Vinou lásky

Thrillerům s přívlastkem "erotický" se vyhýbám obloukem, protože jsou většinou silně dementní. Ale tenhle mě naopak přitáhl jako magnet, jednak jménem svého režiséra Šiona Sona a druhak i hlavní herečkou, která se mi líbila už v jeho předchozím Cumetai nettaigio. A šílení Japonci mě opět nezklamali! Rozjezd byl sice trochu pomalejší až meditativní, ale o to víc mě potom potěšilo až nadchlo hysterické finále. A dokonce to bylo opravdu i trochu erotické, jelikož krásná Megumi Kagurazaka svoje půvaby příliš neskrývala. Ale ještě víc než erotické to bylo estetické, místy až artové - výprava, barvy, hudba... úžasné bylo třeba pomalé dunění japonského bubnu ve zvukovém pozadí některých scén. Jen rozklepaná kamera mi občas vadila, ale zážitek z filmu mi to naštěstí příliš nezkazilo. (18.04.2014)

Hodně smíšené pocity. Hned na začátek mě zaujal vizuál a celkové zpracování filmu. Příběh také nebyl první hodinu vůbec špatný, ale po tom se to zvrtlo ve velmi zbytečné kontroverzní scény, které se mi sem prostě nehodily, plus celkem dlouhá stopáž tomu moc nepomohla. Celkové význění je malinko lepší průměr. (20.08.2012)

Po mnohovrstevnatém eposu "Pod vlivem lásky" a maximálně zneklidňující "Studené rybě" představuje nový film od Sona pomyslný průměr autorovy tvorby, kde charakteristické ingredience ilustrují povědomá témata, ale ani jedno plně nevyužije svůj potenciál. "Vinou lásky" by mohlo být znepokojujícím obrazem temných stínů za vyledštěnými kulisami středostavovské uhlazenosti, ale po výtečné první kapitole se vyprávění stočí k exploatačnímu výlevu ve stylu černé kroniky. Při tom kontrast upjaté společnosti, která póly veřejného a soukromého anuluje a diktuje maximální strojenost i u domácího krbu, vůči impulzivní sexuální touze mohl být veelmi nosný a obešel by se bez prvoplánového rámce japonského vývozního extrému (zastřešeného lákadlem "podle skutečných událostí"). (09.07.2011)

Izumi je ženou a zároveň manželkou v domácnosti úspešného spisovateľa. Jej druh je veľmi svojská osobnosť. Nemilujú sa, ba dokonca ho nevidí ani nahého. V prekrásnom modernom dome kde spolu žijú pôsobí skôr ako slúžka. Perie, upratuje, všetko musí mať svoje miesto. Po celý čas nikam nechodí. Jedného dňa od svojho manžela dostane zvolenie nájsť si prácu aby sa nenudila. Počas brigády v malých potravin spoznáva manažérku modelingovej agentúry. Izumi dostáva šancu o akej vždy snívala. Je ale všetko tak ako sa na prvý pohľad zdá? Nakoľko nová práca zmení jej charakter? Tak nejak som tomuto pokusu o prevrat osobnosti usporiadaných žien neprepadol. Dokonca mi to ani neprišlo ako horor. 120 minút pozorovania "jebačky" rôznych fuchtiel síce potešilo, ale že by som z tohto filmu dostal čo som chcel a očakával, to ťažko. Každopádne, originalita príbehu či spôsob jeho rozuzľovania sa režisérovi uprieť nedá. No nato som si už od krajiny polmesiaca zvykol - 60%. (09.10.2013)

2 a pol hodinový Director's cut považujem za jedno z najdepresívnejších a najťaživejších audiovizuálnych diel, na ktoré som kedy narazil. Komplexná a rozprávačsky podnetná strhujúca špirála mučivého spoločenského bahna zaliata do žánrového rámca pinku eiga, exploatačných filmov, antických alegórií, Kafkovho Zámku a freudovskej pudovej obsesie. Z tejto temnej výpravy až na dno sa späť do reality šplhá len veľmi ťažko. Jeden z vrcholov režisérovej tvorby. (07.12.2015)