Hra

Nemůžu si pomoct, ale v rámci naprosté originality ve filmovém průmyslu jsem se Švédskou kinematografií spokojen. Po naprosto minimalistickém Dag och natt jsem se dostal k dalšímu švédskému skvostu, který opět těží ze statické kamery a dost nekompromisním způsobem nám představuje situaci multikulturalismu ve Švédsku. Co je ale na filmu to jedinečné, tak především fakt, že nás nutí si nedělat k nikomu bližší vztah způsobem jak je natočen. Je dost odtažitý, syrový a těžce psychologický. Vlastně ze začátku nefandíte nikomu, jenom sledujete dění a snažíte se dostat do hlav všech příchozích. Závěrem Vás pak přesvědčí o tom, že spravedlnost v tomto světě neexistuje, což mě uvedlo do silné apatie, až deprese. Švédsko se evidentně propadlo do období, kdy rovnocennost s emigranty je více než na hraně. Jakékoliv viditelné (především ale ty oprávněné) rasistické protesty Švédů proti emigrantům jsou následně trestány. Proč? Že by se jim ty otevřené hranice začali mstít a oni se cizinců začali regulérně bát? Nemůžu si pomoct, ale takový směr nás snadno může zavést až do záhuby. Švédsko, jakožto vzorová země s nejotevřenějšími hranicemi v Evropě by si rychle měla dát do pořádku svá pravidla a emigranti do ní příchozí by je okamžitě měli začít respektovat nebo se tam brzo něco stane. (21.09.2014)

Človeku celý čas vyskakuje nožík vo vačku. Tak obsahovo odporné, až to bolo výborné. Nechcem sa vyjadrovať k ľudskej tuposti ohľadom slepej korektnosti ohľadom multikulti, kedy niekto nedokáže pochopiť, že ide iba o utópiu. Keď sú už decká takéto odporné, tak čo z nich vyrastie? Kedysi bolo Švédsko moja naj krajina, teraz by som tam nechcel žiť ani týždeň, toť výsledok politickej korektnosti žiaľ. Ale komu niet rady, tomu niet pomoci. Inak krásny príklad ľudskej obmedzenosti bola tá scénka, čo sa tá ženská chcela sťažovať, že chudáčikov černoškov šikanujú. To bola silná káva. Slušný nadpriemer. 80/100 (14.12.2020)

nepříjemný film o zlých věcech a pro mě nejlepší Ostlund.  Hra se samozřejmě dá vnímat jako zrcadlo současné švédské společnosti, která se otevřela natolik, že jí nakonec multikulturalismus začne sžírat zevnitř a bude mít velký problém aby si to nějak narovnala (závěrečná scéna má silně kroutihlavý efekt). Taky se ovšem dá vnímat mnohem obecněji, protože děti se mezi sebou šikanují všude a nezáleží na barvě pleti ani zemi původu. Nejednou mi během sledování naskočily věci, které sem musel řešit před nedávnem ve škole svých dětí, z čehož mi nebylo vůbec dobře a o to silněji na mě Hra zapůsobila. Ostlund tady dokázal oba velké problémy spojit do jednoho (plus k tomu přidal ještě apatii většiny dospělých)¨a stvořil působivý a emočně silný mix, který si budu pamatovat ještě hodně dlouho...90% (08.06.2023)

Celá první hodina se odehrává v uzavřeném prostředí (švédské světelné podzemní město, dopravní prostředek), druhá polovina pak v příměstské přírodě a na ulicích. První prostředí je pro rozvratnou činnost gangů mladistvých jako dělané, ale i to druhé mají kupodivu rovněž dobře zmáknuté. Film Rubena Östlunda je i v rámci filmů zabývajících se šikanou zcela mimořádný, a to především svojí komplexností a vytříbenou popisností nezaujatého vypravěče - včetně metonymie kolébky, která nikomu nepatří, tedy. ten, kdo se v ní narodí, a to, že se nakonec objevuje u "imigrantů", může znamenat i ještě dlaší posun ... Záverečný odkaz, že jsou i jiné hodnoty (tanec, klarinet) asi neprojde; v celkovém kontextu se nemůže jevit jinak, než jako komická vsuvka. A jaký další film Östlund natočí? Zřejmě již z prostředí segregované společnosti, v níž rodiny švédských intelektuálů a podnikatelů budou žít někde za zdí a běžný venkovní život zcela ovládnou gangy ne již dětské, ale dospělé. Zábava, sport, hra, cokoli, co děti provádějí, je vždy přípravou na budoucí "povolání", každý se usadí (jak se říká), ale usadí se jen do toho, co důvěrně poznal v dětství... Také jsem viděl svoji peněženku s doklady, jak opustila batoh a začala létat z jedné ruky do druhé, až se někde ztratila... Jansen ve svém komentáři cituje Hanse-Hermanna Hoppeho, který se sezuje z trůnu dalšího boha, náhražku Boha, demokracii. (03.10.2014)

Lekce do života. Tohle mě opravdu zaujalo. Jak už je tu napsáno film ukazuje mnoho rovin této hry(života). Lhostejnost okolí, které se nezapojuje, dokud se jich to netýká, nebo není povšem. Reakce šikanovaných - John se po..., Alex spolupracuje a Seb klade odpor. Neschopnost zákona s tím cokoli udělat a jeho plošnost, která nedokáže postihnout morálku (revizoři v tramvaji). Výprask, který dostane kluk za opuštění party. Odplata tatínků na někom jiném a následná diskuze. Vrchol byl závod, kdy víte předem kdo vyhraje,ale stejně musíte běžet. Napadl mě přitom i paradox toho, že imigranti ovládají pravidla závodu a určují si podmínky, ale obecně je tomu přesně naopak, viz světový obchod. No nic, nakonec stejně platí, že co člověk rozsévá, to sklidí. (08.07.2011)