Kravaťáci

Je dobré si pro začátek ujasnit, čím tento seriál je a čím naopak není. Předně není právnickým seriálem. Korporátní právničinu „dojde-li na soud, je to prohra pro obě strany" či denní právnickou rutinou hledejte jinde (například zde či zde). Tady je právnický kabát pouze pozlátkem; jakkoli nesporně atraktivním i funkčním. Čím tedy Kravaťáci jsou? Na to není jednoznačná odpověď, jelikož to dlouho nevědí ani sami tvůrci, ale pokud něco, tak je lze popsat jako „Game of Suits/mainstreamoví Mad Meni/kancelářské Beverly Hills". Že to pospolu neštymuje? Ano, to je pravda a v tom je největší problém Kravaťáků. Jsou tak nebývale rozháraní, až je tu na denním pořádku, že podprahovou tenzí tepající dramatickou intrikářskou epizodu s kutím piklů a vypjatým bojem o moc následuje výplňkový odlehčený díl o strastech vztahů na pracovišti. Více než kde jinde platí, že na každý klad, na kterém to lze (zcela oprávněně) vynést do nebes, připadá neméně závažný zápor, na kterém to lze (zcela oprávněně) zašlapat do země. Nebýt to v (nej)lepších momentech TAK dobré, tak by se skoro až jednalo o guilty pleasure záležitost (veledůležité předávání složek, což je tak desetkrát za epizodu, je moment, který je tak blbý, až ho budete milovat, a kvůli stokrát opakovaným frázím v každém díle "in the first place", "you know it", "pennies on the dollar", "my firm" apod. si to skoro říká o napití se při každém jejich zmínění). Jenže ono to TAK dobré většinu času je čili není problém přivřít oči nad všemi těmi „ale“ (postavy do počtu, linky vyznívající do ztracena, výplňkové epizody, soap operové momenty, lacinost produkce, kdy si to vystačí s jednou soudní síní pro celé město, tapetami za okny, třemi kancelářemi postupně suplující kancly asi tisícovky firem či od první série recyklovanými uvozujícími záběry na New York), protože když (a je to velké když) se vám ta pětice hlavních postav dostane pod kůži, tak není co řešit. Zvlášť když je to tak návykové a dynamické, že není problém dosavadních pět sérií nakoukat z jedné vody načisto. Což je problém v pozdějších sériích, kdy některé z těch postav, co to táhnou, odchází. A tvůrci to řeší nejhorším možným způsobem. Nově příchozí typově stylizují jako náhrady za ty postavy, co odešly. Což dle očekávání nefunguje a ztrácí to na kvalitě, protože jde o seriál stojící na postavách. A to až do té míry, že to jeden sleduje čistě ze setrvačnosti. Kvality to stále má, ale již ne "srdíčko". A úplné finále by jako sůl potřebovalo trochu hořkosti do vší té sladkosti. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | S3: 4/5 | S4: 4/5 | S5: 5/5 | S6: 4/5 | S7: 3/5 | S8: 3/5 | S9: 3/5 | (07.03.2016)

Gabriel Macht se tady opravdu našel, jeho role je psaná na tělo, stejně jako ten "fancy suit", který nosi! A výsledek? Harvey Specter se stal díky své chuzi, gestům, grimasům, pohybům, mluví a stylu prostě legendou. __ A řekněme si to takhle, pánové, kdo z nás by nechtěl být druhý Harvey? A dámy, kdo z Vás by... em, chápete, ne? (22.07.2012)

Wow, ač je to hodně odlehčený pohled na právnické korporace (co by na tom mohlo být zajímavého?), tak Suits válí. Tak perfektně povedená dvojice hlavních postav to už dlouho nebyla, navíc doplněné ideálním mixem těch vedlejších. Tenhle seriálek si zamilujete. Edit: Jenže druhá sezóna už posílá seriál do kytek - zmatenost a všude jen samá "válka" a začíná to být nuda. (1. sezóna - 90 %, 2. sezóna - 50 %). Edit 2: Třetí sezóna pokračuje v klesající tendenci, chaotičnosti na úkor příběhu a vůbec totální idiocii. Pro mě konec. (14.06.2012)

První série byla zábavná, ale malá provázanost dílů tomu škodila a bylo až otravné, jak se Harvey a spol. museli za každou cenu ukázat jako ti dobří. Série druhá naproti tomu velmi povýšila. Postavy již nejsou tak černobílé a z komediální taškařice se stalo regulerní drama. Osobně jsem si nakonec nejvíce oblíbila postavy Rachel a Louise, které nejsou tak dokonalé jako hypermetrosexuál a vždy vítězící Harvey a geniální Mike, ale o to víc jsou mi lidsky blízké a sympatické. (16.02.2013)

čo na tom, že to glorifikuje povrchné hodnoty, že je to o zazobancoch a ich primárnych potrebách tak vzdialených od reálneho a skutočne hodnotného života, čo na tom, že to heroizuje tú eticky najdiskutabilnejšiu a najkontroverznejšiu skupinu ľudí - vrcholových amerických top právnikov... je to výborne napísané a má to švih, šmrnc a sexepíl (11.06.2014)