně a na rozdíl od jiných to neužívám jako výtku). Nechybí tu řevnivost mezi kolegy, různé typy zásahů a osobní život, který sice dostává prostor, ale spíš zprostředkovaně, zbytečně se na něj film nezaměřuje. Samotný způsob natočení se mi líbil, i když na druhou stranu, ačkoliv mě to nijak zvlášť nerušilo, na pár místech přítomnost kamer krapet drhla (a paradoxně narušovala tu iluzi autentičnosti). Ne však tak filmová, která spolu se střihem navozovala dojem docela dynamické podívané (při zásazích, pochopitelně). Samotnou kapitolou je pak drtivý konec…a dovětek? Ačkoli je jinak nemám moc v lásce, zde mi sedl, a vlastně jsem za něj vděčný. Dávám silné 4*. (26.08.2016)