Sedem psychopatov

Martin McDonagh sa po štyroch rokoch vrátil v plnej sile. A že už veru niektorým z nás jeho neobvyklá vetva britského humoru chýbala. Tentoraz sa znovu spolčil s Colinom Farrellom, pána Gleesona zamkli doma a rozhodli sa natočiť ďalší film, v ktorom by sa mohla aspoň po väčšinu času tváriť znudene (a že mu to veru ide). Tentoraz však skôr z prozaickejších dôvodov, ktorých jednotným menovateľom je alko... No a preto na scénu vstupuje naša partia psychopatov, aby sa Marty už tak nenudil a dopísal svoj scenár. A že ich je požehnane: vrah stredných a vyšších štruktúr taliansko-americkej mafie a yakuzy, miestny šéf taliansko-americkej mafie, profesionálny únosca psov, sériový vrah so záľubou v králikoch, mierne strelená Martyho priateľka... či samotný Marty. Scenár filmu je poskladaný možno trochu komplikovane, ale je zaujímavý a ani v najmenšom nie je divný, ako sa vás niekto snaží presvedčiť. A nevadili mi ani snové scény, ktoré nie sú pre buzíkov. Howgh. (31.05.2013)

Masakr za tónů country písniček./// Woody Harrelson je boží, i když se opakuje. McDonagh napsal a natočil film, ze kterého potenciál přímo stříká, bohužel jej ale nevyužil, takže skvělé momenty střídají nudné pasáže s místy samoúčelným násilím, které prostě není vtipné. Své diváky si to však určitě najde (pokud se smějete hlavě, která se rozprskne po rozstřelení brokovnicí) a pár scén má zaděláno na to, aby se staly kultovními. Bohužel však nadsázka není z Psychopatů vždy tolik patrná a ani vynikající herci nezachrání nesoudržný scénář. A finále je natahované. 65 %. [Kino] (14.11.2012)

Jako dokumentární dílo ohledně filmů o psychopatech, zacílené na studenty psychologie, popřípadě na vyhladovělé filmové kritiky, to možná nemá chybu. Navíc já mám dokumenty rád. A psychopaty všeho druhu mám ještě radši. Jenže tohle byla taková... rozcajdaná slátanina. A děj osciloval mezi zábavou a nudou i mezi žánry jak na koronárce křivka elektrokardiografu, při nahazování pacienta se zástavou. A zasypal mě takovou spoustou odkazů, že jsem se z té hromady furt jen vyhrabával a už neměl čas na zábavu. (03.04.2013)

"Psychopaths sell like hotcakes," pravil před šedesáti lety Joe Gills. Jak vidno, náklonnost Hollywoodu k psychopatům od té doby jenom zesílila. Sedm psychopatů je originální postmoderní hříčkou (ke srovnání mě napadá leda Sonatine od Kitana), kterou zřejmě nikdo nedokáže okomentovat lépe než Martin McDonagh, který tak činí ústy svých postav. Hlavní přidaná hodnota filmu, neustálé sebereflexivní odhalování pravidel, podle kterých filmy o psychopatech (tedy značná část americké kinematografie) fungují, vyvolává pochyby, jak vážně tentokrát brát vážné momenty. Zatímco Bruggy dokázaly strhnout jako existenciální drama i brutální černohumorný thriller, Psychopati v žádném žánru nevydrží dost dlouho na to, aby měly scény patřičný emocionální efekt. Přechody od seriózní etudy na téma „vraždím lidi, ale jinak jsem taky člověk“ ke gore frašce jsou plynulé a herci zahrané v té správné poloze, kdy s nimi trochu soucítíte, trochu se jim smějete a tak trochu je chcete zabít. Jenomže ty přechody jsou neustálé a někdy přidávané zřejmě jenom za tím účelem, aby film ani na chvíli nešel s proudem a nepůsobil všedně. Kapka normálnosti v oceánu šílenství by přitom mohla dobře posloužit jako důkaz, že alespoň něco autor myslí vážně, jako záchytný emocionální bod, který film povýší nad úroveň zábavy pro jeden večer. Jakkoli jde o zábavu první třídy a mnoha úrovní, pyšnící se jedním z nejlepších (multi)žánrových scénářů od Hanebných panchartů. 80% (28.11.2012)

Nikdo v současnosti nepíše tak blbé dialogy a tak blbé scénáře, jako Martin McDonagh. Je to ještě hloupější, absurdnější (v tom negativním slova smyslu) a bezradnější, než ´V Bruggách´. Nevím, na co si ten chlapec hraje, ale s McDonaghem asi nadobro kamarádi nebudeme. Jestli tohle má být nějaký svěží, neokoukaný směr v současné moderní kinematografii, tak já, coby divák, nechci být jeho součástí. Zlatý Tarantino….. (18.01.2013)