Chlapčica

Některé věci jsou supr, některé fajn a některé nic moc. Dokonalým případem třetího tvrzení je Tomboy. Snímek, na němž není zajímavé skrz naskrz nic. Máme tu desetiletou Lauru, jejíž jediným posláním na Modré planetě je strkat si modelínu do plavek, aby mohla mastit fotbal s černouškama zaplňujíc Francúzko. Problém nastane, když se do Laury zamiluje Lisa, jejíž poprsí začíná nabírat na objemu. Další problém vyvstane s čůráním do volné krajiny (velká výhoda mužů). A tak to nakonec dopadne tak, že Laura je prozrazena a snímek končí. Thanks for krátkou stopáž Céline Sciama! 15% (04.06.2012)

Tomboy. Při tomhle slově se mi vybaví malá Freja Erichsen, jak někde v Dánsku kope s klukama fotbal. Ale co říct k filmu? Tomboy si na nic nehraje, předkládá všechno tak, jak je a je jen na nás, jak si to všechno přebereme. Proto i to pomalejší tempo. Jako kdyby to říkalo "takhle to prostě je a je mi jedno, co si o tom myslíte." Je to zvláštní film, takový jiný , ve svém jádře jednoduše prostý, ale hlavně opravdový. A právě ta opravdovost ho povznáší z průměru, kterým by bezesporu jinak byl. Proto ty 4 - pro prostotu a uvěřitelnost. Byť jsou slabší. A nutno říct, že malá Zoé má potenciál. (02.02.2012)

Tomboy is a charming movie that treats its main subject with warmth and heart. Tomboy is tender and affectionate. Takový milý a hodný film o trans tematice. Jak jen hodný a milý film o tomhle tématu v dětství může být. Takže vlastně vždycky hodný není. Ale opravdový. Takže ho mají rádi i lidi, co nemají rádi „tyhle filmy o transkách“. (Nemají ho rádi jen ti, co nemají rádi migranty, protože ti nemají rádi nikoho.) Protože film je o dětech a rozumí jim, děti působí opravdově, na nic si nehrajou, a porozumění pak mají i diváci a divačky. Tak moc se vžijí, že zapomenou na „rozumné řešení“ situace. A ostatní neví, co rozumné řešení je. Možná stačí nepovažovat desetiletou Lauru za „zmatenou“… Nejlepší scéna byla, když Laura/Mikäel začal/a brát svou malou sestru Jeanne ven s ostatními dětmi. Doma u společného jídla se ukázalo, že Jeanne si s celou situací umí přirozeně poradit a zakomponovat oba světy do jednoho. Doma má sestru Lauru a venku staršího bráchu Mikäela, který s ní dělá všechny ty klukovský věci, brání jí, nosí na zádech a hraje vodní bitvy… Akorát v oficiální verzi pro rodiče je Mikäel kamarád Laury… Možná se stačí zeptat dětí a být otevřen i "nerozumným" řešením... (10.04.2017)

Velmi citlivě a civilně natočený snímek o dilematu jednoho dítěte a o dětstvím jako takovém. Námět je realistický, nijak zvlášť vyhrocený, asi tak, jak to v životě opravdu je. Všechny děti jsou přesvědčivé, skoro jako kdyby se kamera zatoulala na plácek a nikdo si jí v zápalu hry nepovšiml. Přes klidné tempo Tomboy dokáže zaujmout a i díky poměrně krátké stopáži se jedná o opravdu příjemný film. (11.07.2012)

Veľmi jemne a citlivo spracovaný príbeh nielen počiatkov dospievania, ale hlavne počiatkov veľmi pravdepodobného budúceho patologického správania sa malej Laury/Michaela. Všetko sa tu všetkého len tak jemne dotýka, nikde sa netlačí na pílu a ja mám takéto filmy rada. Tu ide o pocit. Naladiť sa na vlnovú dĺžku tohto filmu prostredníctvom jej hlavnej postavy nebol naozaj vďaka skvelému výkonu Zoé Héran pre mňa najmenší problém. Svoju postavu stvárnila naozaj presvedčivo a s citom. Videné v rámci projektu 52 films by women. (13.02.2016)