Černý Petr

Místy mi samotnému bylo při sledování trapně - zkrátka jako by to bylo ze života! :o) Řada hlášek je opravdu geniálních, ale musím říct, že Hoří, má panenko (natočená v obdobném stylu) mi přijde dopilovanější. "Na prstech bychom spočítali kolik chlapců chce do kšeftu, jsou to samý děvčata. Každej chce bejt austronautem, kosmonautem, radiomechanikem - a když nějakýho kluka dostanem, tak je to určitě nějakej kripl." (02.03.2005)

Mám dojem, že je to právě Miloš Forman, kdo ve svých filmech (hlavně v Černém Petrovi, Hoří má panenko a Láskách jedné plavovlásky) úplně nejlíp vystihnul českou společnost 60. let, navíc s úžasným smyslem pro (většinou docela černej) humor. Černý Petr je výborná komedie, ale kromě toho skoro až psychologická studie celý řady lidských typů, ať už lidí střední generace, formovaných prožitkem války a atmosférou krušných poválečných desetiletí, anebo generace teenagerů dospívajících na počátku šedesátých let. Formanovy postavy jsou živý, uvěřitelný lidi, který se ze všech sil (a často dost neohrabaně) snaží vypořádat se svými rolemi v rodině, mezi kamarády, ve vztazích... Představitele všech rolí vybral Forman bezchybně, i když nejvíc pozornosti na sebe zaslouženě strhávají vynikající Vladimír Pucholt a Jan Vostrčil. (17.11.2006)

Pro mě osobně je "Černý Petr" srovnatelný s pozdějším Formanovým filmem "Hoří, má panenko" (nikoli tematicky, ale spíše atmosférou). Ve snímku se zrcadlí jak problémy dospívajícího chlapce, tak jeho vztah s otcem, který není vždy tak růžový. Film je na mnoha místech velice humorný a úsměvný - viz scény s Vladimírem Pucholtem, nebo scény z obchodu - což vyvažuje dramatickou linii. Místy mě trochu rušily až příliš reálné (možná i improvizované) scény, které sice k filmu neodmyslitelně patří, jsou charakteristické pro Formanovy české filmy, ale já osobně jsem zvyklý na jiný herecký projev, čímž ale nechci říct, že by to dělalo škodu. Zkrátka typický a názorný příklad fimu české nové vlny, který stojí na scénkách z obyčejného života a "herectví" Jana Vostrčila, Vladimíra Pucholta a Ladislava Jakima. (25.04.2013)

Černý Petr, Miloša Formana, by som vnímal, ako prelomový D-E-B-U-T, i keď už mal pred ním krátkometrážny zárez. Snímok, ktorý má už 53. rokov, ale nepovedal by som, že sa na ňom podpísali čiastočky prachu, alebo zapadnutia do zabudnutia. Vyniká v PRVOM RADE - autentickými hereckými výkonmi, lebo si v ňom zahrali neherci, preto pociťujem, čosi naprosto ojedinelé a fascinujúce na dobu, ktorá ho vytvorila, s tvorcami, pod ním - podpísanými. Vnímajú ho inak ročníky, ktoré sa narodili, trebárs, v polovici 40. rokov, keď boli mladí, vo veku Ladislava Jakima, či Vladimíra Pucholta. Áno, to je pravda. Ale, ako vravím, nemali by sa v ňom stratiť, ani ročníky - 1980, 1990 - tí už sa budú pomaličky strácať, lebo v 60. rokoch - neboli mobily, sociálne siete, ľudia sa inak správali, mali k sebe bližšie. Skôr ho pochopím ja, nezasiahnutý týmito dnešnými, akože módnymi trendmi. Skrátka, sociálne siete, nie sú nič pre mňa, aj keď mám na to vek. Problematika, ktorá sa dotýka hlavnej myšlienky filmu, t.j vzťah OTCA a SYNA, je aktuálna aj v dnešnej dobe, ale už úplne inak, dnešná mládež, sa správa takým spôsobom, ktorý evokuje - drzosť, arogantnosť. Petr z filmu by v roku 2016, asi len ťažko takto pekne počúval otca, ktorý mu dáva rady do života. Všetko to záleží od výchovy. Musím, ale priznať to, že zo strany rodičov, najmä zo strany otca, sa tlačí hotová buzerácia, ani matka, sa nespráva o nič lepšie - POTOM - Petr, je viac - menej zabitý prípad. To isté, čo zažíva DOMA, má aj v práci v podobe vedúceho v SAMOOBSLUHE, ktorý má z neho - poslušného panáka, z ktorého urobil - pozorovací, sledovací OBJEKT - zákazníkov, POTOM / ZNOVU - Práca, ktorú vykonáva - predznamenáva, čo sa z neho stáva... Jakim a Jan Vostrčil, v úlohe syna a otca, sú fenomenálni, najmä p. Vostrčil, je geniálny, ani na okamih nespustím z neho oči, počúvam ho, a je to majstrovské ! Zvláštne vyžarovanie z neho siaha, čosi nebezpečné a poučné, zároveň. Najväčším kladom beriem určite všetky jeho scény, ktoré gradujú a gradujú. Taký som bol zažratý do filmu, že som prestal vnímať čas. Najmä, keď Petrovi prišiel Čenda vrátiť 20 korún, to sa pomaličky blížil koniec... Vôbec, najlepšia scéna z filmu. Ba, a na ten jeho pozdrav : „ahój“ , len tak NEZABUDNEM !!! Na myslí mám Čendu, keď v sobotu na diskotéke haluzil s Petrom, jednoducho - SKVOST ! (27.06.2016)

"Smím prosit?" - "Vždyť nehrajou.." - "A jo. Tak já přijdu eště." I dnes se najdou takoví jedinci jako Pucholtův výstavní tatar Čenda. Navíc kdo se nepotkal s pocitem lehkého ztracení na cestě životem, ten si pubertu neprožil. A právě díky tomu je tenhle zážitek z pozice nestranného pozorovatele taková pohoda. (04.01.2009)