Usagi Drop

Extrémně dobře zasloužené čtyři hvězdičky. Díky extrémně úžasné holčičce a velmi přirozeným ostatním postavám, jeden z nejhezčích počinů žánru "dětský film". ■ Píseň v němčině, která zazní ve fantazijní scéně, se jmenuje Die Konkurrenz a je od německé skupiny Wir sind Helden ("My jsme hrdinové" nebo "My jsme zachránci"). Skupina vznikla v roce 2000, konec oznámila v dubnu 2012, skladba o konkurenci, která "nespí", je z roku 2008. ■ Po třetím vidění přidávám jednu hvězdičku. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=GHmRtRj_0V0 (29.10.2013)

„NENÍ MI JASNÉ, CO ODE MĚ RIN PŘESNĚ OČEKÁVÁ, ALE PRVNĚ, KDYŽ JSEM JI POTKAL, BYLA SMUTNOU OSAMĚLOU HOLČIČKOU. ALE TEĎ, KDYŽ JI DRŽÍM ZA RUKU, JAKO BY NA NIČEM JINÉM NEZÁLEŽELO, NESTAČÍ TO TAK?“ /// Zemřel dědek. Do hrobu dán, sirota po něm zůstala (nemanželská). Co s ní? Nikdo ji nechce… Teto? Strejdo? Mami? A tak zželelo se dítka mladýmu Daikičimu a parchanta vzal na stravu a na byt. VYCHOVÁVAT DÍTĚ JE DŘINA! A tak klučina trochu tápe, zničehonic se tady vobjeví navondulovaná představa, střihnou si taneček a písničku (děsivej japonskej popík), naštěstí, než se stačím vzpamatovat, je pryč (ta představa. Už sem se lekl, že se Japonci zbláznili po indicku). Ale nakonec to zvládá (Daikiči – jen aby bylo jasno). Životem v poklusu (školka, práce, školka, spánek…tož ten zvláštní japonskej styl života) a už by z toho (po půl hoďce) taky mohlo něco vylízt. Myšlenka třeba. Že parchant je parchant a práce práce, vím. Takže o smyslu života. Ale kurevsky nenápadně! Všichni rodinní typy sem! Nebo vy vosamělí, co jim parchanti můžou zlepšit náladu! A tak si to plyne (jen doufám, že nevymyslej nějakou asijskou pointu) a mateřský city, to ve mně nebudí. Úplně vobyčejně vo matkách a otcích… (bacha! Děti mám rád. Dokonce jsme si jedno vzali letos na vánoce místo kapra!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem sám a přemejšlím vo adopci. 2.) Zjistím, že ve školce se daj potkat dobrý baby (dospělý úchyle!). 3.) Thx za titule „Zíza“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (14.02.2016)

Budu srovnávat s anime, protože jsem se na hranou verzi koukl jen díky tomu, že se mi líbilo. Jedenáctidílné anime má zhruba stejně obsahu jako dvouhodinový film, došlo tedy k jistému zahuštění... Zároveň s ním ke zvážnění a výběru povětšinou serióznějších témat a zreálnění postav (jakkoli třeba sestra byla v anime výrazně zajímavější, ostatní, zejména matka Rin, mi zde přišli uvěřitelnější). Vyprávěné hodnoty jsou stejné, příběh nedoznal proti anime změny, jen se více od povrchního extrémního navozování nálady soustředí na důkladné vysvětlení všech motivací. Paradoxně, protože je to menší náladovka, hodnotím o něco hůře. (05.06.2013)

Na to, že sa ústredná mužská postava o nikoho predtým nestaral, tak sa zhostil úlohy opatrovníka veľmi zodpovedne. Sfilmovaná verzia sa mi páči viac než anime. Kenichi dodal Daikichimu čaro a vdýchol emócie. V anime mi chýbali tie scény, ktoré ma vo filme rozosmiali či dojali. Patria tam napr. strasti pri hľadaní škôlky, dlhšia konverzácia s malou, či keď si písal s biologickou matkou. Rovnako aj, keď ho dojalo počuť, že malá ho vníma pozitívne, tak ma to tiež dojalo. Taktiež, cítiť tú bezradnosť pri zápletke, čo je skoro na konci, je tiež to, čo mi v anime chýbalo. A ukázal emocionálnu zrelosť, keď na ňu nekričal ani nepotrestal a len bol rád, že je v bezpečí a objal ju. (15.09.2021)

Úsměvně, trochu melodramaticky podané, ale celkem příjemně. Trochu jsem nepochopil ty japonský reálie, jako že cizí dítě může si vzít někdo příbuzný a co matka, otec to předtím řešil jak? Matka prostě dceru nechce. Ok.Úřady nic? To jsem se nedozvěděl. Ale holčička je vážně roztomilá a strasti novopečeného rodiče jsou zábavné. (17.07.2021)