Hoří, má panenko

Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš hubu křivou, praví výrok připisovaný Gogolovi, ale současně plně vztažitelný na dobovou odezvu přijetí této nemilosrdné Formanovy komedie současníky její premiéry. Forman nás nenápadně, jakoby mimochodem, uvádí do obvyklého vesnického prostředí lidí a lidiček, jichž je všude dvanáct do tuctu. Pocit všední všednodennosti však začíná velmi rychle oprýskávat. To bodré češství najednou krok za krokem odhaluje své hltavé abyseneřeklo plebejství, svou hlemtavou chamtivost v mezích zákona. Korunou díla je ples a tombola, jež jsou plně a právem vyložitelné jako alegorie tehdejší československé společnosti vstupující váhavě do bazénu konzumismu a nevrlé sebestředně spokojené průměrnosti nesnášející nic, co by ji rušilo. Neherci, ten velký prostředek velkých šedesátých let, propůjčují jinotaji až domáckou důvěryhodnost. O to grotesknější je Formanův výsměšný škleb. Škleb nadčasový podávající nám ruku přes dnes již takřka půlstoletou propast letu let, která uplynula od jeho uvedení. (12.09.2007)

...TAKOVÍ JSME BYLI... ...v tom sladkém pseudokomunistickém socialismu, že... . . . Vlastně pořád JSME! Možná vlastně i horší, v tom komoušském pseudokapitalizmu (v českém znění)... Jen ti dnešní mladí "umělci" o tom točí stále jakési takové pitomosti. Možná i proto, že jsou to povětšinou jen protekční netalentované dětičky svých kdysi (snad) talentovaných rodičů. A jakže to zpíval ten Kryl? "Hoří nám koudel u prdele"... (08.10.2005)

Čím víckrát ho vidím, tím se mi líbí více. Kultovní komedie o nevydařeném hasičském bálu, hledání královny krásy a rozkradené tombole. Z daleka to není jen a pouze komedie, ke konci je to dost smutné a chvílemi i zamrazí. Při sledování herecké exhibice neherců a životních dialogů si kolikrát řeknete: "Kde jsem to jen slyšel?". No přece v úplně normálním životě, někde v hospodě, možná že se vám něco podobného také přihodilo. "Hoří, má panenko" je sice posledním domácím filmem Miloše Formana, ale právě zde předvedl svůj režisérský potenciál a upozornil na to, že v Hollywoodu udělá díru do světa. (08.10.2005)

Jeden ze tří filmů, kvůli nimž si Miloš Forman zaslouží jít do nebe. Legendární opus plný situací, dialogů, hlášek a unikátních (ne)hereckých výkonů (stojím si za tím, že i sebelepší profesionální herci by to nezahráli lépe!), u něhož se člověk prostě musí válet smíchy po zemi. A přitom je to tak hluboké, pravdivé a hořké... Jen málo filmů se tváří tak prostě a nenápadně (absolutně banální zápletky, v podstatě žádný děj, výprava, či jakékoliv formální laskominy), přestože jsou uvnitř i navenek neskonale geniální (satirické zrcadlení české malosti a hlouposti je zde dokonalé; postavy a jednotlivé scény jsou k zbláznění vtipné). Je zkrátka znatelný rozdíl, když film o buranech točí intelektuál(ové), a když sami burani (Troška a spol.)... 100 % (05.07.2010)

Konečně jsem se dostal k tomu, abych se podíval na něco z toho, co Forman natočil ještě před emigrací. Včera jsem viděl Lásky jedné plavovlásky a tohle mi přišlo o trochu lepší. Je tam rozhodně míň hluchejch míst, ale stejně se nemůžu ubránit dojmu, že oba filmy jsou poněkud přeceňovaný. 65% (17.01.2010)