Neviditeľná

Pro mě jeden z neslepších festivalových filmů. Při jeho sledování si nešlo nevzpomenot na Černou labuť. Nejenom, že jsou si oba filmy blízké tématikou(a Neviditelná určitě není případem nějakého opisování, protože vznikala 4 roky), divadelním prostředím, proměnou hereckého zjevu, ale také pozoruhodným zachycením vztahu režisér-herec, propadnutím roli atd. Fakt, že se mi Neviditelná líbila dokonce ještě o trchu víc než Černá labuť, je dán tím, že postava Marie Mühe se rolí sice promění, ale rovněž ji vstřebá, naučí se skrze ní chápat sebe samu. V konečném důsledku tak nejde jenom o postavu v divadelní hře, ale o člověka, který ji rozumí, protože rozumí také sám sobě. Nejedná se tak pouze o proměnu osobnosti ale o určitej druh katarze a pochopení. A to nemusí nutně končit smrtí./MFF (08.07.2011)

Strasne lituji faktu, ze jsem videl film ve slovenskem zneni (tedy nic proti Slovakum, ale dabingu jako takovemu), ktery mi nedovoli objektivne zhodnotit herecke vykony. I tak si me film uplne nedokazal ziskat a kdyz vezmu v potaz, jak moc jsem se na Neviditelnou tesil, zustal jsem na konci zklamany. Nechalo me to chladnym. (01.02.2015)

Dojezdovou zastávkou karlovarské filmové rychlodráhy se pro mě stal pražský Světozor. Vcházel jsem do sálu s vědomím příběhu podobného Labuti a hereckého výkonu oceněného globem. Obě tyto složky jsou skutečně dominantní. Ohodnotil bych to jako syrovější sestřičku Černé Labutě se zajímavěji prokreslenou postavou i herečkou! Ovšem s mnohem slabším vizuálem. Hlavní problém mám s prostředím - balet jsem docela žral, kdežto tohle "cool" moderní divadlo se mi vyloženě ekluje... Výslednicí jsou silné **** ( tedy lehce slabší dojem než Black Swan ). (16.07.2011)

V úvodu bych chtěla sdělit, že nejsem zrovna divadelní fanda. Většina představení na kterých jsem v životě byla mi přišla jako jednoúčelná snobská povrchní a navíc nemastná/ neslaná záležitost. Chápu, že na pódiu, které má okolo 20m se nedá věrohodně napodobit nic a že v tom divák musí hledat další souvislosti, ale jednoduše to není zrovna můj šálek čaje...Pokud máte rádi divadlo, onu umělecky tvořivou atmosféru při které se tváříte jako postava- úplně odlišná od vás (i když vám diváci ani pořádně nevidí do obličeje) pak je tohle film pro vás. Složitost ztvárnění hlavní postavy Fine je nepopiratelná, myslím, že to nejsem schopná plně ocenit, ale stejně musím říct, že Stine Fischer Christensen byla fenomenální. Tím to pro mě ale asi taky skončilo. Jinak byl snímek podivný zabřednutím do hranice mezi uměleckým světem uvnitř divadla a světem tam venku, kde člověk nemusí hrát, ale musí řešit problémy a komplikace všedního života. Příběh byl perfektně divadelně prkenný a jeho uvěřitelnost klouzala na hranici frašky, ale zase nemůžu popřít, že se objevilo i pár emotivních a povedených scén... Chápu, že pro někoho je to skvělé dílo, bohužel šlo ale lehce mimo mě. (31.10.2013)

*Das Filmfest,Prague 2012* Veľmi by som chcela vidieť celú tú "geniálnu" hru zvrátených psychopatov. Hlavná herečka nevládze niesť film na svojich nahých ramenách, aj keď sa snaží, pretože jej nič iné neostáva. Obdivujem rýchly návrat do života po tom,ako si na neho siahne. Či je ten návrat vydarený, fakt neviem. Silné emócie mi však priniesli scény z rodinného prostredia medzi Josephine a jej sestrou,či matkou. Výkrik do tmy, ktorý aj tak ostal nepovšimnutý, zahladený, neviditeľný. (22.10.2012)