Il compleanno
Obsahy(1)
Tři manželské páry spojuje dávné přátelství, spokojený zabezpečený život a touha strávit společně léto v překrásném domě u moře. Nenadálý příjezd Sharyna a Diegova dospívajícího syna Davida probudí v úspěšném psychologovi Matteovi nečekaně silnou touhu, které není s to se přes všechnu svou racionalitu ubránit. Manželka Francesca, děti i ostatní přítomná společnost cítí stupňující se napětí, jehož původ jim zatím uniká. Smyslný mladík, vědom si výjimečnosti svého zjevu, si s Matteem zahrává a nevyhnutelná katastrofa je na spadení.
Italský režisér Marco Filiberti vypráví i ve svém druhém celovečerním filmu podmanivý příběh o latentní homosexualitě, v němž nadnáší palčivé otázky o svobodné volbě a důsledcích lidského konání.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (31)
Smrt v Benátkách po 40 letech? :) Nemůžu se trochu zbavit divného dojmu… no přesto tu jistý vývoj je… zatímco dříve za stejnopohlavní přitažlivost zaplatili ve filmech životem dotyční muži… Ale ani dnes se to evidentně bez tragédie neobejde :) Jen detail – Matteo není „psycholog“, ale psychiatr (psychoterapeut… psychoanalytik – jako by nějaký filmový terapeut byl jiné školy), což je přece jen trochu rozdíl… Nějak mi to připomíná Synův pokoj (http://www.csfd.cz/film/71096-synuv-pokoj/). ()
Nebudu popisovat znovu, co napsal rejžánek, faktem je, že zhruba do poloviny filmu taková nijaké...leč se to změnilo.-)Když je pěkný chlap ve spokojeném manželství , kterého zcela nečekaně a ze zálohy přepadne touha po mladíkovi, ten je ke všemu synem jeho kamaráda, hrozí to průšvihem.A když je to ještě ke všemu ve vile nad pláží u nádherné zátoky, v báječné Itálii,mladík je ke všemu gay, můžete se i na hlavu stavět, můžete i tajně brečet, jako to Massimo udělal, nezvítězíte nad nečekanou touhou .Ale to vítězství je vykoupené cenou nejvyšší.Nádherná kamera, skvělá hudba....drama za čtyři poctivé hvězdy. ()
Měl jsem skutečně nutkání udělit plné hodnocení, ale nakonec jsem se rozhodl "jen" pro 4* - tento film totiž nefunguje v celém svém rozsahu a spíše než o cosi konzistentního se jedná o směsici působivých (nebojím se říci, že chvílemi dokonce až mistrovských) scén a záběrů, které postupně gradují až do epochálního závěru, který zkrátka bere dech. Paradoxně zde také platí, že méně je někdy více a minimum dialogů tedy vydá za tisíce slov - bohužel však tento způsob pojetí přichází až po první, velmi nezajímavé půlhodině, což leckterého diváka odradí... Ale kdo si počká, ten se dočká :) ()
Tristan a Isolda, příběh z artušovských legend o zakázané, zničující a smrtonosné lásce, v ještě temnějším podání R.Wagnera otevírají podmanivý příběh, který rovněž vyústí do nezvratné tragédie. Pozvolné tempo, velké záběry na osamocené postavy, moře, bílý dům, snová hudba a nenápadně se stupňující napětí připomínají filmy Felliniho a Viscontiho (zůstaneme-li v Itálii), jehož Smrt v Benátkách je ale přeci jen o něčem jiném, jelikož zde se jedná o náklonnost oboustrannou. Jistá místa postav na šachovnici se pozvolna posouvají s tím, jak se otevírají třinácté komnaty každé z nich. Možná by se zdálo, že sledujeme svět v jakési zvrácenosti, ale není tomu tak. Zobrazovaný svět jen není černobílý, jak by ho mnozí rádi viděli... ()
Film se mi těžko hodnotí, protože jsem měla problém ho vůbec dokoukat. Tohle vážně není film pro hetero lidi, scény jsou tam dost nechutné a celé je to takové rozměklé až slizské. Chápu sice, že lidé s menšinovou sexuální orientací to neměli lehké, ale koukat se na to nedá. Odpad nedávám jen z úcty k odlišnostem. ()
Reklama