V zajatí démonov

3:15 zemřeš v Amityville, 3:07 zemřeš tady - to aby si člověk v podobně nesnášenlivých domech natočil na tři budíka a šel si lehnout za psem do boudy.. Je pravdou, že Wan nepřišel s ničím novým, ale to, co důvěrně známe, dovedl k dokonalosti. Haunted House hororů s rezidencí, co vrže, skřípe, bouchá dveřmi a z nájemníků děla vynervované trosky jsem viděl tucty, stejně tak vymítacích filmů s posedlou snahou zabít své nejbližší, kroucením hlavy ve stylu puštíka a nadáváním Ježíškovi, jenže ten hrůzu přinášející Malajec umí pomocí zvuků, timingu scén, kamery i oldschoolové patiny navodit atmosféru, při které vám běhá mráz po zádech olympijské časy a to je jak známo efekt, při kterém divák sám sebe neobelže.. Apropo, absolutně jsem nečekal, že u mě The Conjuring vyvolá Pavlovův reflex - od nynějška totiž dvojí tlesknutí podněcuje reakci v podobě nutné výměny zablácených spodků! To znamená už žádné latinsko-americké tance s tleskáním nad hlavou, šatní moly zabíjet na první dobrou a hlavně, vyhnout se návštěvě divadla, neboť závěrečný aplaus by mohl vyvolat něco vskutku nechutného.. (03.10.2013)

Co má tahle převelice klasická bubu vymítačka opravdu k dobru, to je herecké obsazení. Vera Farmiga čím je starší, tím je lepší, i ostatní tři hlavní dospělí mě velmi bavili, a děti fungovaly. Vlastně bych ještě mohl pochválit kameru -- konečně zas jednou natočil někdo sedmdesátky stylem, kterým by byly natočeny v onu dobu, bez toho, aby se z výsledku stala artistní manýra a břečka. Úplně naplno ovšem nadšen nejsem, tempo občas víc než klopýtalo a úplně jsem vypadával z děje, což u filmu, který má sevřít a nenechat dýchat, je docela hloupé. Slušný nadprůměr. (09.10.2013)

„Prachsprostá vykrádačka“ je dnes už takové obehrané spojení, tak se tedy inspirujme u našich yankeeských bratrů a převezměme jejich krásné a mnohem výstižnější „a patchwork quilt of suck“ – jsem hororový amatér s pamětí a všímavostí vychlastaného sklerotika a i já jsem zde objevila nestydatou, samoúčelnou slepeninu nejslavnějších motivů ze Stáhni mě do pekla, Paranormal Activity, Entity, Ptáků, nemluvě o celé struktuře Amityvillu a určitě mnoha dalších. K tomu můžeme přidat tunu klasických klišé a zblízka zabíraných lekaček. Mezi největší WTF patří počáteční soustředění jak na postupně čím dál vyjukanější rodinku (a lá zmíněný Amityville), tak na vyšetřovatele chystající se ve stylu neonoiru na svůj nejhnusnější případ, který je navždy změní – oba úhly pohledu spojené takhle dohromady mají vzbudit zdání komplexnosti, jenže od samého začátku zcela jasně směřují do jednoho společného bodu, aniž by se nějak ovlivňovaly nebo obohacovaly, a film tudíž mohl zrovna tak dobře začít ve čtyřicáté minutě. I ta nejslabší duchařská/pseudoduchařská/démoní epizoda Lovců duchů skýtá svižnější, intenzivnější a děsivější podívanou (plus i ten exorcismus mají Winchesterovi podstatně vymakanější). (03.08.2013)

4D kino - koukat na tuhle perfektní vymazlenost v chaloupce utopený v lesích na Vysočině, který i Zeman opustil, při bouřce, kterou teda Taťána Míková setsakra podcenila. Ten korejskej rip teda taky zrovna nebyl nitroglycerinem na moje mrtvičky! Jinak skvělá skrumáž všech hororových proprietek (chyběl ještě obří klaun!) a malé dějiny hororu v kostce. Nezaprášený dějiny. 80% (12.08.2013)

James Wan už má vzorec na to, jak spolehlivě vyděsit. Prostě to sype z rukávu a stále to funguje. Tentokrát se rozhodl udělat takový hororový opus magnum, takže zainteresovaná rodina dostává nehoráznou šikanu asi od tří duchů. Strach trochu poleví, když do baráku přijde Patrick Wilson a Vera Farmiga, v podstatě takoví krotitelé duchů, ale i druhé kolo dovede spolehlivě vyděsit. Jako bonus tu je spousta hororových rekvizit a stylové "toto se skutečně stalo" závěrečné titulky. (22.09.2013)