Taking Off

Forman pro milovníky alternativního umění. 1)  Chápu, proč v USA film propadl. Ironie holt není součástí mentálního vybavení některých velkých národů - vidíme to na příkladu mnoha Američanů, naprosté většiny Rusů či třeba většiny Němců. Na druhé straně zase anglický pohled na svět je ironie sama, takže nevím. Malé národy mají k potměšilému vnímání a komentování skutečnosti očividně blíže, což je zřejmě dáno jejich historickou zkušeností a potřebou přežít._____ 2)  Spoiler. Největší dojem na mně zanechala instruktážní scéna, jak kouřit trávu, kterou jsme si v osmdesátkách na videokazetách přehrávali stále dokola v bláhové představě, že TO je svobodná Amerika. Now the other thing that you must remember, is that after you inhale, you take the joint and you pass it to the person sitting next to you. Do not, repeat, do not hold onto the joint. This is called bogarting the joint, and it is very rude._____  3)  Doporučuji k četbě místní Zajímavosti._____ 4)  Snímek jsem viděl potřetí. Přestože jsem si vědom jeho kvalit a vážím si jich, viděl jsem ho pravděpodobně naposledy.                                                         .                                             .            .                                           .                                                        .                                             .                .                                           .                                                        .                                             .           .                                           .                                                       .                                              .                  .                                           .                                                        .                                             .           .                       .                                                                                 .                                              .                  .                                          .                                                         .                                             .                  .                                           .                                                        .                                             .               .                                          .                                                          .                                            .                  .                                          .                                                          .                                            .              .                                          .                                                          .                                            .             .                                           .                                                         .                                            . (09.03.2023)

Vzít si hippies jako tematiku filmu je poměrně náročný úkol, zvlášť pro v Hollywoodu začínajícího režiséra ze střední Evropy. Navíc v době, kdy tato problematika nebyla ničím novým a už hezkých pár let cloumala americkou společností (vlastně už byla v útlumu). Natáčet skupinky zdrogovaných mladých lidí, kteří nic nedělají, jen celý den leží a objímají se, asi není žádný med. Ten pocit bezstarostného uvolnění, kterým hippies žijou, nelze pomocí kamery přenést na diváka. Ve výsledku je to pak pěkná nuda. Forman musel změnit postup a zaměřil se místo dětí na jejich rodiče. Sledovat vyšilující rodiče, marně hledající své zlobivé ratolesti, je mnohem příhodnější podívaná. Dočkáme se tak několika scén, které stojí za vidění. Rize formanovská je například ta s poznáním dívky na fotografii v bistru. Nezapomenutelná pak zůstává instruktážní přednáška „This is the Joint….“ Úvodní záběry zase nechávají vzpomenout Formanův první film KONKURS. Jakoby režisér chtěl i v novém světě uspět stejným debutem. Na ohlas amerického publika si ale musel ještě nějaký čas počkat. Častou výtku, že film nemá závěr, považuji za oprávněnou. I pro mě zůstává Taking Off pouze průměrným filmem s mnoha neduhy, z nichž hlavní je asi scénář. Film nabízí silnou formu mezigeneračního konfliktu. Podanou civilně, bez dramatu. Chybí silné herecké charaktery, které by celou věc posunuly více do psychologické roviny. Snaha vytěžit z nouze ctnost tentokrát vyšla naprázdno. 60% (29.01.2012)

Forman začíná, dá se říci, od znova. Samozřejmě konkurzem. Zachycení autentičnosti bez kýče a trapnosti. Nesmí chybět ani generační skok. Ovšem, přece jen nejsme ve středu Evropy, ale ve Spojených Státech. Forman se rozhlíží zachycuje, píše a realizuje. Rodiče děti hledající a rodiče děti (ne)nacházející, nakonec...všichni se chceme hlavně bavit, ne ? Vynikající komedie i drama. (22.09.2014)

,,Všechno, co nás postihne, je zkušenost, ze které bychom si měli odnést co nejvíc." Po skvělém "Hoří, má panenko" další velká filmová palba Miloše Formana. Ryze americké téma hippies v československém šatu "nové vlny 60. let" mě narozdíl od dobových amerických diváků oslovilo. První Formanův zahraniční film se nese v podobném autentickém duchu jako český Konkurs, ale současně rozehrává zajímavý děj ze života (nejedné) americké rodiny so ztracenou dcérou uprostřed velkoměsta plného drog a zločinů. Zábavná komedie s typickým Formanovym rukopisem v americkém prostredí přerastá až do horkých absurdit při schůze sdružení s kouřením marihuany a následbá zábavu během "vznášejícich" pocitů. ,,Nepřemýšlejte, nechte se unášet. Vnímejte podněty a následujte je!"     . . .       Od začátku originální konfrontace příběhu s textami písní v podaní amatérských zpěvaček na konkursu (o lásce, snech, smutku i drogách), někdy až drobné miniaturní gagy (např. rozbití bílého vajíčka u jídelního stolku, následně na to o dva metry dál štuchnutí houlí do bílé koule na biliardovém stolku...). Pak neskutečný rozjezd v závěreční třetině, úžasně jsem se bavil hlavně nad scénou u karet se svlékáním částí odevu coby trestem za prohru. Stále kontroverzní téma, podána v slušném komediálním nadhledu překvapivě bez trápných momentů, i s kapkou dokumentárního či vzdělávacího charakteru. Jako bonus uprostřed filmu živé vystoupení Tiny Turner "Goodbye, So Long". (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour: Rok s největšími světovými režiséry) (17.05.2018)

No není to pech, když se dítě konečeně vrátí domů a najde taťku křepčícího na stole jak ho pánbůh stvořil a mamku se záchvatem smíchu oben ohne? Mr. Forman nám chtěl asi naznačit generační propast mezi rodiči a dětmi, dokonce přišel s pár zajímavými nápady, jak ji překonat (např. hromadná kuřba marjány na setkání rodičů pohřešovaných dětí), přesto mi uniká, proč musel diváky vystavovat neustálým záběrům na pěvecký konkurz. Největší slabota, co jsem od Formana kdy viděla. (19.04.2010)