Thor: Temný svet

Charaktery kované ve fantasy náladě svádí poctivé hvězdné války, klíčky od auta propadají skrz portály a vlasy Toma Hiddlestona trhají plátno na kusy. Mám pro Asgarďany dost velkou slabost a jsem proto regulérně šťastný ze skutečnosti, že i tentokrát byla cesta domů z kina plná blahosklonných úsměvů z mé strany (když šel někdo proti) a simulováním toho, "jak se správně hází Mjolnirem" (když nikdo proti nešel). Přesto nemám větší problém akceptovat většinu argumentů. Příliš přímočarý záporák, maličko nesourodý rozjezd, hra o další neovladatelnou hmotu? To všechno tam je a tuhle studiovou taktiku asi hned tak někdo nezmění. Jenže - je tam stále rostoucí Hemsworthovo charisma, Lokiho glosy doslova při každé příležitosti a finální souboj v rámci prolínačky nejrůznějších světů, který je dost možná tím nejlepším marvelovským finále. Thank you. (25.11.2013)

Jestliže Iron Man 3 vzbudil naděje, že by se marvelovky konečně mohly vymanit z předvídatelné kolonky „řemeslné omalovánkové tuctovky nic proti ničemu a za každou cenu pro všechny a tedy ve výsledku pro nikoho“ a vydat se svébytnější cestou, tak nový Thor tuto naději zadupává hluboko do země. Nic tu není vyloženě špatně, ale zároveň tu nic není ani vyloženě dobře; prostě připosraná sázka na jistotu jako většina předchozích marvelovek. Opravdu zdařilé je to pouze v těch momentech, kdy se to nebere vážně. A těch je jako šafránu; Lokiho cameo kejkle, věšák, metro, obludka s holoubky a… A to je tak nějak vše. Ve výsledku tedy cca třicet vteřin opravdové zábavy a nikoli pouze jejího předstírání? (08.11.2013)

Z papiera film musel vyznieť sľubnejšie, než s ním Alan Taylor naložil. Branagh a jeho vážnejšia nôta, ale i cit pre dramatický oblúk filmu ako celku, druhému Thorovi chýbajú. Najväčšou slabinou (i na papieri) je napokon odbitý záver. Napriek tomu však stále sympatická oddychovka, herecky šťavnatá, Natáliou ozdobená, fantasy feelingom a epickosťou presiaknutá a zopár skvelými, komickými i dramatickými scénami priebežne nakopávaná. 3D nebrať, má vyblité barvy a postráda jedinú scénu, ktorá by naň upozornila. (09.11.2013)

Těžko říct, kdo v tom lítá jak nudle v bandě víc, jestli Thor a nebo Alan Taylor. Rutiní, nezajímavá a spotřební pohádka, která ze sebe setřásla Shakespearovský odér a vydala se po stopách Star Wars. Už dávno neplatí, že to co má na sobě nálepku MARVEL musí být zákonitě božské a Thor: The Dark World to jen potvrzuje. (06.02.2014)

Největším kladem i záporem pokračování THORA je nesoudržnost. Díky ní dovede být dvojka s podtitulem TEMNÝ SVĚT na rovině scén či delších pasáží nesmírně opojná, ale jako celek nedrží příliš pohromadě, protože je pojata jako část z mnohem komplexnějšího universa. Nahrazení Kennetha Branagha, který ke zfilmování komiksové předlohy prve přistoupil stejně jako ke svým shakespearovským adaptacím, za převážně seriálového tvůrce Alana Taylora se ukázala jako strategicky dobrá volba._____ Film je totiž pojat jako čtyři dohromady spojené epizody jednoho seriálu, kdy každá je vždy jinak odvyprávěna, přičemž se na konci dočkáme cliffhangeru, abychom měli zájem sledovat vývoj dál. Pokud je v odlišné organizaci větších bloků určitý řád, nevadí příliš ani to, že se používají postupy, které byly osvěžující u předchozích marvelovek, ale nyní už zavání určitou generičností. Napsané platí především pro epizodu č. 1 a 3, kdy první je vystavěna jako série izolovaných segmentů, které se postupně začnou spojovat, a třetí zase funguje na principu parťácké podívané, ve které se velmi zábavným způsobem pracuje s flashforwardy (záblesky budoucího dění)._____ Jenže epizoda 2, která směruje divákovy hypotézy směrem zpět, a epizoda 4, která je orientována na vývoj budoucího dění, za dvěma výše zmíněnými zaostává. Stále v nich funguje přechod mezi odlehčeností a vážností i skok od jednoho převzatého vývojového vzorce k druhému. Je ale do nich soustředěna akce, jež je zmatečná kvůli přepínání mezi jednotlivými ohnisky zájmu a neposkytováním informací a vodítek pro orientaci v prostoru a čase (napříč jedním místem/dimenzemi). THOR: TEMNÝ SVĚT tak zastává mezi marveláckými in-house tituly podobnou pozici jako IRON MAN 2, oproti kterému postrádá satirický společenský přesah: je rozpadlou, ale velmi zábavnou výplní, která si pro svou výlučnost mezi ostatními současnými komiksovými adaptacemi zaslouží pozornost. (12.11.2013)