Prelet nad kukučím hniezdom

Miloš Forman postavil pomník svobodě ducha. Je zvláštní kolik lidí kecá o svobodě a přitom nabízí jen další systém a přece žádný systém na světě ani demokratický ani totalitní nepřijde z nataženou rukou a nebude mít v dlaních svobodnou duši. Tu nám totiž nemůže nikdo dát, ale bohudík taky nikdo vzít. Jen my sami můžeme ztratit svou svobodu na duchu, která nám byla dána do vínku při narození a bohužel často velmi pozdě si uvědomujeme jak lehce jsme se vzdali nejkrásnějšího daru do našeho života - svobodné mysli, svobodné duše. Nicholsonův McMurphy mě obejmul srdce. McMurphy totiž předváděl, jak se má o svobodu duchova bojovat. Velmi dlouho po skončení filmu jsem seděl naprosto bez hnutí a vzpomínal jsem na všechny ty "vrchní sestry Ratchedový ", které jsem už v životě potkal, na ty svině s laskavou tváří a betonovým srdcem, na všechny ty hajzly nabízející hnilobu v krásným obalu a přemýšlel jsem jak by se asi zachoval největší frajer světa McMurphy. Pro mě osobně je tento film příliš silným zážitkem, než abych dokázal napsat objektivní komentář k tomuto filmu. Ale kurva, proč psát na csfd.cz objektivně, frázovitě a bez jasnýho vlastního názoru ? Protože to působí na ostatní lépe ? Abych nebyl za svůj filmový vkus ostatním pro smích ? Protože si tím nikoho proti sobě nenaseru a mám tak menší šanci, že přijdu o něčí body ? A není to právě příklad, že tímto způsobem uvažovaní, začíná zcela dobrovolná genocida vlastní svobody ? Tenhle film je povinnost si uložit někam do podvědomí a nastavit v něm alarm, který by zablikal pokaždé, když se na blízku objeví nějaká "vrchní sestra Ratchedová." Pane Formane, za tenhle film máte můj obrovský doživotní obdiv a jedno velký chlazený ! (28.06.2008)

(1001) Jak praví kapela Traband: Indiáni ve městě, indiáni ve mně jste, indiáááni! Jeden z nejpovznášejícnějších depresivních konců, co znám, a proto ho zbožňuju. Co nelze filmu upřít je skvělá volba herců. Takovouhle snůšku individuí potkat v metru, tak se buďto otočím a uteču nebo si sednu mezi ně a začnu po cizích lidech házet šachové figurky. Knihu jsem nečetla, takže nevím, jestli je to dobrá adaptace, rozhodně to ale je dobrý film. ♥♥♥ (13.06.2010)

Netradiční nejen divácký zážitek. Kdo jej měl možnost vidět, nejspíše nezapomene na tři věci tohoto Formanova snímku. 1/ Louise Fletcherová, před kterou před natáčením přeběhl bazilišek a nalepil jí na obličej kamenný výraz, který z ní udělal ďábelskou, bezcitnou, puntičkářskou a strojovou mrchu, jenž život v psychiatrické léčebně přeměnila na umělé vězení s přesnými pravidly a harmonogramem. 2/ Jack Nicholson, který se zde stal jejím pravým opakem, je živý, cholerický, nespoutaný, věci kolem něj ožívají, protože vnímají tu jeho energii a radost ze života. Jeho McMurphy se snaží pacienty duševně osvobodit a dokázat jim, že se mohou těšit z čehokoliv kolem sebe. Důkazem jest více než dojemná scéna improvizovaného baseballu. Snímek mocně finišuje, dokonce divákovi dopřeje fullkontaktní rozepři mezi oběma lidskými póly, aby v samotném závěru (zatřetí) šokoval, přičemž si vysloužil i tu pátou hvězdu, kterou má ode mě za největší počet otázek začínajících slovem "Proč", které jsem si po jeho skončení kdy položil. 109 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (10.08.2007)

Možná je to v souvislosti se jménem Miloše Formana překvapivé, ale jeho jméno se mi vybaví vždycky, když pomyslím na politické motivy ve filmové tvorbě, a to jmenovitě levicové politické pojmy. V jeho filmech se sice neobjevují revoluce nebo stávková hnutí, ani se nejedná o nějaké jednoduché a jednoznačné politické manifesty, ale Forman pracuje složitým způsobem se základními ideály intelektuální levice a mapuje ve svých snímcích hranice lidské svobody, demokracie, rovnosti. Např. v Ragtime se dotýká problému rasové emancipace, ve Vlasech zase protiválečného hnutí a v Přeletu nad kukaččím hnízdem jako nezúčastněný pozorovatel sleduje odvěký konflikt mezi autoritářstvím zaštiťujícím se kompetentností a odpovědností za svěřené ovečky, která je zastupovaná "velkou" sestrou, a mezi svobodomyslností a anarchií reprezentovanou bouřlivákem ztvárněným Jackem Nicholsonem. Na jedné straně je sice odpovědnost, ale víme my vůbec, jestli jsou ti, kteří rozhodují, vždycky nezištní a spravedliví? Na druhé straně jsou schopní ti, kteří operují pojmy absolutní svobody nést odpovědnost za následky svých činů a fungovala by společnost složená ze samých McMurphyů? Nelezlo by nám to, co obdivujeme na jeho boji za vlastní práva, za chvíli krkem, kdyby nás to obklopovalo? A především je demokratické hlasování ve společnosti složené z průměrných lidiček často s mizerným vzděláním, nízkou inteligencí a mizivou motivací tou nejlepší cestou správy společnosti? Nerovná se náhodou demokratická volba při obsazování politické funkce hlasování nesvéprávných pacientů psychiatrické léčebny? Po herecké stránce, ale i po té režijní a scénáristické, patří Přelet nad kukaččím hnízdem k jednomu z vrcholů světové kinematografie a Forman se stal po právu legendou amerického filmu. Celkový dojem:100 %. (14.01.2012)

Na druhý pokus se mi Přelet nad kukaččím hnízdem hnízdem líbil mnohem více, než na poprvé. Je možné, že jsem jej začal vnímat jiným způsobem a možná tomu pomohl i velmi kvalitní český dabing. Miloš Forman je Pan režisér, jeho zahraniční tvorbu mám mnohem radši, než to co natočil u nás. Každý jeho film mě dokáže nějakým způsobem zasáhnout a já mohu jen konstatovat: "Sakra, to byla zase trefa do černého." Stejně jako u většiny Formanových filmů, jsem tu nemohl na začátku dýchat, byl jsem naprosto unešen tím, jak se mu podařilo přenést svět blázince na plátno, jak dokonale si postačil s jednou místností (ano, je tu výlet na loď a exteriéry blázince...), ve které rozehrává dlouhé, přesto ani chvíli nenudící drama. Jack Nicholson ve svých nejlepších letech navazuje na svůj herecký výkon z Čínské čtvrti a strhává veškerou pozornost jen na svou postavu, v žádném případě však není jediným nosným prvkem příběhu, neboť v tomhle snímku se neustále něco děje. Jak už jsem se zmínil, Přelet nad kukaččím hnízdem je geniální již v prvních minutách, ale to co se děje na konci, to je opravdu síla. Je vidět, že Miloš Forman moc dobře ví, co si divák po filmu odnese. Ano, zapamatujeme si konec, který má být úderný, narozdíl od současné produkce však nevolí ohranou pointu a ani nešokuje, právě naopak, jen pokračuje v rozehrané partii a zasadí divákovi drtivý mat. [TOP 19/17 97%] (10.12.2006)