Réžia:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Evžen IllínHrajú:
Hana Brejchová, Vladimír Pucholt, Vladimír Menšík, Ivan Kheil, Jiří Hrubý, Milada Ježková, Josef Šebánek, Josef Kolb, Marie Salačová, Jana Nováková (viac)Obsahy(1)
Hrdinkou filmu Lásky jedné plavovlásky je mladičká blondýnka Andula. Žije na internátě v malém středočeském městečku, kde na jednoho muže připadá deset žen - a většina je stejně ženatých. Andula touží, stejně jako většina jejich kamarádek, po trošce prosté lidské lásky. Je nezkušená, snadno uvěří slibům a lichotkám. Prožije trapný večer ve společnosti tří obstarožních záložáků a téměř podlehne jednomu z nich - Vacovskému. Až se konečně objeví ten pravý - mladý klavírista Milda. Když s ním stráví noc, je přesvědčena, že právě on je ten pravý. Vypraví se za svou láskou do Prahy. Když se seznámí s chlapcovými rodiči, zjistí, že vše je jinak... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (413)
Pozorně odpozorovaný životní mikropříběh, "mezní" okamžik. Šla panenka po jedné z formanských cest. Šla, zamilovaná, křížem krážem českými luhy a háji. Ty tam jsou dívčí ideály. Ruku Černému Petru podala. City uspíšila. V konkursu na nevěstu neuspěla. ()
Forman je u mě s hodnoceními jako na houpačce, někdy parádní film, někdy bídný. Jako třeba teď. Má to takový ten bezdějový nádech Hoří, má panenko!, ale to byla velmi dobrá komedie. Tohle je pro mě takový nijaký film bez smyslu. 35% ()
24. Zlatý Glóbus za rok 1966 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Československo ()
Původně se mi se tento film zdál jen průměrný a nemyslel si, že se něco změní. Nicméně pak se mi potvrdilo pravidlo, že při Formanových filmech je důležité co nejrychleji zjistit, co tím mělo být řečeno. Děj to vlastně nemá, ale to je nám vynahrazeno situacemi, které jsou opravdu ze života - např. při dialozích rodičů Mildy jsem opravdu jakoby slyšel své rodiče. Na filmu mě ale nejvíce zaujaly tyto dvě věci: 1) Čím dál více si myslím, že Formanův jazyk je univerzální a srozumitelný pro celý svět, což je styl, u kterého bych se nebál říct, že je v americkém střihu. Tím chci říct, že tento film nenápadně naznačuje, že pan režisér bude mít jednou v Hollywoodu úspěch. 2) Vynikající, nebál bych se nastolit termín "formanovská", práce s neherci. Jelikož jsou prostými lidmi, nemusí ani své party hrát (hlavně Josef Šebánek), což je v rozdílu s tím, jak by se zachoval herec - profík. Na druhou stranu si přesto myslím, že Vladimír Menšík byl vynikajícím kořením do této chutné Formanovy omáčky, na které jsem si pošmáknul stejně jako na Hoří, má panenko, tudíž dávám shodné hodnocení. Ještě bych si neodpustil reakci na Mattyho - co vím ze svých zkušeností, tak současná mládež se oproti tehdejší nezměnila, tudíž volím jasnou možnost "krize světového filmu". P.S. Něco mi říká, že na českou hymnu se od této chvíle nebudu už dívat stejně jako dosud. ()
Poctivě jsem se snažila, aby mě děj něčím zaujal, něco mi připomněl … Takoví jsme byli ? … Jakoby měl snímek moc velké ambice a snažil se předstírat, že je něčím víc - hořce úsměvnou generační výpovědí a obrazem doby … Tohle mu nesežeru, i když některé momenty mají něco do sebe. Asi jsem se pro tenhle druh humoru nenarodila. Po dlouhém váhání jsem svolná ke 3*, víc ani ťuk. ()
ta postelová scéna nemá chybu. ta závěrečná. ()
Další z filmů, který jsem až doteď vlastně nikdy neviděl celý, protože jsem za mlada neměl dost trpělivosti a hlavně porozumění pro tragédie běžného života. Jako většina mladých jsem žil ve zrychleném režimu, bez snahy naslouchat a vnímat svět z perspektivy těch kolem mě. J. Papoušek byl skvělý pozorovatel a vypravěč, takže je tento víc než 55 let starý film pořád funkční a i když se doba změnila, věřím že i v dnešním divákovi zanechá melancholický vzkaz: přestože si křehká duše mladé dívky cestu životem najde, musí často projít slzavým údolím, setřást ze sebe iluze a sny, a nechat se zocelit falší a lží. No a někdy, tak jako v případě Anduly, se najde plavovláska, která se o iluze jen tak připravit nenechá. ()
