Kids

Larry Clark nám nabízí výborný pohled na New York poloviny 90tých let. Autentické, reálné prostředí tohoto nikdy nespícího města. Mládež, bezvýhradně chycená skateboardingem a zdánlivě bezstarostným, teenagerským životem, plným všeho špatného, což si myslím, že v NY v těchto letech, byly naprosto běžné radovánky oněch "dětí", kteří rozhodně nemyslí jako děti. Stačí se podívat na ten reálný, všudypřítomný ruch a plné ulice. Jejich tu hodně, přesto každý sám. Chloë Sevigny zde asi jediná předvádí nějaký herecký výkon a sedne jí to skvěle, to se musí nechat. V 90tých letech jsem děj, dá se říci, částečně odmítal a byl unášen silným nádechem SK8 culture, ve státech již v této době těžce zakořeněné. Nemyslím si, že by chtěl Clark nějak více záměrně "šokovat" a jestli ano, tak snad nešťastným osudem (nejen) třech mladých, krásných dívek. Po dějové stránce se film celkem slušně vyvíjí. Bezvýchodnost situace stále narůstá a nakonec dospěje k jasnému konci "jesus christ, what the fuck happend?". Jen pár osudů z mnoha, vždyť jich je tam opravdu hodně. Obrovský plus za originální hudbu k filmu, a také za perfektní sbírku oldschool hip hop songů. Film, který vidět v patnácti bylo opravdu velmi "inspirující". Záleží jen, čím se člověk nechal inspirovat. Dnes si to dávám v originále, což mé hodnocení drží ještě pevněji. (03.10.2011)

Hodně nadčasová záležitost. V době, kdy byl film uváděn v našich kinech, jsem byl teenager a kdo ho neviděl, byl loser. Byl jsem loser. Po osmi letech jsem to napravil na DVD a musím říct, že bych to v té době stejně nepochopil. Larry Clark je podivín a možná by se dal označit i za pedofila hrajícího si na filmaře. Přesto má jeho snímek výpovědní hodnotu, která je tvrdá, ale i tak skutečná. Kids jsou realita a ačkoliv tomu někdo nechce věřit, skutečně to občas takhle chodí. Neherci se v kameře mění v profesionály, naturalistické záběry dodávají nádech dokumentárního snímání. Příběh se příliš nerozvíjí a jde v přesně očekávaných stopách, ale i tak je hluboký a silný. Rozhodně si zaslouží své místo ve filmové tvorbě. (05.04.2003)

Staré dobré paravidlo: Nie všetko, čo skrsne v chlastom ošialenej hlave je dobý nápad a skončí dobre! No jasné, každý sme mali 15-sť, každý sme boli teenager. Hormóny explodovali a jediné čo v hlave frčalo bola šukačka, šukačka a šukačka. A celý svet sa točil len o tom, kde sa spácha nejaká ekšn ,aby bolo kde šukať. O tom, že chlast, sex a rock´n´roll sprevádza mládež medzinárodne niet pochýb. No môžeme byť zatiaľ radi, že nie vo všetkom sa musíme opičiť po podobne sexom posadnutým Američanoch. Nechcem sa dožiť doby, kedy moja dcéra uvedomele a s podozrením pôjde na AIDStest. Samozrejme že film je určený len veľmi ohranečenému vekovému publiku, do ktorého ešte chvalabohu patrím. Snímok síce kus mimo našu relatívne zdravú Európu, ale i tak trafil do čierneho! (14.02.2012)

Díky svému silnému společenskému odkazu se Kids mohou i po letech řadit na přední místa mezi snímky, které se absolutně neohlíží na „morálnost“, neustále diváka tlačí do té nejhlubší deprese, kladou tabuizované otázky. Pravděpodobně nejvíce diskutovaným aspektem snímku je jeho přístup k násilí, k sexualitě, drogám a jeho živé vyobrazování. Jeho uchopení je platné i po letech (když se občas z doslechu dozvím, jak se dnešní šestnáctiletí, ale i třináctiletí, baví, tak mi jde mráz po zádech - doba se nenávratně mění, před několika lety si školáci pod lavicí prohlíželi pornočasopis, dnes na školách jedou drogy, v tašce místo učebnic nosí nože), z podobně laděných snímků na mě ale podstatně více zapůsobila například na první pohled průměrná (o to víc zajímavá a působivá) Třináctka režisérky Catherine Hardwicke. (27.07.2007)

Jeden z mála filmů, který opravdu poměrně autenticky zobrazuje dnešní mládež (nebo aspoň mládež nižších vrstev). Bylo mi sympatické, že 15-17letí kluci hrají opravdu herci, kteří na ten věk vypadají. V ostatních filmech, je většinou hrají o x let starší herci. Jenom pár sén bylo trochu přehnaných a paradoxně ubíraly na autentičnosti (sex s holkou která spí a nezbudí se, totální zmlácení skejťáka). (30.01.2008)