Thor: Temný svet

Z papiera film musel vyznieť sľubnejšie, než s ním Alan Taylor naložil. Branagh a jeho vážnejšia nôta, ale i cit pre dramatický oblúk filmu ako celku, druhému Thorovi chýbajú. Najväčšou slabinou (i na papieri) je napokon odbitý záver. Napriek tomu však stále sympatická oddychovka, herecky šťavnatá, Natáliou ozdobená, fantasy feelingom a epickosťou presiaknutá a zopár skvelými, komickými i dramatickými scénami priebežne nakopávaná. 3D nebrať, má vyblité barvy a postráda jedinú scénu, ktorá by naň upozornila. (09.11.2013)

Líbil se mi už první Thor pro pojetí postav spíš než celé zasazení příběhu do kulis... Druhý byl o něco silnější. Nicméně dal jsem si dva dny odklad, co si myslet o celé té jakomytologii, kterou na sebe proti jedničce nalepil. Asi je to pozitivní, Asgard je méně průzračná kulisa vytržená z reality a více fungující svět. Na druhou stranu... jakoby to, co je silná stránka, bylo zároveň slabinou, protože ten velice zvláštní tón se za mě moc nepovedlo skloubit s konceptem komiksu. Prostě asi nejde natočit film, který chce být zároveň Silmarillionem a StarWars a komedií a romancí dohromady, to je trochu overkill a čelní kolize žánrů. P.S. Nefunkční, tmavé, rozmazané 3D filmu strašlivě ublížilo. (09.11.2013)

Kladivo a čarodějnice, Shakespeare a Star Wars, Londýn a Loki, Marvel a plevel. Jsou filmy, které si pro sebe ukradne vedlejší postava. Joker v Temném rytíři zastínil Batmana. Darth Vader si ukradl Temnou stranu Síly a celé publikum ve Star Wars. Christoph Waltz převálcoval ostatní Hanebné pancharty. A Benedict Cumberbatch ovládl všechny vesmíry Star Treku. A teď se k nim připojuje Loki, zlobivý bratr norského (polo)boha Thora, v okouzlujícím podání Toma Hiddlestona. Thor má velké kladivo, Loki charisma vyžilého rockera, který čerpá svou psychopatickou a zranitelnou hanebnost od hitchcockovských záporáků i Alana Rickmana. Ale je s ním větší legrace. V pokračování Thora je ústředním komickým a zároveň ironickým elementem: stal se z něho hláškostroj, který obratně shazuje jak marvelovskou mytologii, tak ostatní hrdiny z Avengers. Nechybí ostatně ani odzbrojující cameo, po němž kino bouřilo smíchy. Jenže Lokiho je ve filmu málo a kromě něj funguje bezchybně už jen druhý britský import, londýnské lokace. Jinak totiž zbývá jen na vodě postavená mytologie, blouznivá astrofyzika a pokus o meziplanetární romanci na ose Londýn-Asgard, který ovšem monumentálně ztroskotává na nulové chemii mezi Natalií Portman a australským lamželezem Hemsworthem. Snímek je pozoruhodně nevyrovnaný: zatímco první půlka je pomalá, ospalá jízda skrze stáda zlotřilých elfů a naivních osmdesátkových zápletek, jakmile Loki dostane víc prostoru pošťuchovat se s bratrem, Thor se rozjede a nabere takové komediální obrátky, že se nestačíte divit temnému názvu. Takže pro příště, milí Marveláci, nechte Thora hospodařit někde na kukuřičném poli v Nebrasce a přihrajte nám šťavnatý spin-off s Lokim. Vždyť Bohové musejí být šílení. (09.11.2013)

S Thorem jsem to měl, co se týče spokojenosti, jasný vlastně už předtím, než jsem na něj do kina vůbec šel. Pár týdnů před tím, než jsem film shlédnul, jsem se totiž jel podívat do Berlína a tam jsem náhodou zažil německou premiéru, které se zúčastnil jak Chris, Tom, tak Natálka. Zažil jsem takovou premiéru poprvé a musím říct, že stačí málo, aby mě všechno kolem toho filmu vysloveně pohltilo. Ta atmosféra je neuvěřitelná. Herci se všude na všechny usmívají, vše podepisují, se všemi si nezávazně popovídají. No neřikejte mi, že byste si je během chvíle nezamilovali. Já jo a druhý díl Thora jsem po tomto zážitku prostě musel vidět. V kině to pak byla hodně slušná jízda. Vlastně to není žádná vyslovená hitparáda, ale musím říct, že v té záplavě super hrdinů a obnovování nových trilogií, je mytologie kolem Thora moc fajn. Vlastně je to taková poctivá filmařina, která se vůbec nebere vážně. Na rozdíl od jiných Marvel komiksových hrdinů je tohle příjemná změna. Akce je slušná, efekty vydařené, humor není špatný a do toho všeho se protočí skvělé herecké výkony, hlavně Tom Hiddleston a jeden nenápadný kult, který se začíná čím dál tím víc zvětšovat. Akorát jsem se ještě pořád nedokázal rozhodnout, jestli jsem tým Thor nebo tým Loki. (17.11.2013)

Musím připustit, že druhá procházka přes Homofröst do Assgardu už nevede tolik růžovou zahradou jako ta první a docela by se mi to i bývalo líbilo, kdyby! Kdyby se z té mykologie nesnažil nějaký čurák udělat Hvězdné války, ona totiž ta plasmová děla a intergaylaktické stíhačky nejdou se severským panteonem dvakrát dohromady a buďme rádi, že Mjölnir nebylo třeba vracející se světelné, bateriové kango, ale jen jakýsi nástroj na zatloukání tventyháčků do růžových stěn, protože nikdo z těch zaoceánských sionistů nikdy neviděl, jak má vypadat skutečné hetero bojové kladivo. Kdyby jeden z temných elfů nebyl negr, pardon, chtěl jsem říct Afroniflheiman, kteří se na severu objevili snad až jako důsledek přehnaně benevolentní, azylové politiky vůči Somálsku a Luther se schválně díval jinam a ten Bifröst nehlídal. Kdyby Natálka opět nepředvedla, že umí hystericky přehrávat i v kdejaké pomatené, homixové sračce. Kdyby, kurva, někdo za celou dobu ucedil aspoň kapku krve a desetiletí smradi si museli zakrývat oči. Kdyby na konci nedělali všichni v Londýně bordel jako pištivé třináctky při premiéře Heryho Potrata. Kdyby scénář nepsal nějaký bezmozek, kterému v zející dutině lebeční visí na háčku mícha, a likvidace Malekitha by tím pádem nebyla taková do očí bijící kokotina. A to je dohromady příliš mnoho kdyby. Takže zase dvě a Spánemthorem. (07.12.2013)