Kde bolo, tam bolo

Líbily se mi některé originální zápletky a hlavní myšlenka seriálu je fajnově invenční. Škoda jen, že Once upon a time chvílemi sklouzává do nudných, hloupých klišé amerických seriálů. To už vám dokáže zkazit dojem. Trochu škoda je, že Ginnifer Goodwin i Jennifer Morrison, de facto hlavní hrdinky, nejsou herecky a co se týče charismatu na takové úrovni, aby vás to ohromilo. Chvílemi jsou i otravné. Na druhou stranu tu máte vždy stoprocentního Roberta Carlyla coby Rampelníka a fajn Lanu Parrilla coby zlou královnu (kdyby se ale jen tak "náhodou" nevynořovala zpoza stromu v ty nejnevhodnější okamžiky! - to je klišé jako hrom). Několik vedlejších postav je pak zajímavě napsaných i zahraných - Lovec ze Sněhurky, Belle z Krásky a zvířete (rozkošná Emilie de Ravin), Babička a Červená karkulka. Asi tak polovina dílů je velmi povedená a má i určitou emocionální hloubku, jindy jsou bohužel díly předvídatelné. Celkově se ale tenhle seriál povedl a stojí za vidění. Jen mě tak napadá, jak by si s ním asi poradili Britové, protože ti si s podobnými náměty vždycky vypořádají o poznání elegantněji a vtipněji (a méně "Disneyovsky"). Pokud se vám líbí tohle dílko, zkuste i Desáté království. (01.07.2012)

Bohužel jsem neviděl pilot a v TV občas narazím jen na nějaký ten díl... A řeknu vám, že je to podivnost podivná... Americká papundeklová a rasově korektní představa světa pohádkových bytostí bohužel nekoresponduje s tou mojí obyvatele staré Evropy... A tentokrát mně ani zloun Robert, kterého mám jinak moc rád moc nebavil... Srovnává se to tu s Arabelou, ale to prostě nejde. To je jako srovnávat Bentleye s Wartbugem... * (27.04.2018)

Nejprve obrovské nadšení a postupné ochlazení vztahu. Once Upon A Time doplácí na mírnou rozvleklost, protože řešení těch samých otázek stále dokola nudí poměrně rychle (Budeme spolu / Nebudeme spolu, Věřím / Nevěřím, Zachráním tě já / Zachráníš mě ty). Ještěže má Once to obsazení, jaké má. Mám mírná očekávání ve druhou sérii a doufám, že nebudu zklamaná. (13.06.2012)

Nápad uvrhnout pohádkové postavy do našeho "reálného" světa byl skvělý a mnohé části jsou brilantní, romantické, vtipné a prostě fantasy. O to víc zamrzí strohá epizodičnost a často lajdáctví ohledně scénáře, které kazí klady výše vypsané. Zhruba po devátém díle jsem si říkala, že to stopnu, že tohle nemá cenu (pět řad po dvaadvaceti dílech- woe, a já ten čas snad kradu??), ale zase mě mrzelo, že se nedozvím, jak to s některými postavami dopadne (...and they lived happily ever after, ni?). Takže zůstávám polapena v tomto mezisvětě a uvidíme, kam až to vydržím.___ Po I. řadě hodnotím jako průměr ***, oblíbené postavy- zlá královna a Rampelník (co to o mně vypovídá? :o) ___ Po II. řadě (ano, zvládla jsem ji rychle) mnou opět zmítají rozporuplné pocity. Nápady a děj se hodně vylepšily, aby se v samotném závěru totálně zkazily a práskly na sebe, že prostě chtějí (a dokáží) chrlit další a další řadu, nehledě na to, koho přes portál pošlou tentokrát. I s ohledem na tento neblahý fakt musím hodnocení zvednout na **** a uvidíme, co přinese zítřek. Oblíbené postavy- Emma is my hero! (ehm, a Rampelník) ___ Po III. řadě nechávám na čtyřech*, začátek mě pěkně naštval (Peter Pan), ale pak se vylepšili a momentální záporačka roku, Zelena, měla říz. Přesto dávám sbohem, přestože jsou k mání ještě dvě další řady. Došlo totiž i na cestování v čase a to už je konečná. Přestože se během těch tří řad mnoho věcí opakovalo (tak na koho uvalíme spící kletbu tentokrát? Atd.), přicházelo se i s novinkami a neustávající flashbacky bavily pořád, proto nechávám celkově na ****. Oblíbené postavy- kapitán Hook a Rampelník ♥. (09.03.2016)

Od lalůčku čelního by to bylo za houževnaté tři, ovšem od pravé a levé chlopně čtyřku solím s přiblblým úsměvem a lidumilně prohnutým obočím. Once upon a time dělí od stupínku dokonalosti hezkých pár čísel. V romantických liniích postavy oplývají vskutku sebemrskačskými manýry a některé důvody, proč spolu nesdílet lože, bych pánům scénáristům nesežral ani po namixování do kaviáru v poměru 1 ku 8. Ve výčtu nedokonalostí dále samozřejmě nemůže chybět nějaký ten logický laps, lacinější soustava pixelů a odpudivý přehršel romantiky. Ale na tu druhou, znatelně relevantnější stranu oceňuji rozšíření barevného spektra v otázce dobra a zla, neboť černobílost charakterů je nejotravnější pohádkové dogma, bezkonkurenčního Roberta Carlyla, jehož dechberoucí kreace, silně připomínající mloka po koupeli v amfetaminu, mě svou nezměrnou úchvatností dotlačily na práh psychického orgasmu. A co víc - všechny figurky a jejich alterega jsou sympatické, až divákovi praskají oční cévky, epizody jsou vypiplané do nejtitěrnějších detailů a každá z nich můj drahocenný čas hýčkala jako v bavlnce, že snad jednoho dne sjedu i tu druhou sérii. PS: V tom červenci roku 2013 jsem musel mít nějaký zbuznělý týden, protože nedávno, při pokusu o zhlédnutí druhé série, jsem se svalil ze židle v záchvatu nezřízeného blití. (26.07.2013)