Výheň

[GFF 2012, Sydney] S nováčikovským entuziazmom úsporne a predsa efektívne poriešený postapokalyptický thriller, ktorý drží pohromade kvôli priznanej schématičnosti a zdrcujúcemu tempu. Adekvátne nafiltrovaná/zužitkovaná kamera sníma úkrutný boj o prežitie, kedy žeravé slnečné lúče a ozrutný padnutý stožiar nie sú jedinými prekážkami. Veľmi uveriteľné prostredie, presvedčivé výkony protagonistov a ťaživá atmosféra plná zvieravých predtúch, jatrivých obáv-tuhej (bez)nádeje. Debut Tima Fehlbauma je čo do "topicu" už opotrebovaný materiál klasicky odsúvajúci logiku na druhú koľaj a spoliehajúci sa len na empaticky orientovanú interakciu diváci-hrdinovia. Lenže v rámci zvoleného filmového jazyka je to svojbytnosť jak remeň, teda vrátane vyššie uvedeného boduje tiež interpretačný minimalizmus a obmena (dnes už) paušálného gore za ostentatívnu neúprosnosť. Percentuálne to mám na 70 (approx.), ale keď si spomeniem ako laxne s podobným pôdorysom naložil Gareth Edwards pri "Monsters", tak "Hell" je rozhodne hoden aspoň o stupeň lepšej známky. (01.05.2012)

Životodárné slunce nám asi chtělo udělat radost. A tak začalo maličko víc přitápět... Přišlo sucho jak sviňa, civilizace komplet zkolabovala a z hrstky přeživších to byli většinou ti, kterým se neeklovalo uvařit si v hrnci opravdu cokoli, co se hýbe... Ne, nemluvím o fantasticky okrově temném nářezu The Road (2009), řeč je tentokrát o (kupodivu) německém filmu Výheň, ovšem s neméně ponurou, zaprášeně bezútěšnou atmosférou. Žena, dívka a muž, který se hodí, protože vlastní zřejmě jedno z posledních provozuschopných aut široko daleko. To se to bude jinak rozmnožovat k zachování lidského rodu, než v případě již zmiňované The Road ... ;-) Pro jistotu u pumpy přiberou ještě jednoho maníka (asi na semeno...) a pak už hurá na cestu za zelenými luhy a háji, které na ně určitě někde čekají – ROFL! Ovšem, kdyby si hodili mašli hned, měli bychom po filmu, že... A naděje, jak známo, umírá poslední. Bohužel pro ně (a naštěstí pro film) cestou narazí na stále ještě „fungující“ farmu milé rodinky postapokalyptických sedláků-vidláků. Farma se fakt povedla, za tu dávám body navíc. Bohužel, s postupem děje se imbecilita jednání klaďasů i všežravých vidláků stávala neúnosnou. Proč se, proboha živýho, všichni - zprvu sympatičtí lidojedi i jakžtakž snesitelní přeživší – chovají jako vygumovaní tydýti, kteří by v tom nelítostném světě uschnuli na troud, případně skončili na pekáči hned po úvodních titulcích? No proč? Ha? No přece proto, že to mají ve scénáři... Ach jo. Panímáma rodu, původně ostrá jak sekyrka zaseknutá do zkrvaveného špalku, ve finální bitce pocítí nutkavou potřebu přerušit boj a začít se umělecky vykecávat... atd.atd. Ale zbytečně bych se rozčiloval. Prostě Němčouři měli potenciál a prokázali, že umí apokalypsu stejně dobře jako Amíci. Bohužel odkoukali taky ta nejhorší hollywoodská klišé. A na závěr to těmi zelenými luhy a háji kompletně pohnojili ... (21.01.2013)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)

Jediná hororová scéna by v tomto filme bola keby tá mladá naozaj dala tomu mladému. Neviem si ani len predstaviť aké úžasné by to bolo po niekoľko mesačnom ne-sprchovaní. Aké úžasné by bolo cítiť tie voňavučké partie. Neskutočná nuda a nuda a nuda. Toto ma tak ďaleko do hororu ako domnienka "dokonalej" americkej mulatky sediacej pri štyroch hamburgeroch v Mc D. s predstavou že Cola Light ju zachráni pred naberaním nadbytočných tukov. (06.06.2012)

Poctivá práce bez zbytečných dějových kliček, kde postavy jsou jasně schematicky definované, ale vypracované natolik, aby ze schématu vyzařoval i život a vlastní nápad. Nelze nezmínit funkční tempo a budování atmosféry, stejně tak nesporné řemeslné kvality. Hell je počinem věrohodným, prostým a přitom vůbec ne přímočarým. (28.06.2012)