V zajatí démonov

K-klepal j-jsem s-se s-str-strachy; to bohužel nemohu říci. Napětí beze strachu s nefunkčními lekačkami. Což by nebylo na škodu, kdyby to právě na vyvolání strachu a lekačkách tolik nestálo. Wan sice v první polovině skvostně a ukázkově buduje i šponuje napětí (ostatně vychází ze žánrových klasik), ale naprosto nic z toho. I když něco přeci jen... Přeplácané finále, které honí tolik zajíců, že mu všichni do jednoho utečou. PS: Vřeštící Valena k nezaplacení! (01.08.2013)

Jak vidno, Wan si téměř veškeré své neduhy odbyl už v Insidious a kompletně se oprostil od všech rušivých elementů, které nepatřičně a zbytečně nabourávaly jeho komplexní auru. The Conjuring je totiž někde úplně jinde. Chytrý, skvěle načasovaný exkurz zpět do 70. let, s bravurně vykonstruovanou atmosférou a pomalým, staromilským budováním napětí, které jednoduše nepřestává pulzovat. Výrazně mu prospělo roztažení do dvouhodinové stopáže, díky čemuž se dokonale seznámíme nejen s postavami, ale i jednotlivými dílčími liniemi, které se dokonale doplňují v mrazivě kompaktním celku skvostného strašení. S výslednou atmosférou bravurně koreluje i Leonettiho jedinečně hravá kamera a Wanův soustavný nadhled či produktivní hrátky se žánrovými konvencemi a klišé. Za pár let bude The Conjuring oslavovanou klasikou. Nikoliv pro svoji originalitu, nýbrž přímo uhrančivou atmosféru ryzího strachu. A Joseph Bishara je jednoduše král horrorové hudby. (02.08.2013)

Že se budeme bát jsme všichni věděli. James Wan natočil podobnou pecku jako Insidious, takže kdo má rád strach, určitě by neměl otálet s návštěvou kina a vyrazit. K naprosté dokonalosti opět chybí jen pověstný kousíček. Místy se mě zdálo jakoby nás pan režisér v určitých momentech trošku šetřil, protože několikrát hodně citlivě strašidelnou scénu utnul. Spíše se zaměřil na postupně budovanou atmosféru což se mu povedlo na jedničku. Závěrečné vymítání je snad první, které se mě kdy líbilo. (29.07.2013)

Obrovský odlehlý barák, vrzající dveře, hrací skříňka, zastavující se hodiny, záhadný sklep, zvonkohra, krvavá historie, pět dcer a jeden manželský pár. Realitní makléři brzy nebudou mít co žrát. Duchařina vycházející ze skutečných případů jednoho neortodoxního manželského páru, která umí struny napnout skutečně famózně. James Wan vždycky dokázal i z mizerného námětu vymačkat maximum, navíc rád zvedá prostředníček, šponuje atmosféru nepříjemnými záběry, pomáhá mu k tomu skvělé řemeslo a kašle na rating. Navíc škála nadpřirozených jevů díky němu málokdy přesáhne rozumnou mez. O krapet lepší než jeho Insidious, proto ty čtyři hvězdy (tři by byly v rámci žánru skutečně nespravedlivé). (21.09.2013)

Fúú. James Wan je mistr atmosféry! CONJURING je po vynikajícím Insidiousu a thajském Shutteru ta nejlepší duchařina poslední dekády. CONJURING je drsný, krutý - nikým nešetřící horor, který se v závěru přibližuje k infarktovému momentu (exorcismus, mnoho záběrů, zrychlené tempo, spousta zvuků které vytváří v divákovi paniku). James Wan nepotřebuji litry krve, aby diváka zhnusil, nebo vyděsil, Wan má daleko promyšlenější formu: budování napětí, námět (i když tenhle námět je klišé), intenzivní atmosféru, dokonalé zvuky, děsivé scény, skvělou práci s kamerou, v každém překvapujícím momentu ten nejlepší vybraný temný tón - a v prostředí domu je nepřekonatelný (moc moc moc se těším na Insidious 2). A z tak ohraného námětu vytěžit tak intenzivní duchařinu potvrzuje Wanovu kvalitu. James Wan je pro mě nový Sam Raimi a Derrickson se svým Sinister se může jít zahrabat. CONJURING bych povinně pouštěl lidem, kteří jsou někde v lese na chatě. (14.08.2013)