Sestrička

Horor, co má (3D) sex-appeal a vyžívá se ve své "béčkovosti". Propracovanost scénáře mu nic neříká. Atraktivní zdravotní sestřička Abby je nočním postrachem všech kurevníků. O vztah s muži nestojí, je k nim vesměs pohrdavá, vyjma zakřiknutého souseda, pro kterého má slabost, ale není příliš jasné, proč tomu tak je. Na klinice jí padne do oka taktéž atraktivní a mladá blondýnka Danni, se kterou by se chtěla více sblížit. Když jí nebude po vůli, bez mrknutí oka ji zkompromituje, anebo z cesty odklidí jejího chlípného otčíma. Počáteční vzájemné sympatie k Danni postupem času přerostou v posedlost s cílem zničit mladou ženu. Abby je navenek normální žena, ve svém nitru je to však zvrácený živel, který není tím, za koho se vydává. Rovnou můžete zapomenout na jakoukoliv propracovanost scénáře, na kterou tenhle horor nehraje ani omylem. Režisér, i při scénáři totálně nasáklým vším, co bylo v minulosti z hororové tvorby známé a viděné, měl jasnou představu o tom, co chce natočit. Zřetelně se inspiroval hororovou tvorbou sedmdesátých a ranných osmdesátých let, ve které je možné spatřit podobně svůdné a sadistické vražedkyně jako je Abby, včetně režijních postupů, mezi něž spadá i komentování dění hlavní postavou sloužící k lepšímu poznání toho, co se v jejím nitru odehrává. Rozhodně tento poměrně archaický režijní postup nelze povyšovat na dovednou psychologizaci ústřední postavy. Film má do takového vyznění svým pojetím hodně daleko. Nadějný režisér Douglas Aarnikoski, dokonce posléze opouští původní koncept vražedkyně nevěrných mužů (s tímto záměrem úzce souvisí pouze úvodní vražda) a zcela se zaměřuje na konflikt mezi dvěmi ženami a jeho možnými následky. Pokud Aarnikoski zdařile a záměrně přebral retro styl režírování, tak to rozhodně neplatí o technické stránce filmu, která je moderní, soudobá a na vysoké úrovni, včetně zdařilých vražd, kterých bude postupně přibývat až do dynamicky zběsilého a napínavého finále. Je však přece jen znát, že režisér, o co lépe režíruje, tak o to víc mu schází cit pro scenáristickou propracovanost některých scén, z nichž se většinou nedozvíme, proč ta či ona postava se zachovala zrovna takto, nebo jak se kupříkladu tak zčistajasna (milostně) sblížila postava policejního detektiva s podezřelou mrchou, přes zcela povrchní přístup k vyšetřování až po příliš jednoduché střídání identit vražedkyně a mnoho dalších nesrovnalostí. To vše se dá také přisuzovat právě inspirací starší hororovou tvorbou, respektive jejími subžánry, jako jsou splattery nebo explotation filmy, které zrovna také nedbaly na propracovanost postav, a především cílily na atributy, jako je brutalita a šokantnost. Obojího je ve filmu o něco méně, než by se dalo čekat, ale rozhodně tím film nijak neztrácí. Devízy v podobě nádherné a neokoukané vysoké krásky Paz de la Huerta, která je sadistkou, jak se patří, tak také hororová princezna současnosti Katrina Bowden, rozhodně potěší nejedno pánské lačné očičko. Prvně jmenovaná je odvážnější, co se svlékání týče a neváhá ukázat poprsí i vyholený rozkrok, druhá je přece jen v erotice zdrženlivější, ale spodní prádlo, které na sobě v několika scénách má, zase dokonale podnítí mužskou fantazii. Kinodistributor film do našich kin neposlal, ačkoliv je film natočený v atraktivním formátu 3D určeném přímo pro kina. V něm je pár takových to speciálních záběrů, které však bez podpory 3D rozlišení zcela zaniknou, a pro film v takovém případě, nemají žádnou relevanci. Hororovým příznivcům, by i tak výsledný film, mohl přijít vhod. Zareagují na dvě nádherné herečky v hlavních rolích, storka má také svoje silné momenty a film je zrežírovaný velmi zručně, avšak nikoliv úplně na jedničku, a to hlavně vlivem jednoduššího scénáře. Vraždící sestřička však na mě působila neohraným stylem, a to kolem ní, má také něco do sebe. Filmy na podobné téma už dnes prakticky vymizely. Tenhle je zřejmě poslední svého druhu. Mé hodnocení: 80% (09.12.2014) (menej) (viac)