Zjevení v socialistické kinematografii. Dá se říci, že se zde existencialistická filosofie v Československu vymezila oproti marxismu, jak to nezávisle provedl ve Francii Sartre v Kritice dialektického rozumu. Dějiny se skládají z lidí, z mnoha lidí, a ti nežijí střetem dvou tříd, nežijí vítezstvím proletariátu, ale naprosto banálními problémy. Forman ve filmu a Kundera v literatuře dokázali vše zachytit s vtipem, s dokonalým citem pro situace. ()
Postelová scéna rodičů je dokonalá. Nechybí mnoho, aby to bylo na plnej počet. ()
Ano téma bylo dobré, herci neskutečně dobře zvolení a kamera Miroslava Ondříčka byla bezchybná, 4 hvězdy. ()
Kvalitu díla prověří vždy až čas... A když po více než padesáti letech řve sál smíchy, má film stále co říct. Andula je prototypem dívky i dnešní doby, se svými sny a touhami. A ti muži se za padesát let taky nezměnili. O kvalitě není pochyby. Diky, Miloši! ()
Skvělý film s naprosto famozní úvodní písní. ()
Klasika, která asi nikdy neomrzí. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak je tenhle Formanův film geniální. (100%) ()
Co říct, ono to prostě je, není to blbý a je to prostě super. Krom zvlášť vychválení tohohle už nemám co říct. ()
Typicky Formanovský rukopis v každém záběru, uvěřitelný příběh, dialogy a situace okouknuté ze života. Lepší film než Černý Petr, alespoň pokud jde o kadenci vtipů. ()
První páně režisérův opus, z kterého po řemeslné stránce nikde nic netrčí, i když je to vlastně zase jen pár anekdot poskládaných za sebe. Oproti pozdějšímu homolkovskému ha-ha humoru, který zamořil českou kinematografii na dalších čtyřicet let jak suchá plíseň, Forman v Láskách stejně jako ve všech svých předemigračních filmech servíruje trapnost přímočarou, krutou a nesmlouvavou, až člověk studem odvrací oči, ale zároveň je tu i skoro ještě dětsky neohrabaná něha milostných scén Pucholta s Brejchovou nebo třeba svým způsobem dojemná (jakkoli zároveň děsivá) mateřská starost Milady Ježkové o synkův osud, všechny ty nízké i vznešenější, ale vždycky naprosto lidské dobré úmysly, špatně pochopené náznaky ústící v mikrokomedie i mikrodramata, spousta poetických detailů vyrážejících z děsivé zatuchlosti doby jak bledule zpod špinavých zbytků sněhu... Až mě po těch (asi dvaceti) letech od posledního shlédnutí překvapilo, jak moc si toho zrovna v tomhle prostém filmečku pořád dokážu najít. ()
Nejkrásnější na tom je, že to vlastně vůbec není komedie. Zřejmě jsem neviděla film, který by měl tak univerzální a nadčasovou platnost jako Lásky jedné plavovlásky. ()
:-) ()
Na jedné straně komediální klenot, na druhé straně místy hrozně nudné. Především úvodních cca 30 minut a poslední část se Šebánkem a Ježkovou jsou naprosto dokonale vtipné části filmu, který střídá silné chvíle se slabými, občas je divně sestřihaný, sem tam střih naopak není a je to dobře. I dnes stále ve filmu vyniká Menšíkovo improvizované hraní a neskutečný neherec Josef Šebánek se svými hláškami. Film, který se dá milovat i zavrhnout. ()
Teda, nevěděl jsem, že Jana Brejchová má sérgu, navíc tenkrát o dost hezčí. Teď už ani ne, chch. Ale nevadí, touhle rolí se zapsala do duší fandů filmové kvality. Formanovi se povedlo vytvořit nezapomenutelné dílo, které je velmi vtipné, i když se nesnaží diváka do smíchu nějak tlačit. Všechno, čemu jsem se smál, přišlo nenuceně, přirozeně a jen tak mimochodem. Třeba takové detaily, když si ten jeden záložák pod stolem šudlil prsteníček, že to vypadalo úplně jinak. Nebo ty Pucholtovy balící a oblbovací techniky. A jako třešeň na dortu celá epizoda u rodičů - film je celý dobrý, ale tohle nemá chybu, to jsem metal salvy. Duo Šebánek/Ježková geniální! "Víte, jak je víno zdravý? Když to roste, tak to ze země bere všechny možný živiny." Výběr herců/neherců naprosto dokonalý a jejich výkony podle toho také. Ty dialogy jak kdyby nebyly psané scénářem, ale jakoby byly ze života a herci byli skutečné postavy. ()