All That Jazz

Strašidelný muzikálový klip na objednávku Ligy proti rakovině? Vedle, byli to srdcaři! Ať to byl kdokoli, nic nezměnil na tom, že v All That Jazz, frenetickém pojednání o umírání, bylo tolik života... Možná Bůh skutečně nemá rád muzikály, přesto zadržel Anděla smrti alespoň do času generálky úchvatných tanečních čísel a my tak mohli dojít k poznání - někdo se prostě nemůže změnit - už bychom ho nemohli tolik milovat... Všichni ale zaplatíme bolestí za zkrácený čas. C'est la vie. (08.12.2014)

Snad nejlepší filmový závěr, jaký jsem kdy viděla. Triumfální rozloučení režiséra se svou kariérou...a životem nenapravitelného děvkaře a workoholika poslední písní na dokonalém jevišti s jásajícím publikem......"Bye bye life, bye, bye hapiness, hello loneliness, I think he's gonna die.... I think I'm gonna die...." (26.03.2006)

Kdybych měl nadevše rád souměrné údy, štíhlá těla, a jejich trhavé pohyby v hudebním rytmu, extravagantní obleky, převleky a návleky. Prostě skotačení mladých žen a mužů, byl bych z toho zřejmě na větvi. Myslím ale, že ani Everly Brothers by ze zmuzikálování své písničky v extatickém tanci smrti příliš nadšení také nebyli. A myslím, že se mýlí i Gudaulin: tenhle žánr mě, jako diváka, kterému moderní balet mnoho neříká, nedokázal dost-statečně upoutat. (07.02.2022)

Když očekávám muzikál o tom, jak se dělá muzikál a dostanu epitaf uspěchaného muže. S Fossem jsem se u Kabaretu i u Lennyho minul, takže mě jeho multižánrová rozlučka zastihla slušně nepřipraveného. Nejde totiž o hudební film v pravém slova smyslu, snad ani o drama, o romantiku nebo o rodinný film. Jde totiž o všechno dohromady, záměrně neúhledně zabalené do uzlíku deprese s body navíc za střih, který předběhl svou dobu. S takovým námětem by celý zážitek mohl být teskný, nostalgický a snad i ubrečený, kdyby na to ale měl čas. Od začátku do konce je totiž na zkouškách i v soukromí té dřiny zadýcháno, až se ze zátěže neveselých témat propotí triko. Scenáristických nožů do zad je tu nepočítaně, jenže ten strhaný pohled Roye Scheidera, chlapa s velkým CH, který ví kolikrát (a to tak že mockrát) pochybil, ten mám v sobě zarytý napořád. (21.11.2020)

Podívala jsem se na muzikál s velkým očekáváním, ale nakonec budu patřit do menšiny, které ten muzikál nic nedal. Upřímně bych to ani moc nenazývala muzikálem jako spíš hudebním filmem. Moc se tam totiž nezpívá, spíš jen tančí. Nicméně, musím uznat, že taneční scény jsou skvělé. Roy Scheider mi ale do té role moc neseděl, asi už ho mám prostě zaškatulkovaného jako drsňáka a do role choreografa bych ho nikdy neobsadila. (05.05.2024)