V zajatí démonov

Slusna jizda a asi dosud nejlepsi Wanuv film vkladal jsem do toho velke nadeje a po navsteve temneho kina jsem rad ze opravnene ze zacatku mne to sice moc nechytlo rozjezd je takovej pozvolnej ale pak se rozpouta takovej teror jakej jsem uz dlouho nevidel teda ne ze bych se z toho posral tato tvrzeni mi zase prijdou ponekud prehnana ale je fakt ze par lekacek je vymazlenych a dost casto jsem pri nich prozival prijemne mrazeni v zadech a naskakovani husi kuze prace z atmosferou je excelentni a par bububu je tu fakt lehce drastickych nikomu se slabymy nervy nedoporucuju a jsem rad ze Wan konecne ten ducharskej potencial vyuzil naplno jeho predchozi filmy sice nebyli spatny ale ve srovnani s Conjuring pusobi napr takovy Insidious jako pohadka pro deti takze nastesti porad lze natocit kvalitni atmosfericky horor neni jeste s timto zanrem uplny konec a to je dobra zprava samozrejmne ze na nejakou originalitu zapomente ale to se ani cekat nedalo hlavne ze je to dost desivy tisnivy a pusobivy hlavnim hrdinum jejich udel nezavidim a v tom baraku bych fakt bydlet nechtel skoda trochu odbytyho konce to finalni vymitani uz mi totiz nejak desivy ani neprislo a spis jsem se nad nim pousmal a taky se mi zdalo ze se s tim vsim nakonec preci jenom vyporadali az prilis snadno takze finalni resume asi takhle Conjuring urcite neni bezchybny a rozhodne to neni horor desetileti jak se casto vsude mozne objevuje ale urcite je prijemnou vzpominkou na dobu ve ktere se tocili opravdu horory zamerene predevsim na kvalitni atmosferu a dokazali opravdu vylekat a nepotrebovali k tomu ani hektolitry krve a blitek a spoustu stupidnich vypatlanych drsnych fuckujicich deticek v hlavnich rolich doba kvalitnich hororu jeste neni uplne mrtva a to je pozitivni zjisteni v ramci zanru zatim urcite film roku a na moji strane velka spokojenost (28.07.2013)

Zvuková stopa filmu děsila i moji sestru, která vedle v kuchyni počítala limity, ale to, že jsem trošku řvala strachy (přece jen je noc a ten kravál ve filmu byl velký), mi nemůže zabránit v tom, abych se pokusila prohlásit, že film vlastně ve výsledku nic moc. Protože ta story je prostě strašně, strašně špatná. Samozřejmě jsem si vyhledala, jak že to s rodinou bylo ve skutečnosti, a ihned mě začaly napadat různé způsoby, jak by se podobná látka dala zpracovat. (Mezi jinými i bergmannovské drama, například. Černobílá. Matka v kuchyni hněte těsto. Musí se postarat o svou rodinu. Rodina musí vydržet. Políčky neviditelných rukou. Studené políčky a ji z nich pálí tváře. A znova. A znova. Otec ve sklepní dílně opravuje rozbité hodiny. Čarodějnice ho hladí po krku a zádech a představuje si samu sebe v manželské posteli. Pět dcer se k sobě tiskne v jednom pokoji, jsou oněmělé, po tvářích jim tečou slzy, zatímco slabé hlasy přesně za hranicí světla se dožadují pozornosti pro sedm vojáků pohřbených ve zdi. Deset let v tomto domě. Deset let čekání na boha.) A James Wan se samozřejmě vytasí s tak podružnou interpretací, až bych si přála ho někdy osobně potkat a nafackovat mu. Jeho (a tedy scénář napsali nějací dva jiní lidé, kteří by tedy asi taky zasloužili osobní setkání) verze okázale ignoruje jakýkoliv ze zajímavých a originálních prvků původního případu, takže nám vzniká bezpohlavní a nerozlišitelná říkanka podobná desítkám dalších, která žádnou nálepku "podle skutečné události" nikdy nemůže obhájit. Žádné ctění času nebo citlivost pro koherenci duchařského světa. Místo rozvíjení na místě přítomných motivů zanáší pozornost pitomými srdceryvnými problémy vyšetřovatelů. Damn, ale i ten sklad plný "věcí" by mohl být tak cool, kdyby vypadal a byl použit jinak. A teď už jsem tak rozčílená, že raději přestanu psát. (15.12.2013)

