Láska v hrobě

Bezdomovci jsou stejne vdecnym tematem pro dokument jako nackove, fetaci, prostitutky nebo cikani. Takovy film ma tedy daleko vyssi potencial nez pokud by stejnym zpusobem zpracovani mapoval zivot treba vypravciho CD. Osobne me to zaujalo, je to ale podle me dost ucelovy dokument. Jelikoz je pripadu bezprizornosti z duvodu jakesi svobody i nezodpovednosti cim dal vice, stavaji se spolecnosti vice a vice lhostejnymi, vcetne me (a ze uz jsem se rozdal desetikorun...). (25.12.2013)

Najela jsem na dokumentární vlnu a věděla jsem, že tohle mi padne do noty. Jana a Jan jsou úžasně specifické postavy, které mají na výsledném dojmu lví podíl. Vondráček režíruje citlivě, ale také na hraně, v některých momentech má člověk chuť odvrátit oči. Bylo to nervy drásající, drsné, syrové, avšak i lidské. U dívání mi bylo smutno a film budu asi ještě dlouho vyhánět z hlavy. Ale mám o čem přemýšlet. (27.02.2014)

Krásný večer, přátelé.. Nejsem přívržencem dokumentu, snad mě nudí, snad jej nepochopím, snad mi jeho obsah mnohdy přijde zbytečný.. Jsem však velmi rád, když mě o opaku přesvědčí nějaká pecka, tak, jak se to povedlo téhle pod kůži deroucí se novince Davida Vondráčka. Na pět hvězd to vytáhl sám režisér svým zajímavým vyprávěním "z natáčení" a odhalením dalších osudů ústředního hrdiny.. Pro mě silné, poutavé, a jak už vím, absolutně autentické! Brounoc a mějte se filmově! Woo. (15.09.2012)

Láska v hrobě mě několikrát dohnala k hysterickému smíchu. K řadě výjevů jsem nenašel vhodnější diváckou odezvu. Dokument se zdržuje otevřeného komentáře sociálních poměrů, což neznamená, že nejsou přítomny ve formě poznámek na okraji. Letmá zmínka k rozpočtu na rekonstrukci krchova [70 míčů], obnášející likvidaci provizorních přístřešků živých lidí, je výmluvná. Jestliže se u třeštíkovských časosběren někdy potýkám s pachutí voyeristického sadismu [i když jde ASI o dokumentaristické sebezapření], Vondráček v tomto směru proti srsti není. Nejspíš to je tím, co nezůstalo ve střižně, vtipné momenty, odlehčující hrůzu svobodného živobytí - zlitá Jana mudrující, že v Bémově rybí polévce "plave nějaká ploutev", Honza šplhající na hrobku, aby vyzpíval Janě lásku, nebo když kolozubými ústy zlomyslně komentuje práci "otroků", hřbitovních dělníků. Tyto vzácné okamžiky nejenže svědčí o tom, že život bezďáků není jen hlad, chlast, zima a holistní utrpení, nýbrž skrze dobrodružnou autenticitu uvádějí do hanby ustaraně otročící diváky hned dvakrát - poprvé, že takovou bídu dovolíme, podruhé, jak banálně na rozdíl od srdnatého Jana a zkoušené Jany žijeme a umíráme. Nejsilnější divácký zážitek za hodně dlouhou dobu. Čistých pět. (13.09.2014)

Depka jak hovado. Na mě možná až příliš. Ne, že by to nebylo svým způsobem zajímavě natočený, ale od vyššího hodnocení mě odrazuje fakt, že jednak jsou mi hrdinové (hlavně ta věčně pochcaná, posraná ženská) fyzicky odporní a další věc je fakt, že až takhle mrazivě zobrazenou rekonstrukci cesty k úplnému sebezničení ani vidět nepotřebuju. Hlavní heslo? Svoboda především! I kdyby měl člověk chcípnout, tak musí zůstat svobodnej!!! Ehm tak tuhle filosofii jsem trochu nepochopil. Teda já neříkám, že nepatřím mezi lidi kteří nevedou svůj život k postupné sebedestrukci, ale tohle už je extrém i na mě. Silný 3* a nic co bych musel vidět znova.65% (05.03.2016)