Kon-Tiki

Tak tohle byla parádní pocta nejen Thorovi, ale i ostatním členům posádky Kon-Tiki. Tady netřeba slov. Doporučuji každému s nimi usednout na vor z balzového dřeva a vydat se napříč oceánem z Peru do Polynésie.... Ačkoliv jindy mi dlouhá stopáž poslední dobou u filmů celkem vadí, zde mi snímek připadal naopak krátký. Těch dobrodružných i krásných příhod s mořskou faunou mohlo být ztvárněno více. Posádka jich za dlouhé plavby zažila nespočet... Zajímalo by mne který ze žraloků byl skutečný a který byl počítačem do obrazu dosazen... Z některých scén jsem byl opravdu paf! Kamera je naprosto dokonalá a po chvilce získáte dojem, že i pod vámi se houpe podlaha voru a v přerostlých vousech ža vás svrbí špína a naschlá sůl !!! :-). Film rozhodně doporučuji vidět !!! Já teď napnu všechny síly k tomu abych mohl vidět původní film točený přímo Thorem Heyerdalem. 4 ananasy. * * * * (10.02.2014)

Film s nejpromrhanějším potenciálem snad v celých dějinách kinematografie. Tak nosné a silné téma a tak neadekvátní forma zpracování. Filmu, kterému by asi nejvíc slušel žánr dokudramatu, syrového boje o přežití (ryzí man-against-nature), tvůrci z toho nejpřízemnějšího důvodu nasadili melodramatická křídla a poslali ho bojovat o Oskara. Nebo to možná způsobila ta mezinárodní koprodukce s podmínkou producentů natočit širokospektrální víceméně rodinný snímek či cíleněji dobrodružný film pro starší děti. Prostě obrousit hrany, osekat psychologii, být přehnaně (až hagiograficky) pozitivní a mírně sentimentální, neboť tak se to v případě životopisného snímku prostě sluší. Jistě, je to vizuálně nádherný film (s krásným staromódním optimistickým feelingem poválečné éry objevitelů-badatelů), ale není to v tomhle případě trochu málo? (23.05.2014)

Nemohl to být dokument, protože originální dokument, za který Heyerdahl dostal Oscara, se překonat nedá. Na to, co se udělat dalo, to dopadlo dobře. Působí to věrohodně, jen občas tvůrci možná až nerealisticky tlačí na pilu. Čímž neříkám, že to je špatné. Koukatelný, kvalitní film podle skutečné události a pro současné publikum. (07.07.2021)

S pocity malého kluka jsem sledoval báječný biják s vůní dálek, který tvoří jakýsi vstup do života a myšlení odvážného muže, který uměl vzdorovat vlnám a větrům oceánu. Zažil to snad každý z nás, že sní o dalekých cestách ve spojitosti s něčím zajímavým, aneb brázdit vlny moří. Ostatně se domnívám, že převést celou plavbu voru Kon-tiky cca ve dvou hodinách do filmové podoby je téměř nemožné. Tudíž podle mého názoru tu nemá smysl hledat ten či onen prohřešek. Poněvadž co do významu má tento pojatý pohled v kresbě prostředí bezpochyby své velké klady, což ostatně souvisí přinejmenším s poznáním, kdo byl Thor Heyerdahl, který věnoval svou lásku a badatelství končinám nedotčeného ráje zaoceánských kultur. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se znovu zmocní nějaký režisér plavby voru Kon-tiky. Jak charakterizovat tento příběh? Snad slovy, bylo tam vše, co mám rád, i opětovný úžas nad obsaženým faktem, že to dokázal. Netřeba asi dodávat, s jakou radostí jsem kupoval všechny jeho knihy. Není bez zajímavosti a za zmínku stojí i skutečnost při této příležitosti zmínit českého velikána a cestovatele Eduarda Ingriše, rovněž přítele Thora Heyerdala, který také absolvoval na balzovém voru plavbu k břehům Polynésie. Jeho první pokus o plavbu se nezdařil, ale o pár let později v roce 1959 dosáhl svého vysněného cíle. (21.04.2013)

„Chcete, aby lidé přijali vaši teorii? Chcete mít pravdu? Tak do toho. Plujte z Peru do Polynésie na balzovém voru. Hodně štěstí!“ Ale takové věci byste šíleným snílkům, kteří neoplývají příliš silným pudem záchovy, neměli říkat ani ze srandy…Upřímně, mé sympatie k hlavním hrdinům byly zpočátku spíš na bodě mrazu, neb jsem je vnímal jen jako bandu lehkovážných, naivních floutků (ne proto, v co věřili, ale kvůli jejich absolutní nepřipravenosti). Postupně jsem však vzal postavy na milost a pozvolna jim začal fandit (a přestal vnímat, že tahle „profi“ posádka připomíná spíš hlouček nadšených, bláznivých amatérů). A ona ostatně stačí jediná bouře, aby chlapci pochopili, že tohle nebude sranda. A ač mezi nimi narůstají pochyby, strach, nedůvěra i ponorka, stále si udržují nezlomnou vůli, odhodlání a hlavně naději (a ta umírá poslední). A tak se z toho vyklube poměrně záživná, místy dokonce i strhující podívaná, které rád dám slušné 4*. „Lidi, co mají pocit, že by si měli něco promyslet, by měli zkusit tohle. Pustit se na voru přes Tichý oceán.“ (07.11.2021)