Obrovský odlehlý barák, vrzající dveře, hrací skříňka, zastavující se hodiny, záhadný sklep, zvonkohra, krvavá historie, pět dcer a jeden manželský pár. Realitní makléři brzy nebudou mít co žrát. Duchařina vycházející ze skutečných případů jednoho neortodoxního manželského páru, která umí struny napnout skutečně famózně. James Wan vždycky dokázal i z mizerného námětu vymačkat maximum, navíc rád zvedá prostředníček, šponuje atmosféru nepříjemnými záběry, pomáhá mu k tomu skvělé řemeslo a kašle na rating. Navíc škála nadpřirozených jevů díky němu málokdy přesáhne rozumnou mez. O krapet lepší než jeho Insidious, proto ty čtyři hvězdy (tři by byly v rámci žánru skutečně nespravedlivé). (21.09.2013)

U mňa sú to dosť slabé 4 hviezdy (dal by som tomu okolo 70%), obvykle sú tu horory poriadne podceňované, v tomto prípade mi však hodnotenia prídu kúsok prestrelené. Je to klišé ako hrom, čo my však nevadilo, lebo čo už sa dá vymyslieť na tému prekliateho domčeka, že. Neprekážalo mi ani to, že Wan využíva stále rovnaké metódy strašenia, pretože sa výborne dokáže pohrať s atmosférou, a mňa tie jeho voskové ksichty škaredých duchov či odporné bábiky stále berú, vlastne kým to funguje, meniť to netreba. Vo väčšine prípadov predchádzajúcich duchárin však režisér využil aspoň nejaký prekvapivý zvrat, prípadne šokujúci záver. Tohto som sa však nedočkal. Ale OK, ani to nie je to, čo mi vadilo najviac. Lenže prvú hodinu sa tam dokopy nič nedialo (s výnimkou jednej desivej scény). Ku koncu to samozrejme zhustlo a exorcizmus už bol bezchybný, no mne to prišlo trochu málo - celkovo som sa totiž zľakol možno raz, max. dvakrát, a aj duchov ukazovali iba sporadicky. Samozrejme, v porovnaní s ostatnými horormi a dennodenne vychádzajúcimi shitmi je to nadpriemer (keby som dal len 3*, bol by som nespravodlivý a asi by som nezaspal), ale v porovnaní s peckami ako Insidious či nedocenený Dead Silence je to pre mňa sklamanie - tie sú totiž podľa mňa o jednu až dve triedy vyššie. (04.08.2013)

Žánrová slast. Ano, příběh je už ohraný jak 50 let stará deska a James Wan už vlastně jen mistrně míchá své dávno vyzkoušené propriety. Ale tentokrát podává stokrát viděnou hororovou omáčku takovým stylem, že z toho opravdu mrazí a nějaký předvídatelný příběh mi byl v tu chvíli ukradený. Zde Wan svůj styl dovedl do dokonalosti, atmosféra je neskutečně mrazivá po celou stopáž, lekačky fungují na jedničku, navíc si to díky kameře dokáže udržet punc hororů ze sedmdesátých let a divák nemá ani chvilku oddechu. A to říkám jako divák, co poslední dobou u hororů spíše usíná nudou a jen tak ho nějaké bububu nedostane. Zde se to však Wanovi povedlo na jediničku a překonal i má největší očekávání. A za to mu dám bez problémů tu pátou hvězdou. Tvůrce, který v současném hororovém bahně umí pracovat s atmosférou a nespoléhají se jen na hlasité lekačky, si musíme v dnešní době obzvláště cenit. (19.10.2013)