Thor: Temný svet

Z papiera film musel vyznieť sľubnejšie, než s ním Alan Taylor naložil. Branagh a jeho vážnejšia nôta, ale i cit pre dramatický oblúk filmu ako celku, druhému Thorovi chýbajú. Najväčšou slabinou (i na papieri) je napokon odbitý záver. Napriek tomu však stále sympatická oddychovka, herecky šťavnatá, Natáliou ozdobená, fantasy feelingom a epickosťou presiaknutá a zopár skvelými, komickými i dramatickými scénami priebežne nakopávaná. 3D nebrať, má vyblité barvy a postráda jedinú scénu, ktorá by naň upozornila. (09.11.2013)

Nevím, jestli má smysl vytahovat slůvko zklamání, protože už trailery žádnou boží hitparádu nenaznačovaly. Thor: Temný svět je ale i přesto nepříjemným přešlapem, kterým si marvelovští odpůrci nabijí zásobníky nadlouho dopředu. Vezměte veškeré výtky, které k tomuhle filmovému vesmíru často směřují, nacpěte je do dvou hodin a hádejte co vám z toho vyleze? Správně, Thorova víceméně zbytečná výprava do Londýna a na mizerně přefiltrovaný Island (to tu zelenou pustinu vážně nešlo natočit ve studiu?), která má z prstu vycucanou zápletku, nezvládá veledůležitý balanc humoru a dramatu a představuje zatím nejhoršího marveláckého záporáka (a že je docela kumšt toho dosáhnout). Taylor vyloženě zvládá jen prostředek filmu, v němž oslní malými asgardskými Star Wars. Kolem nich se ale rozpíná bolestivě repetitivní první akt a zmatlané finále, jež zajímavý nápad rychle mění v nelogický destruktivní bordel. Pravda, druhý Thor na důkladné vysvětlení čehokoliv kašle už od začátku a jeho superničivou superlátku neospravedlní ani hlas Anthonyho Hopkinse. Jenže i takhle nicotný příběh si zasloužil lepší podání, aby situaci nemusely zachraňovat oblíbené postavy a tradičně skvělý humor (Kat Dennings!), bez kterého by Thor mohl směle konkurovat třeba Green Lanternovi. Takhle je z toho jen (ve 3D doslova) šedivý průměr a nejhorší marvelovka hned po Neuvěřitelném Hulkovi. Kapitán Amerika tak bude mít v dubnu hodně co napravovat. (6/10) (05.11.2013)

Těžko říct, kdo v tom lítá jak nudle v bandě víc, jestli Thor a nebo Alan Taylor. Rutiní, nezajímavá a spotřební pohádka, která ze sebe setřásla Shakespearovský odér a vydala se po stopách Star Wars. Už dávno neplatí, že to co má na sobě nálepku MARVEL musí být zákonitě božské a Thor: The Dark World to jen potvrzuje. (06.02.2014)

Přišel, viděl, nepřekvapil. Čistě ze staré známosti odpouštím emočně splasklou (tónem spíš moc nafouklou) první polovinu, marvelovské expozice podle šablony "z prdu kulička" už patří k bontonu. Zdá se mi nicméně, že schéma "z temných hlubin všehomíra se vynoří další kuní ksicht, který má další mega-zbraň na zničení kosmu" už začíná být docela obnošené a obehrané, Nejlepší na Temném světě není hlavní příběhová linie, ale spíš dohrávání vztahových peripetií z filmů minulých (Thor x Frigga, Thor x Loki, komediální linie s narušeným Erikem). Natočené je to zručně, teatralitu se to snaží naředit temnou fantasy notou a větší bohatostí vztahů mezi bohy. Výsledek není oslnivý, ale přinejmenším to celkem ladí (a tam, kde to neladí, to nesoulad ironicky tematizuje - skoky mezi dimenzemi). Čekal jsem nějaké větší překvapení a závan svěžího přístupu. Jenže seriálový tým najel do marvelovských kolejí a pražce netrhá. Ke konci to příjemně graduje, Natálka je (pořád stejnější) křehule, Chris hezky máchá kladivem... prostě všechno tak nějak při starém. Nic, čemu by člověk podléhal, nic přínosného, žádné nové zajímavé postavy... příjemná zastávka na cestě k něčemu většímu. Na co se vlastně zas až tak netěším. Thor: Temný svět mi potvrdil, že jediná skutečně životná linie marvelovského světa je Iron Man. Pokud zrovna nezachraňuje svět, ale rejpe se ve svých duševních záhoncích. Jinak je to prkenná kostýmovaná opera, na kterou se dobře dívá, ale která vlastně nic neposouvá kupředu. Jednička mě bavila víc, protože tam všechno vonělo novotou a detailem. Dvojka jen úspěšně vytěžuje. Edit: Ne, tu 4. hvězdu si vedle IM3 neobhájím... [65%] (05.11.2013)

Z mého pohledu dosud nejslabší přírustek do novodobé rodiny marvelovských komiksovek. Utápí se v únavných dialogových sekvencích, velkolepá akce schází (příznačná třeba pro nového Kapitána Ameriku) a příliš mnoho času se stráví na poměrně nezajímavém Asgardu, jehož historie a celé to mytologické blbnutí kolem dojem neudělá. Jednou z mála zábavných věcí je sledovat, jak filmy podobného ražení vytváří někdy až totožné žánrové vzorce a jak variují žánrová klišé - proměnlivý vztah hlavního hrdiny a hlavního záporáka, zdánlivá smrt záporáka či jednoho z hrdinů, hrdinovo neuposlechnutí rozkazu od otce/mentora/nadřízeného, které posouvá vyprávění vpřed, vše je přitom "temné" (nejlépe i v samotném názvu filmu), svět čeká zkáza, ze tmy ale přichází neohrožený bojovník s jedinečnou zbraní, který lidstvo zachrání – a tím, jak je nový Thor, resp. jak jsou i ostatní marvelovky avengerského universa na sebe, občas dost kostrbatě napojeny, a jak na sebe vzájemně odkazují. Přijde mi, že se tady jede až příliš na neutrál a že samotná značka Marvel má být zárukou komerčního úspěchu. Jen aby na to tvůrci, resp. producenti příliš nedoplatili. U filmů s rozpočtem 150+ milionů by se nad tím měli minimálně zamyslet. (12.06.2015)